Na to, že Will Gervais je teprve postgraduálním studentem na University of British Columbia, si už dokázal nadělat hodně nepřátel. V psychologických testech totiž nechává účastníky pokusů vyplnit také kolonku, zda jsou věřící, nebo ateisté. Výsledky jeho výzkumu nejsou z tohoto pohledu k příslušníkům nejkatoličtějšího kontinentu moc přívětivé. Ani ne před rokem vzešla ze spolupráce tohoto Kanaďana s jeho americkými kolegy publikace, která doložila, jak se americká veřejnost proti ateistům ve svém přesvědčení semkla přesto, že nejsou sjednoceným společenstvím, ani silnou sociální skupinou. Anti-ateistické cítění společnosti dosahuje zarážejících rozměrů a ateisté jsou podle této studie skupinou, která nejméně zapadá do většinové vize budoucí Ameriky.
Příčin je podle psychologů několik. Víru v Boha veřejnost bere jako indicii důvěry. Vychází to z přesvědčení, že pokud si člověk myslí, že se nějaký bůh dívá a všechno vidí, chová se lépe. Zatímco ateisté vnímají víru jako soukromou věc jednotlivce a metafyzickou záležitost, věřící do svého vztahu k ateistům vkládají pocit možného narušení komunity a tím i jakéhosi veřejného ohrožení. To pak snižuje vzájemnou důvěru, úctu a komunikaci. K chování společnosti, kde pro většinu rodičů je ateista nevhodným partnerem pro jejich potomka a kandidát na amerického presidenta, který nevěří v Boha nemá šanci uspět se přidal ještě kontroverznější poznatek - že společnost se vstřícněji staví k homosexuálům, než ateistům.
Letos si mladý buřič co do obliby nepolepšil a okruh jeho nepřátel se rozrostl o další houfy. Tentokrát je to za článek v časopisu Science, v němž se svým kolegou Arem Norenzayanem ukazuje, jak rozdílně k řešení úkolů přistupují věřící a nevěřící. Problém se týká způsobu myšlení, to sice samo o sobě ještě není jednáním, ale nepochybně k němu směřuje a připravuje je. Proto vědci myšlenkovým pochodům přisuzují tak významnou roli a zajímají se o to, zda se v běžných životních situacích řídíme spíše analýzou, a nebo upřednostňujeme intuici.
Gervais není sám, kdo poslední dobou svými závěry ohledně způsobu myšlení provokuje věřící všeho druhu. Loni se v obdobném duchu vyjádřil v neméně prestižním časopisu Journal of Experimental Psychology mladý Američan Joshua Greene z Harvardu. Tito vědci se prakticky ve všem shodují. I v tom, že zjednodušená představa, že intuitivní myšlení je špatné a analytické dobré, není správná. Oba způsoby myšlení mají podle nich v našich životech své opodstatnění. Intuici rovněž prověřila evoluce – je rychlá – stačí pohled a z výrazu tváře poznáme, zda je člověk smutný, nebo vzteky bez sebe, a proto je lépe se mu klidit z cesty. Analytické myšlení je sice pomalejší, ale při řešení složitých úkolů se bez něj neobejdeme.
Oba týmy pracovaly s dobrovolníky. Ti od nich dostávali i obdobné otázky. Pokud se chcete na chvilku vžít do role testovaných osob, můžete si zkusit odpovědět na jednu z nich: Míček s pálkou stojí celkem 1,10 dolarů. Pálka stojí o dolar více, než míček. Kolik stojí míček? Pokud vám přišlo na mysl že 0,10 dolardů, šlo o intuitivní odpověď. Při analytickém úsudku dojdete k výsledku 0,05 dolaru.
Stejnou vypovídací hodnotu měla u jiného týmu otázka: Pokud pěti strojům trvá pět minut výroba pěti součástek, jak dlouho bude trvat stu strojům než zhotoví sto součástek? Odpověď sto minut svědčila o intuitivním způsobu myšlení a ti, co napsali do dotazníku pět minut, patřili mezi „analytiky“. Ať již šlo o výsledky na území USA, nebo Kanady, k odpovědi intuitivního charakteru se častěji hlásili ti se silnější vírou v Boha, přičemž IQ, vzdělání, či politické smýšlení a další faktory v tom roli nehrály. Vykládat výsledky testů, že je některá ze skupin „hloupější“, je tedy hloupé.
Mnohé o způsobu myšlení vypověděl také úkol, v němž dobrovolníci měli napsat pár vět o svém životě. Mohli zmínit, zda u nich někdy v nějaké situaci s dobrým koncem sehrála roli intuice, a nebo pečlivé uvažování. Ti, kdož popsali intuici, náleželi rovněž větší měrou ke skupině silně věřících. Závěr psychologů zní - pokud intuitivní myšlení podporuje náboženskou víru, potom analytické myšlení musí podkopávat důvěru ve víru. A to se komunitě věřících nelíbí.
Neméně kontroverzní jsou i výsledky pokusů dokládající, jak na koho působí umělecká díla. Dobrovolníci, kterým nechali prohlížet obrázky vyjadřující silné myšlenkové pochody, například Rodinova Myslitele, a jiným zase díla opěvující krásu těla a vyjádření pohybu, jako například Myrónova Diskobola, se po takto vynucených úvahách podnícenými uměleckými dĺy, začali ve svém přesvědčení o správnosti víry chovat jinak. Na otázku, zda věří v Boha, ve skupinách podrobených silným myšlenkovým pochodům spojených s rozumovou analytickou činností, věřících ubylo. V tomto duchu stejně dopadly jak pokusy se studenty, tak i s náhodnými dospělými, kteří místo uměleckých děl řešili slovní hádanky, v nichž se operovalo s intelektem a nebo jen se slovy, které s potřebou intelektuálního myšlení neměly nic společného. Ve skupinách osob, které v se rámci testů setkávaly s analytickým myšlením, se k víře přihlašovalo menší procento účastníků. Protože šlo o náhodně vybrané dobrovolníky, navíc v někerých skupinách rozdali dotazník k vyplnění v kolonce „věřící - nevěřící“ již dva týdny před provedením vlastních testů, úbytek věřících psychologové kladou za vinu zaměstnávání mozků dobrovolníků analytickou činností. Vědci jsou přesvědčeni, že se jim podařilo prokázat dvě věci. Tou první je, že víra ovlivňuje způsob myšlení s preferencí intuice. Druhou, že analytická činnost interaktivně podkopává u věřících přesvědčení o správnosti jejich víry. Podle kanadsko-amerického trojlístku naše mysl je intuitivně kulturně a biologicky k náboženství vnímavá. Pokud se z nás budou stávat ateisté, potom to bude pravděpodobně následkem preference analytického způsobu uvažování o věcech, které lze těžko pochopit.
Zadrátování mozku a sklon k náboženské víře
Autor: Stanislav Mihulka (20.01.2014)
Diskuze:
