Drsně kamarádský terminátor anebo zlatý nemotora C3PO? Ať se nám to líbí nebo ne, roboti zaplavují mediální svět a také už bezostyšně vstupují do lidských příbytků. Kdo se vyhnul kouzelně realistickým robotickým rybkách a zničující roztomilosti plyšových robotů Furby, ten se zase mohl setkat s robotickými vysavači anebo třeba útokem dronů. Jak se ale s těmi všemi roboty lidé emocionálně vyrovnávají?
Kredit: Universität Duisburg-Essen.
K odpovědi na tuhle zajímavou otázku směřuje výzkum, na něm se s týmem kolegů podílela Astrid Rosenthal-von der Pütten z Univerzity v Duisburgu a Esenu. V naprosto podivuhodných experimentech sledovali reakci lidí na předváděná videa s projevy přízně a naopak násilí vůči robotovi. Následně si jejich pocity proklepli funkční magnetickou rezonancí mozku. O výsledcích budou badatelé přednášet na 63. výroční konferenci International Communication Association (ICA), která se odehraje 17. – 21. června v Londýně.
Rosenthal-von der Pütten a spol. nejprve zapojili 40 dobrovolníků, kterým pouštěli dvě videa s malým robotickým dinosaurem Pleo od společnosti Ugobe. Na prvním z nich anonymní lidská ruka robota krmí a dojemně ho laská, takže robot spokojeně přede a vrtí ocasem. Na druhém video tatáž ruka kňourajícího robota bije, škrtí ho provazem a dusí v igelitovém pytlíku. Badatelé po shlédnutí každého videa zjišťovali pocity diváků a také jim měřili vodivost pokožky, která vypovídá o intenzitě rozrušení v emočně vypjatých situacích. Jak vyslovené pocity, tak i vodivost pokožky dobrovolníků zřetelně odsoudily videoklip, v němž robotický dinosaurus Pleo dostává nakládačku. Podle všeho jim osud bezduchého robota nebyl zcela lhostejný.
Ve druhé části výzkumu umístili 14 dobrovolníků na funkční magnetickou rezonanci a pak jim pouštěli obě videa s robotem Pleo, další dvě videa se stejným scénářem, v nichž robota nahradila anonymní žena trýzněná postavou v kapuci a do třetice opět dvojice videí, v nichž se ale tentokrát péče i brutalita soustředily na netečnou zelenou krabici.
Vědci pak napnutě sledovali aktivitu mozků dobrovolníků, zejména ve slavné oblasti amygdala ze střední části spánkového laloku, která významně ovlivňuje prožívání emocí. Ukázalo se, že videa s milým zacházením vnímá mozek velmi podobně u robotického dinosaura i ženy, v případě brutálního videa mozek vnímá intenzivněji zacházení se ženou.
Rosenthal-von der Pütten a spol. zároveň přiznali, že se projevy mozků na funkční magnetické rezonanci – jak u pozitivního, tak i u negativního videa – nijak zvlášť nelišily ani při zacházení se zelenou krabicí. Jako bychom hodnotili především chování osoby na videu a je docela jedno, jestli škrtí dinosaura nebo zelenou krabici. Tomu odpovídá i pozorování autorů studie, kteří překvapivě zaznamenali soucítění jednoho z dobrovolníků ve chvíli, kdy se zdálo, že se osoba mučící robotického dinosaura sama zranila do ruky.
Rosenthal-von der Pütten a její kolegové připouštějí, že podobný výzkum je v samotných počátcích a zatím přináší více otázek, než odpovědí. Jak by dobrovolníci reagovali, kdyby se vše odehrávalo přímo před nimi? A změnilo by se něco, kdyby namísto Plea použili robota lidských proporcí? Anebo naopak robota velmi nezvířecích proporcí? Plea navrhl spoluautor Furbyho Caleb Chung jako animatronický model týden starého mláděte kamarasaura, jehož rozkošnost ještě podtrhují ďábelsky velká a modrá očka. Na první pohled robota nijak zvlášť nepřipomíná. To všechno by se mělo vyzkoušet. Nakonec, jak nadšeně podotýká Astrid Rosenthal-von der Pütten, otázkou už není, jestli roboti přijdou, ale kdy to bude. A jak to budeme zvládat. Badatelka se teď hodlá věnovat reakcím lidí na sprosté nadávky robotům.
Literatura
ScienceDaily 23.4. 2013, The Verge 26.4. 2013, Wikipedia (PLEO).
Může emoční pouto k robotovi ohrozit jeho výkon na bojišti?
Autor: Stanislav Mihulka (18.09.2013)
Jak lidé reagují na dotek robotické sestřičky?
Autor: Stanislav Mihulka (13.03.2011)
Diskuze:
