Před 12 800 lety se naše planeta vzpamatovávala z další doby ledové, které ji sužují už několik milionů let. Oteplovalo se, ledovce pomalu ustupovaly, i když přesně nevíme proč. Mechanismy pohánějící cykly ledových dob jsou stále nejasné. Jednoho dne se ale všechno změnilo.
Kdo v té době žil na Zemi, a nějací lidé tam tehdy stoprocentně byli, tak se stal svědkem pozoruhodné nebeské show. Oblohu ozářily záblesky meteorů a po nich následovaly rázové vlny explozí dopadajících těles. V krajině propukly četné požáry, které sežehly lesy a vše hořlavé. Prach s kouřem zatemnil celou oblohu a po běsnících požárech přišla celosvětová „impaktová“ zima.
Klima, které na konci doby ledové nebylo bůhvíjak horké, se prudce ochladilo. Rostliny pomřely, zmizely zdroje potravy a ledovce se opět vydaly na smrtelně chladný pochod vpřed. Kvůli změně teplot se změnil tok oceánských proudů a celá planeta se opět ocitla téměř v době ledové, asi tak na tisíc let. Odborníci tomu říkají období mladšího dryasu (younger dryas). Naši předkové z toho jistě nebyli šťastní, protože mráz nemá nikdo rád, ale to bylo tak všechno, co s tím mohli dělat.
Vědci se v názoru na dopad kosmických těles v tomto období historie zásadně rozcházejí a nesmiřitelně se spolu dohadují. Výše uvedený příběh je vysvětlením záhady mladšího dryasu, který vychází ze dvou nových rozsáhlých studií geochemických a izotopových dat, nedávno zveřejněných časopisem Journal of Geology. V tomto případě hrají výsledky výzkumu ve prospěch impaktové teorie, tedy ovlivnění klimatu mimozemským faktorem.
Adrian Melott z Kansaské univerzity a jeho spolupracovníci měřili geochemické parametry a izotopy na více než 170 lokalitách po celém světě. Domnívají se, že tehdy na naši planetu dopadly úlomky rozpadlého jádra komety, které mělo původně asi 100 kilometrů v průměru. Jiné úlomky jsou podle nich stále k vidění ve Slunečné soustavě.
Podle hypotézy Melotta a spol., který vychází z jejich výzkumu, tehdy Zemi zasáhlo mnoho úlomků, které vyvolaly pořádnou spoušť. Vědci ve vzorcích analyzovali stopy oxidu uhličitého, dusičnanů, amoniaku i dalších molekul. Všechno prý nasvědčuje tomu, že při této kosmické katastrofě shořelo asi 10 milionů kilometrů čtverečních souše, tedy asi 10 procent její celkové rozlohy. To musely být ohromné požáry.
Badatelé se domnívají, že tehdy vzplály hlavně borové lesy, které pak nahradily rychle rostoucí topoly. Dopady meteoritů a spálení porostů na ohromných plochách podle nich přivodily ochlazení celé planety, s důsledky pro všechny obyvatele, včetně lidských tlup. Také prý mohlo dojít k rozrušení ozonové vrstvy a nárůstu počtu nádorů a dalších nepříznivých zdravotních důsledků. S čím teď asi přijde druhá strana tohoto dlouhého a vášnivého vědeckého sporu, podle které dopady meteoritů nebyly zásadní příčinou klimatického výkyvu mladšího dryasu?
Video: Adrian Melott Terrstrian Effects of Nearby Supernaovae
Literatura
University of Kansas 1. 2. 2018, Journal of Geology, 2 články online 1. 2. 2018.
Hrátky s metanem v divadle globálního oteplování
Autor: Stanislav Mihulka (05.10.2006)
Jak si sopky hrají s globálním oteplováním?
Autor: Stanislav Mihulka (15.01.2015)
Zastaví lidstvo nadcházející dobu ledovou?
Autor: Stanislav Mihulka (19.01.2016)
Diskuze: