Pěstování rostlin a chov zvířat je do značné míry lidskou specialitou. Dává nám naději uživit mnohem víc lidí, než by zvládla tlupa lovců a sběračů, zároveň je ale trpkým prokletím. Zemědělství nejspíš výrazně snížilo životní komfort našich předků a dodnes musíme snášet vlny nových a nových patogenů, které se k nám valí ze stájí a kurníků. Jako zemědělci jsme nepřekonatelní, přesto ale nejsme na planetě jediní. Podobné praktiky jsme objevili například u hmyzu, jako jsou mravenci či termiti. Seznam ale ještě určitě nebude konečný.
Jak se zdá, mezi farmáře se teď zařadí, poněkud překvapivě, i vřeckovýtrusné houby. Už delší dobu se vědělo, že některé bakterie s oblibou využívají mycelia půdních hub jako dálnici, po které se přepravují z jednoho místa na druhé. Ani houbová dálnice ale nebývá zadarmo. Zjistili to Pilar Junier ze švýcarské Univerzity v Neuchâtelu a její kolegové, když studovali smrže tlustonohého (Morchella crassipes) a gamaproteobakterie Pseudomonas putida, které občas se smržem žijí. Aby mohli sledovat tok živin, označili si stabilním izotopem uhlíku C13 v jedné části experimentu houby a ve druhé části zase bakterie.
Jak by se asi dalo čekat, během prvních pěti dnů experimentu pseudomonády získávaly živiny od smržů. Od pátého do devátého dne experimentu se ale situace otočila. Bakterií nápadně ubylo a živiny začaly plynout směrem do smržů. Houby v té době začaly vytvářet tvrdé a živinami bohaté útvary – sklerotia, které obvykle používají jako zásobárnu energie na horší časy. Junierová a spol. to vidí tak, že si smrži nejprve napěstují dostatek pseudomonád a pak si je sklidí. Houby jako jsou smrži očividně mohou pojídat bakterie, jenom není úplně jasné, jak to vlastně dělají. Zřejmě se na tom podílejí trávicí enzymy smržů.
Jak už v podobných případech bývá pravidlem, odborníci si nejsou jistí, jestli tomu máme říkat zemědělství anebo ne. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu. Duur Aanen z nizozemské Wageningenské univerzity se přimlouvá za hlubší výzkum vztahů mezi houbami a bakteriemi, sám ale není přesvědčen, že bychom o nich měli mluvit jako o zemědělství. Podle Ulricha Muellera z Texaské univerzity v Austinu není zatím jasné, jestli pozorovaný přesun uhlíku z bakterií do hub má vůbec nějaký význam pro výživu. Příznivě se k této záležitosti staví Debbie Brock z Washingtonovy univerzity ve St Louis, Missouri. Sama v roce 2011 popsala jediný další známý případ farmaření mimo linii živočichů. V jejím případě šlo o slavné hlenky druhu Dictyostelium discoideum, které rovněž pěstují a sklízejí bakterie.
Farmařící půdní houby jsou velmi zajímavé i pro Jiřího Jirouta, odborníka na ekologii půdních mikroorganismů z Oddělení půdní mikrobiologie a půdní chemie Ústavu půdní biologie Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Z jeho pohledu stále zbývá zodpovědět řadu klíčových otázek – jak vlastně mechanismus funguje na molekulární úrovni, které živiny jsou z pohledu farmáře významné, jak běžné podobné vztahy mohou být, apod. Půda je podle Jirouta ve skutečnosti stále velmi záhadná, podobně deštné lesy či hlubiny oceánu. Rovněž samotné houby a mikrobi jsou stále ještě do značné míry neprozkoumaní a jistě se u nich dočkáme ještě mnohých podivuhodných překvapení.
Literatura
NewScientist 30. 10. 2013, Proceedings of the Royal Society B online 30. 10. 2013, Wikipedia (Agriculture).
Diskuze:
