Jedno z uvedených nalezišť s dravčími drápy – Pech de l´Azé ve Francii – zahrnovalo i 450 malých kousků manganové rudy v celkové hmotnosti tři čtvrtě kilogramu, přičemž 250 z těchto kousků bylo mechanicky používáno, o něco otíráno. Bylo jimi něco obarvováno? Pokud ano, pak se tak dělo před 40 až 60 tisíci lety. Známé jsou další, ale mladší nálezy s výskytem červeně zbarvených rud, většinou oxidu železitého – hematitu: Terra Amata ve Francii, Bečov u nás, Ambrona ve Španělsku. To už naši přímí předkové vstoupili na evropskou scénu a konkurovali neandrtálcům. Nedávno Henshilwoodem nalezené a prokazatelné používání a roztírání barevných okrů a spálených organických materiálů v jeskyni Blombos v jižní Africe o stáří necelých 100 000 let z nás, lidí označovaných pro odlišení jako anatomicky moderní lidé, skutečný Homo sapiens, dělalo stále premianty v symbolickém myšlení. Ovšem ukazuje se, že nás neandrtálci předběhli.
Při archeologických výzkumech kolem řeky Maas v Holandsku (na lokalitě Maastricht-Belvedére) v 80. letech bylo nalezeno ledacos, ale také 15 nevelkých kousků červeného a žlutohnědého hematitu. Stáří vrstev odpovídalo 200 až 250 000 let. Nedávná podrobnější analýza materiálu z lokality potvrdila, že se jedná skutečně o kousky hematitu a že se na místě objevu nevysrážely chemickými procesy; dokonce jich bylo identifikováno více. Jak uvádí Roebroeks se spolupracovníky, nejbližší zdroje hematitu se přitom nacházejí asi 40 km od místa prozkoumaného archeology, a to v oblasti Eifel poblíž Rýna. Musely tedy být záměrně doneseny do Maastrichtu (místa použití) z Eifelu (místa těžby). Zajímavé je, že zase naopak artefakty vytvořené z pazorku z křídových vrstev z oblasti blízko Maastrichtu byly nalezeny v kraji Eifel ve vzdálenosti až 100 km. Nelze než si přiznat, že neandrtálci k něčemu hematit používali. Zdobili si jím a případně dalšími barvivy své tělo? Nebo se snad hodil k nějakým léčebným rituálům?
Naštěstí pro naši evoluční reputaci byly před časem popsány podobně staré nálezy (200 až 300 000 let) z východní a centrální jižní Afriky, u kterých se lze domnívat, že zde také byly přemístěny a uloženy kousky okrů. Soupeření, kdo byl první, tak zůstává zatím otevřené.
Pramen: PNAS, 2012, Vol. 109 (No. 6), 1889–1894.
Autorův blog zaměřený na zajímavosti z oblasti antropologických věd najdete ZDE.
Diskuze:
