Před několika lety se několik mladých lidí, dinosauřích nadšenců sdružujících se kolem polských internetových stránek Dinozaury.com! rozhodlo, že se pokusí prozkoumat izolovaný fosilní fragment kosti, jež byl v třicátých letech 20. století popsán proslulým německým paleontologem Friedrichem von Huenem pod názvem Velocipes guerichi. Von Huene tuto zkamenělinu popisoval jakožto teropodního dinosaura, tedy představitele skupiny, k níž patřili třeba i populární Tyrannosaurus nebo Velociraptor.

Kost lýtková polského teropodního dinosaura druhu Velocipes guerichi(převzato z Dinozaury.com).

Bylo známo, že zkamenělina byla objevena v polském Slezsku, v horninách triasového stáří na dnes již neexistující lokalitě Kocury, která se nachází nedaleko města Dobrodzień v Opolském vojvodství, a že je nyní ve sbírkách Univerzity v Hamburku. Tedy pravděpodobně. Vyhlídky na úspěch plánované revize nebyly nikterak optimistické. Kost od von Hueneho popisu v roce 1932 viděla alespoň na snímcích řada paleontologů. Jejich názory na to, komu mohla patřit, se však značně lišily. Na přelomu tisíciletí se pak dokonce objevila publikace, jejíž autoři došli k závěru, že zkamenělina je v takovém stavu, že ji lze maximálně označit jako kost… obratlovce.

Zvětšit obrázek

Velocipes guerichi dle Jakuba Kowalského.

Mladé polské nadšence ovšem takováto interpretace neodradila, a jelikož několik z nich studovalo nebo mezitím začalo studovat přírodní vědy, dohodli se, že požádají o dofinancování cesty do Hamburku, kde by si materiál prohlédli. Získaná data pak plánovali publikovat alespoň v nějakém méně významném vědeckém časopise. Návštěva Hamburku se ale ukázala jako poměrně úspěšná. Nejenže zkamenělina nebyla až tak tragicky zachovalá, jak bylo uváděno, bylo na ní dokonce možné identifikovat řadu znaků, jež svědčily o tom, že se jedná o kost lýtkovou. Kost se navíc v mnohém podobá lýtkovým kostem teropodních dinosaurů. Výzkum bylo tedy na čem stavět.

Jak to nicméně v případě podobných vědeckých výzkumů chodí, výsledná práce se v mnohém liší od původních záměrů. Jelikož byly plány studentů známé i zkušenějším vědcům (paleontologických nadšenců je všude tak málo, že je běžné, že „amatéři“ udržují kontakty s „profesionály“), seznam autorů se poněkud rozrostl a vznikl nápad na ucelenou revizi všech problematických „dinosauřích“ nálezů z Polska. A tu nyní v poměrně rozsáhlé formě přijal k publikaci časopis Historical Biology.Jaké ponaučení z toho plyne? Je úplně jedno jestli jste vědeckými pracovníky, studenty nebo prostě jen nadšenci, vědecký výzkum může provádět úplně každý. Získané výsledky pak mohou být kolikrát přesnější než tomu bylo v případě mnohem zkušenějších vědců

Psáno pro Wild Prehistory a osel.cz