Takticko technická data pouštního čtyřnohého býložravého tanku: Délka 3 metry, pancíř z kostěných plátů zarostlých v kůži. Zuby malé s pilovitým okrajem, ideálně uzpůsobené k „uřezávání“ i toho nejtužšího rostlinstva. Hlava po obvodu vyztužerna kostěnou lištou přecházející na krku v mírně odstávající desky. Zatím ale jsou jen chabým odvarem budoucích obludných štítů rohatých triceratopsů. Paleontologicky doložený akční radius  pareiasaura - od východní Evropy, po  Afriku.

Zvětšit obrázek Umělecké ztvárnění pareiasaura Bunostegos , samice býložravého plaza, jehož domovem před více než 250 miliony let byla centrální poušť Pangey. Kredit: Marc Boulay.

Zvětšit obrázek Tara Smiley, bývalá studentka University of Washington, při odkrývání kostry Bunostegose. (Kredit: Christian A. Sidor).

Pareiasauři kralovali střednímu a pozdnímu permu  v době před  266 – 252 miliony let. Podle zachovalých knoflíkovitých útvarů na kostech lebky vědci usuzují, že šlo o krasavce s hlavou plnou hrbolovitých výrůstků. Nejspíš podobných těm, které dnes rostou žirafám, jen různě velkých. I když šlo o evolučně poměrně vyvinutého tvora, stále si uchovával celou řadu znaků primitivních pareiasaurů. Vědci z toho vyvozují, že jeho hrbolatý zevnějšek je výsledkem konvergentní evoluce, a že tato prazvláštní bradavičnatá "linie" vznikla jako následek dlouhodobé izolace od okolního světa trvajícího miliony let.

Starší nálezy fosílií pareiasauruse si lze prohlédnout ve Francii:

Zvětšit obrázek Pareiasaurus baini v Muséum national d Histoire naturelle, Paříž. (Foto: LadyofHats, volné dílo, Wikipedia)

Zvětšit obrázek A ještě boční pohled, Muséum national d Histoire naturelle, Paříž. (Foto: LadyofHats, volné dílo, Wikipedia)

 Krávám hmotnostně podobné tvory, spolu s několika dalšími plazi a rostlinstvem, uvěznil v centrální části tehdejšího superkontinentu klimatický „plot“.  Nalezené fosilie hrbolatého tvora podpořily teorii, že střed Pangey měl kdysi svérázné a setrvalé klima. Zatímco v okrajových částech se fauna měnila, centrum sužované suchem si vytvořilo unikátní faunu i flóru. Živočichové a rostliny tam kupodivu bez větší pohromy přečkali až do pozdního permu. Také geologové vyčetli z terénu, že centrální Pangeu na dlouho opanovalo sucho a hovoří o hyperaridním až pouštním  klima. Extrémní specializace tamního života tak zafungovala jako virtuální konzerva, z níž se úzce specializovaní živočichové nedostávali ven a případní vetřelci z okraje Pangey zase neohrožovali ty uvnitř.

Zvětšit obrázek Pangea (Wikipedia)

Pangea (řecky „všechny země“) je termín, který označuje superkontinent z doby paleozoika a mezozoika. Kdysi měla Pangea tvar písmene C a plášť pod ní byl více rozpálen než zbytek země. Proto je také dnešní Afrika o několik desítek metrů výše než ostatní kontinenty. Obrovská rozloha superkontinentu zavinila, že jeho vnitrozemí trpělo nedostatkem dešťových srážek. K rozpadu Pangey na menší kontinenty a změně klimatu došlo teprve až před 200 miliony let.

Bizarní býložravci poněkud mění náš pohled na  vymírání v permu. A ještě asi hodně měnit budou, protože až nyní se paleontologové začali o centrální část Pangey trošku víc zajímat.

Literatura: Linda A. Tsuji, Christian A. Sidor, Sebastien Steyer, Roger M. H. Smith, Neil J. Tabor, and Oumarou Ide. 2013. The vertebrate fauna of the Upper Permian of Niger – VII. Cranial anatomy and relationships of Bunostegos akokaensis (Pareiasauria). Journal of Vertebrate Paleontology 33(4).