Zvětšit obrázek

Výheň Zety Puppis.

Hvězdní obři jsou vzácní, ale když už je někde najdeme, tak to stojí za to. Bývají velcí jako desítky Sluncí, bouří do daleka jako smyslů zbavení a také existují pouhé miliony let, po nichž jako supernovy či hypernovy zcela zdevastují okolí. Nesmírně intenzivní hvězdné vichry, které z gigantických hvězd vanou, bývají přinejmenším stomilionkrát silnější, než nám důvěrně známý sluneční vítr a taková vesmírná bouře se už dovede podepsat na okolním vesmíru. Navzdory epické povaze bouří masivních hvězd ale jejich detailnější struktuře jenom málo rozumíme.

Zvětšit obrázek

Vichry obří hvězdy: vlevo varianta s poklidným tryskáním hvězdné hmoty, vpravo reálnější obrázek. (Kredit: ESA–C. Carreau/Nazé et al.)

Jednou z nejbližších obřích hvězd je Zeta Puppis (známá též jako Naos), úžasný hyperobr spektrální třídy O, ze souhvězdí Lodní zádě (Puppis), který je podle nových propočtů ve vzdálenosti cca 1 100 světelných let. O hvězdách s takovým jménem se píše úplně samo, ale to není její jediná přednost. Je to extrémně zářivá modrá hvězda, jedna z nejzářivějších v Mléčné dráze, i když z největší části září v ultrafialové části spektra. V celém elektromagnetickém spektru překonává záři 500 tisíc Sluncí. Její hvězdné vichry jsou zcela šílené. Bouří rychlostí 2 500 km/s a každým rokem ztratí tak zhruba miliontinu vlastní hmoty. Něco takového samozřejmě nemůže vydržet věčně. Není divu, že je velice mladá a zároveň vlastně už blízko konce. Odborníci odhadují její stáří na 4 miliony let.

Zvětšit obrázek

Vražedně modrá Zeta Puppis (Kredit: Kryptid, Wikimedia Commons)

Právě na zběsilou výheň Zety Puppis se zaměřila evropská rentgenová observatoř XMM Newton. Její rentgenové záření pochází ze srážek různě pohyblivých závanů hvězdného vichru, při nichž se zahřejí na miliony stupňů Celsia. Energie jednotlivých rentgenových výtrysků přitom bývá proměnlivá. Pokud by hvězdu obklopovalo jen málo velkých fragmentů hvězdného vichru, tak by její rentgenové záření značně kolísalo. V opačném případě by se proměnlivost Zety Puppis v rentgenové části spektra snižovala.

Zvětšit obrázek

XMM-Newton (Kredit: ESA/Ducros)

Yaël Nazé z belgické Université de Liège a jeho spolupracovníci z dat observatoře XXM Newton vyčetli, že v časových úsecích o délce několika hodin je rentgenové záření Zety Puppis nápadně stabilní, což by ukazovalo na ohromný počet drobných součástí jejího hvězdného vichru. Když ale hvězdu v rentgenové oblasti spektra pozorovali několik dní, povšimli si velkých zakolísání, která připisují přítomnosti velkých útvarů ve hvězdném vichru, například ve tvaru spirálních ramen. Pozorování Zety Puppis v jiných vlnových délkách potvrdila, že její hvězdný vichr není nudným jednolitým vánkem, ale že sestává ze stovek tisíců horkých anebo chladných součástí. Je to vůbec poprvé, kdy jsme získali podrobnější představu o struktuře hvězdného vichru obří hvězdy.

Literatura

ESA News 5.2. 2013, Wikipedia (Zeta Puppis).