Povrch Země není elegantní jednolitou slupkou, ale mozaikou docela divoce rozlámaných tektonických desek. Aby toho nebylo málo, tyhle desky se pohybují rozmanitými směry a také různou rychlostí. Nejsou jinak zvlášť svižné, ale když na to přijde, tak na sebe dovedou pěkně důrazně upozornit, sopečnými erupcemi, zemětřesením nebo třeba novým pohořím. Pohyb tektonických desek po měkké astenosféře, vnější vrstvě svrchního pláště, popohání dynamika oceánské kůry. Ta neustále totiž vzniká na středooceánských hřebetech, putuje po planetě a zase se zanořuje do nitra planety v místech subdukcích. Desková tektonika je nanejvýš pozoruhodná a také hodně unikátní, přinejmenším ve Sluneční soustavě.
Skutečným motorem deskové tektoniky je podle všeho vnitřní teplo Země. Obvykle se má za to, že toto teplo během historie zvolna mizí a že kvůli tomu desková tektonika zpomaluje. A existují k tomu i nějaké důkazy. Například minulý rok se objevila studie týmu Martina Van Kranendonka z Univerzity Nového Jižního Walesu v Sydney, podle které data ze 3 200 vzorků hornin z celého světa dokládají zpomalení deskové tektoniky během posledních 1,2 miliardy let.
Teď se ale do věci vložil geochemik Kent Condie z New Mexico Institute of Mining and Technology ve městě Socorro. S kolegy použil úplně jiný přístup a vyšlo jim, pro mnohé velmi překvapivě, že se během historie tektonika naopak zrychluje. Sledovali tvorbu nových horstev a tato data pak zkombinovali s měřeními magnetismu ve vyvřelých horninách, aby odvodili, v jakých zeměpisných šířkách horniny vznikly a taky jak rychle pak pohybovaly kontinenty.
Podle publikace v časopisu Precambrian Research se míra srážek kontinentů a rychlost, s níž kontinenty mění svoji zeměpisnou šířku, za poslední 2 miliardy let v průměru zdvojnásobila. Condie a spol. přiznávají, že i oni očekávali postupné zpomalování tektoniky. Ale vynořil se před nimi pravý opak. Je to samozřejmě dost kontroverzní věc a její potvrzení si asi ještě vyžádá dost úsilí. Pokud se ale Condie a spol. nepletou, tak by možná mohli k vysvětlení použít jiný nedávný šokující objev, totiž ohromný oceán vody, který prostupuje zemským pláštěm. Je tam prý víc vody, než v celém pozemském oceánu. Když se oceánská kůra zanořuje, tak tam s ní přiteče i spousta vody. Většina z ní zase vysoptí na povrch, ale i tak se prý její množství v zemském plášti zvolna zvyšovalo. Část této vody vytváří vodnaté minerály, díky nimž se plášť postupně stává pohyblivějším. Tak pohyblivým, že to překonává vyhasínání vnitřního tepla planety.
Peter Cawood z University ve St Andrews vnímá výzkum Condieho týmu jako velmi zajímavý a pořádně provokativní. Předložili prý reálný a uvěřitelný model zrychlování deskové tektoniky v souvislosti s oceánem vody v zemském plášti. Podle Cawooda ale bude těžké přesvědčit skeptiky, kteří na zrychlování deskové tektoniky nevěří. Třeba výše zmíněný Martin Van Kranendonk se zatím rozhodně nechystá změnit názor. Trvá si na svém, že desková tektonika zpomaluje, tak jsme si doposud prakticky všichni mysleli.
National Geographic: Colliding Continents, King Ashur
Literatura
NewScientist 29. 8. 2014, Precambrium Research online 4. 8. 2014, Wikipedia (Plate tectonics).
Diskuze:
