Jestli si někdo myslí, že paleontologie je nudná věda, kde se lidé jenom hrabou v zaprášených regálech polorozpadlým muzeí, tak je úplně vedle. Paleontologové se totiž především snaží porozumět fosilním nálezům a vyčíst z nich co nejvíce informací o dávných organismech a jejich prostředí. A to od nich někdy vyžaduje drsné věci.
Britští a irští paleontologové se před časem pustili do pozoruhodného výzkumu, v němž se snaží zjistit, jak se vlastně organismy rozkládají a fosilizují. A to je pořádně morbidní záležitost. Jde o to, že fosilie dávných organismů představují konečný výsledek všeho, co se dělo s těly při umírání a po smrti. A když vědci chtějí zjistit, jak vlastně původní tvorové vypadali a jak žili, tak tohle všechno musejí z fosilií „odečíst“. Což není vůbec snadné.
Proto se Mark Purnell z Leicesterské univerzity a jeho tým soustředili na mrtvoly. Přesněji řečeno na postupný rozklad mrtvol, které si „žijí“ vlastním životem a mění se podobně jako zombie v seriálu Živí mrtví (The Walking Dead), kde jsou krásně vidět lidé v různých fázích „posmrtného“ rozpadu. Seriál rozhodně sleduje i Purnell, takže mu je jasné, že se podobně rozpadají i mrtvé organismy, dokud z nich nevznikne fosilie. To je prokletí zombie fosilií.
Proto je pro odborníky velmi žádoucí, aby mohli odhadnout, kolik z fosilního organismu vlastně chybí a jak se asi tělo fosilie změnilo během smrti, rozkladu a procesu fosilizace. Z toho pak mohou odvodit, jak asi fosilie za živa vypadala, jak žila a jak vypadalo prostředí, které ji obklopovalo. Pochopení procesu „zombifikace“ fosilie je zvlášť významné u organismů, které postrádají pevné kostry či schránky. V takových fosiliích se paleontologové hůře orientují a také se mohou podstatně měnit ve tvaru i velikosti během fosilizace. Podobné fosilie přitom bývají klíčové, například na počátku evoluce živočichů na Zemi.
Jakmile nějaký organismus zemře, tak se rozjede jeho rozklad. Během něj se mění tvar těla, jeho poloha a také konzistence tělních tkání. Čím déle podle Purnella rozklad těla probíhá před fosilizací, tím více mu schází součástí a orgánů. Přesně jako u zombií ze Živých mrtvých.
Důsledkem toho je, že paleontologové obvykle nacházejí nekompletní fosilie. Také se často stává, že některé součásti fosilií kvůli rozkladu vypadají podstatně jinak, než když byl organismus ještě živý. Paleontologové by to měli rozpoznat a určit, co zmizelo úplně a co se částečně rozložilo nebo shnilo téměř k nepoznání. Jejich výzkum má tím pádem hodně společného s kriminalisty, kteří vyšetřují okolnosti vraždy.
Purnellův tým uspořádal makabrózní experimenty, v nichž nechali rozkládat rozmanité mrtvoly v přísně sledovaném laboratorním prostředí. Zajímal je přitom detailní osud každé tělní části mrtvol během rozkladu. V pečlivě navržených experimentech sledovali mnoho mrtvých tvorů, od mihulí a sliznatek až po hmyz a rozličné červy. Nakonec se jim podařilo získat celou řadu cenných informací o procesech rozkladu a fosilizace organismů. Výzkum podstatně usnadní práci paleontologů, kteří rekonstruují podoby dávno mrtvých tvorů z jejich kostí a otisků v kamenech.
Video: 101 uses for a dead fish
Literatura
University of Leicester 21. 3. 2018, Palaeontology online 20. 3. 2018.
Slibný rozjezd experimentální paleontologie virů
Autor: Stanislav Mihulka (08.09.2010)
Umíráček pro technologii Jurského parku
Autor: Stanislav Mihulka (16.09.2013)
Řešení dávné záhady: Co je Tullimonstrum?
Autor: Stanislav Mihulka (17.03.2016)
Jurský park nebude
Autor: Josef Pazdera (08.06.2017)
Diskuze: