Historie nám mnohokráte potvrdila pravdivost moudra našich předků, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Zejména naše zkušenosti také varují před přerodem dobrých úmyslů ve fanatismus víry ve vlastní pravdu. Infekce fanatismu stále více ohrožuje tažení Evropské unie za záchranu planety Země před oteplováním.
Každý ostatně vidí, jak se v květnu naše země žlutí; není to proto, že bychom snědli tolik řepkového oleje. Brusel nás nutí vyrábět MEŘO (methylester řepkového oleje) a povinně ho přidávat do nafty. Jenže poctivé kalkulace ukazují, že výroba MEŘO je ztrátová, jak energeticky, tak ekologicky. Evropská komise zjistila (http://www.europeanvoice.com/ ), že biopalivo z palmového oleje, ze sóji a z řepky olejné vede, jsou-li zohledněny i vedlejší vlivy výroby, k produkci většího množství emisí skleníkových plynů než fosilní paliva. Hodnocení vedlo k závěru, že biopalivo z řepky olejné, která je zdrojem 80 % biopaliva spotřebovaného v Evropě, nesplní současné požadavky EU na snížení  emisí skleníkových plynů do roku 2020. Bohužel, fanatismus zabránil, aby si příslušní činitelé v EU energetické náklady a uhlíkovou stopu výroby MEŘO spočítali dříve, než vybudovali systém dotací, který se bude tvrdě bránit rušení, neboť vyhovuje pěstitelům řepky a výrobcům MEŘO.

Topagrar  uvádí, že v Německu každé páté pole je „obsazeno“ plodinami pro získání alternativní energie. Činí to 2,2 miliony ha a opět řepka vede. Následuje kukuřice (800 000 ha) na výrobu bioplynu.
Protože Evropané zcela neekologicky chtějí také jíst (a to dobře), zabraná půda se musí někde nahradit. Kde? Přece v rozvojových zemích! Tam je to sice s potravinami horší, ale za eura svoji půdu obětují. Jak jsme uvedli (AGRObase 19/12/2011 str.4) Profesor Harald Witzke z Humboldtovy univerzity a zemědělský odborník Steffen Norlepp spočítali, že Evropa si pro své potřeby tímto způsobem obsazuje v rozvojových zemích plochu velkou jako Německo – 35 milionů ha.
Lufthansa se chlubí, že v rámci záchrany planety její letadlo na trati Mnichov – Hamburg letělo na rostlinný olej. Jaký? Pokud to byl použitý fritovací olej z restaurací, (využívají ho někteří automobilisté), pak zaslouží pochvalu. Pokud to byl palmový olej, pak je tu otázka. Palmový olej by měl být Certifikovaný udržitelný palmový olej (CSPO), splňující požadavky stanovené RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil). Tato dohoda žádá, aby se používal jen ten olej, který nebyl získán z plantáží zřízených za cenu likvidace deštných lesů a omezení biotopu orangutánů. Jenže dohoda je nezávazná a v regionech, o které jde, spíše má navrch korupce nad kontrolami. V praxi je RSPO hlavně alibismus, takže zvyšování poptávky po palmovém oleji pod pláštíkem „ekologických opatření“ je pokrytectví. Chudáci orangutáni!

Zvětšit obrázek

Connie Hedegaard – komisařka pro klima - Commissioner for climate action. (Kredit: Simon Wedege, Wikipedia, CC 3.0)

Je tu další problém – politický boj (http://www.europeanvoice.com/ ).
Skupina europoslanců chce, aby Evropská komise zohlednila jak přímé, tak nepřímé vlivy na emise oxidu uhličitého. V tom jsou důležité nepřímé změny v užívání půdy (ILUC = indirect land-use change), tj. případy, kdy použití orné půdy pro biopaliva vede k pěstování vytlačených plodin na jiných typech půdy, což omezuje možnost snižovat emise skleníkových plynů. Jak jsme uvedli, Komise konečně spočítala, že MEŘO a podobná biopaliva jsou ve skutečností ztrátová. Pokud dvě stávající směrnice nebudou změněny, předvídá studie Komise, že biopaliva ušetří v roce 2020 jen 15 % emisí skleníkových plynů oproti fosilním palivům, což je mnohem méně, než kolik je plánováno. V případě, že by se vzaly v potaz vlivy nepřímých změn v užívání půdy a zároveň se zakázalo užívání určitých typů biopaliva, především z řepky olejné, došlo by k 70% úsporám emisí skleníkových plynů oproti fosilním palivům. To by však vyžadovalo změnu legislativy a dotací, což by zřejmě způsobilo i problémy s kompatibilitou evropské legislativy se současnými pravidly světového trhu. Avšak oddělení Komise pro energetiku obhajuje výhody biopaliv a snaží se snížit pravděpodobnost, že Komise bude chtít provést změnu legislativy. Evropský výbor pro bionaftu se vyjádřil, že faktory ILUC by penalizovaly biopalivový průmysl předem bez možnosti dosáhnout zisků z hlediska udržitelnosti Zemědělci a výrobci biopaliv tvrdí, že Evropa potřebuje biopaliva pro dosažení svých klimatických cílů a dodávají, že k tomu, aby se předešlo kácení lesů ve třetích zemích (nejen kvůli palmovému oleji, ale také pro výroby biolihu ze třtiny), by měla Evropa zvýšit svou domácí produkci. Podle Asociace evropských zemědělců Copa-Cogeca by to také pomohlo snížit závislost na dovozu krmiva, jelikož plodiny jsou pro výrobu biopaliva zpracovány jen částečně a většina nevyužité hmoty by se zkrmila.

Další zpráva opět potvrzuje evropský ekonomický neokolonalismus jako produkt klimatického fanatismu. Server www.agrarheute.com uvádí, že respektování výše uvedených ILUC způsobí v EU pokles výroby biodieslu o 15%. Dokonce v Německu by produkce MEŘO měla klesnout o skoro 7%. Jenže příkaz v roce 2020 spotřebovat 24 milionů tun musí být splněn, aby EU byla jednička v záchraně planety. Kde se vezme? „Ekologicky“ se doveze z Argentiny a z Indonésie. Tam ILUC a RSPO neplatí. Lze najít názornější příklad propagandistického pokrytectví?

Barbarství
Tak nepochybně nazvou příští generace dnešní spalování významných surovin jako nafta, uhlí a zemní plyn pouze pro získání té nejméně ušlechtilé formy energie – tepla. Přitom Slunce ho dodává na Zemí v obrovských množstvích. Takže bychom se měli snažit. Ovšem dnešní formy naší, zejména evropské, snahy jsou nejen výsledkem nedokonalé úrovně techniky, ale silně modelovány zájmy mocných ekonomických hráčů a to vše je zarámováno fanatismem a pokrytectvím bojovníků proti oteplování.

Poznámky:
O užitečnosti biopaliv se diskutuje i v USA. Navrhuje se pro výrobu biolihu nahradit kukuřici ječmenem, tam, kde pro kukuřici není vhodné klima. Ostatně zkvašovat slad je historická technologie. Musíme si všimnout, jak v zelené notě této diskuse zaznívají stále silnější tóny o zajištění energetické nezávislosti na zemích těžících ropu. Něco na tom je i v Evropě. EU také nabírá realističtější kurz, i když hodně ambiciozní. Formuluje ho Energy Roadmap 2050 [Brussels, XXX, COM(2011) 885/2],  http://ec.europa.eu/energy/energy2020/roadmap/doc/com_2011_8852_en.pdf , který zavádí nový termín bruselského ňúspíku – dekarbonizace. Dekabonizační scénář zahrnuje při zajištění energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti mimo úspor a dalších opatření podstatné zvětšení obnovitelných zdrojů energie (v originále RES). V roce 2020 jejich podíl v energetickém mixu má být čtvrtina, v cíli 2050 polovina a více a v případě elektřiny má dosáhnout 97%. Velmi se počítá s větrem, zejména na pobřeží. Biomasa se má uplatnit ve výrobě tepla, elektřiny a v dopravě. Prý bude hlavní cestou v letectví (!). Pro biomasu je deklarovaná rozumná zásada, že „nová bioenergie“ má omezit požadavky na zemědělskou půdu nezbytnou pro produkci potravin při respektování výše uvedené ILUC. Zmiňují se řasy, zbytky po lesních pracích, odpadky. Jenže jakmile se nastaví tučné subvence zásady jsou šedá teorie a zelený strom praxe si vyroste po svém. Zkrátka: dekarbonizace – naše budoucnost!

V lednovém čísle Světa biotechnologií se dále dočtete:
 - Antibiotika v německých kuřatech
- Chucpe
- Biomania

Lednové číslo Světa biotechnologií v pdf je  ke stažení ZDE