Bohužel, internet ani český jazyk  se na černém kontinentu ještě zdaleka nerozmohly tak, aby tam mohly zdomácnět  naše internetové stránky. Stejnojmenní kopytníci tam však svůj domov mají. Dokazují to více než přesvědčivě výsledky genetických analýz provedených na Universitě Josefa Fouriera v Grenoblu týmem vedeným Albanem Beja-Pereirou na vzorcích dědičné informace domácích i divokých oslů z dvaapadesáti zemí Afriky a Asie.

Domestikace oslů se odehrála v „druhé vlně“ – po zdomácnění skotu, ovcí, koz a prasat před 10 až 11 tisíci roky. Nejstarší doklady o zdomácnění osla pocházejí z doby před 5 až 6 tisíciletími z Egypta. Jen o málo mladší stopy po domestikovaných oslech byly nalezeny v Mezopotámii a Iránu.

Genetické analýzy odhalily v populaci dnešních domácích oslů dvě velké skupiny. První je zjevně odvozena od nubijského poddruhu osla Equus asinus africanus, druhá pak má blízko k somálskému oslovi Equus asinus somaliensis, ale není s ním totožná. Vědci předpokládají, že osel byl domestikován hned dvakrát a to z obou zmíněných poddruhů, jež se vývojově oddělily před statisíci roků.

Nicméně původ oslů nenubijského typu není ještě zcela jasný. Nelze vyloučit, že jejich předky byl i jiný poddruh osla, jehož dědičná informace nebyly získána pro analýzy buď proto, že žije v nepřístupných oblastech, nebo proto, že byl dávno vyhuben. Ostatně ani osel somálský si nestojí v tomto směru nejlépe a jedním z mála míst na světě, kde ho můžete ještě vidět v plné kráse, je liberecká zoo. Ve volné přírodě už jich moc nezbylo. Předci této nenubijské skupiny domácích oslů mohli podle některých odborníků pocházet dokonce z Asie – konkrétně mohli být domestikováni z dnes již vyhubených oslů žijících v Levantě nebo Jemenu.

Z okruhu možných předků byli vyloučeni asijští poloosli kulan (Equus hemionus) a kiang (Equus kiang).

Jedním z předků domácího osla jsou divocí osli z Nubie.

Asijští kiangové z rodokmenu domácího osla vypadli.