Dysonovy sféry jsou úžasné magekonstrukce, které obklopují hvězdu a získávají od ní podstatnou část vyzářené energie. Koncept Dysonových sfér vymyslel v šedesátých letech dnes jednadevadesátiletý teoretický fyzik a matematik britského původu Freeman Dyson, který tyto technologické sféry považoval za logický důsledek snah pokročilých civilizací o zajištění potřebného množství energie.

 

Sám Dyson se prý nedávno nechal slyšet, že si z nějakého důvodu nepřeje, aby se Dysonovy sféry jmenovaly po něm, ale OSEL mu s omluvou prozatím nevyhoví, neboť není k dispozici důstojné náhradní pojmenování a mezi námi, Dyson se nemá za co stydět. Dysonovy sféry si získaly srdce mnoha snílků a vizionářů, objevily se i v úctyhodném počtu sci-fi příběhů, seriálových epizod hraných i animovaných, komiksů i počítačových her.

Dysonova sféra není jedna jediná. Ve skutečnosti existuje celá řada méně či více odvážných variant megakonstrukcí, kterými technologicky schopná civilizace může obklopit svou hvězdu. Novější návrhy Dysonových sfér nebývají jenom pouhé solární megaelektrárny, ale také průmyslové komplexy nebo habitaty s lidským osídlením. V původním Dysonově návrhu šlo o duté sféry kulovitého tvaru, kterým se dnes říká Dysonovy schránky, postupně se ale objevila mnohá další řešení.

 

Jsou mezi nimi různé varianty Dysonových rojů, početných uskupení nezávislých konstrukcí, jako jsou solární satelity a habitaty s lidmi, které obíhají kolem hvězdy v husté formaci. Podobně fungují Dysonovy bubliny, které se také skládají z velkého množství jednotlivých konstrukcí, ale hvězdu neobíhají a zůstávají na jednom místě. Objevují se i Dysonovy sítě, bublinové světy kolem plynných obrů anebo třeba hvězdné stroje (stellar engines), megakonstrukce, které získávají energii hvězdy pro nějaké specifické účely. Například takzvané matrjoškové mozky vymyšlené Robertem Bradburym vysávají energii hvězdy, aby poháněly svou nezměrnou výpočetní kapacitu. Autoři těchto konceptů podle všeho pozorně sledují vývoj nových technologií a materiálů, takže se mezi novými návrhy Dysonových sfér objevuje použití grafenu a podobné záležitosti.

Pokud někdy objevíme Dysonovy sféry v okolním vesmíru, tak si můžeme jistí, že jde o stavbu technologicky velmi vyspělé civilizace, která jaksi pozapomněla maskovat své výtvory. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že přítomnost Dysonovy sféry u hvězdy bude mít nezaměnitelný vliv na záření, zejména infračervené, přicházející z této oblasti. O Dysonovy sféry se tudíž zajímají projekty, které pátrají po mimozemských civilizacích. Zároveň ale není tajemstvím, že jsme žádnou Dysonovu sféru zatím ve vesmíru nenašli. Kde se stala chyba?

Když pomineme možnost, že je s konceptem Dysonových sfér a s našimi představami o těchto megakonstrukcích něco zásadně špatně, tak je nejjednodušším vysvětlením absence Dysonových sfér prostě to, že jsme v blízkém vesmíru sami, přinejmenším pokud jde o civilizace stavějící pozorovatelné Dysonovy sféry. Nicméně, dva turečtí badatelé z Univerzity Boaziçi, brahim Semiz a Salim Our, nedávno nabídli ještě další zajímavé vysvětlení. Podle nich totiž hledáme Dysonovy sféry u špatných hvězd. Navrhují, že pro technologicky pokročilé civilizace by bylo smysluplnější, kdyby podobné megakonstrukce stavěly u bílých trpaslíků a ne u hvězd hlavní posloupnosti, jako je třeba Slunce. 

Semiz a Our vyšli z toho, že podstatná část hvězd hlavní posloupnosti v Galaxii jednou skončí jako bílí trpaslíci. Civilizace schopná postavit Dysonovu sféru si jistě dokáže najít způsob, jak přežít bouřlivý konec aktivní kariéry takové hvězdy a pak může pomocí Dysonovy sféry využít energii bílého trpaslíka. Výhodou bílých trpaslíků může být, že jejich obyvatelná zóna je blíž ke hvězdě a že by tudíž konstrukce Dysonovy sféry mohla být mnohem menší, než třeba v současné Sluneční soustavě. Badatelé odhadují, že kdyby někdo v obyvatelné zóně bílého trpaslíka postavil Dysonovu schránku o tloušťce jednoho metru, tak by na to potřeboval asi tak 10 na 23 hmoty, čili o něco méně než náš Měsíc. A to už není tak strašlivě nepředstavitelné.

Další výhodou relativně malé Dysonovy sféry u bílého trpaslíka by mělo být, že na jejím povrchu bude silnější gravitace, prý zhruba jako na Zemi. Pokud by stavitelé takové megakonstrukce byli rámcově podobní nám, tak by to pro ně nejspíš bylo příjemným bonusem. Mohli by tam docela pohodově bydlet.

Mají takové Dysonovy sféry vůbec nějakou nevýhodu? Jednu podstatnou ano – ovšem pro nás. Bílí trpaslíci září výrazně méně, než hvězdy hlavní posloupnosti a když by je obklopila megakonstrukce, tak se budou mnohem hůře hledat. Tím také Semiz s Ourem vysvětlují, proč jsme ještě žádnou Dysonovu sféru nenašli, ani v těch nejvýkonnějších přístrojích naší civilizace, i kdyby nějaké v Galaxii existovaly.




Video:  A Search for Dyson Spheres using IRAS - Richard Carrigan. Kredit: SETI Institute.

 

Video:   Freeman Dysons Interview. Kredit: Atomic Heritage.

 

Video:   Freeman Dyson Predicts the Future: Interactive Video. Kredit: IEEESpectrum.

 

Literatura
MIT Technology Review 25. 3. 2015, arXiv:1503.04376, Wikipedia (Dyson sphere, Dyson spheres in popular culture).