Honem na nebezpečné patogeny v řeznických krámech by se dal nazvat počin vědců z University of Iowa a Výzkumného ústavu pro zemědělství a obchod v Minnesotě. Motivoval je k tomu fakt, že v USA se množí stafylokokové infekce a u mnohých zdroj nákazy se nedaří zjistit. Ročně se to týká zhruba 185 000 případů. Stafylokoky patří k nejrozšířenějším lidským patogenům a také k těm nejnebezpečnějším. Napadají různé orgány a každá z infekcí může nemocného vážně ohrozit na životě. Promořenost obyvatel je dost vysoká, údaje z let 2003 až 2004 naznačily, že Stafylokokus aureus kolonizuje 28,6 % Američanů.
Historie
První kdo si všimli hrozníčkovitých bakterií v hnisu, byli francouzský přírodovědec Luis Pasteur a skotský chirurg Alexander Ogston. Do roku 1974 byly známy pouze tři druhy stafylokoků, ale již v následujícím roce to bylo sedm další druhů a dnes jich známe více než padesát. Představu, že zvířata mají jiné koky než my, a že se od nich nemůžeme nakazit, jsme museli postupně opravovat, až nakonec vzala za své zcela. Od roku 2006 se považují všechny druhy stafyloků izolované ze zvířat za potenciálně patogenní a schopné vyvolat otravu.
Často nezvládnutelným problémem stafylokokových infekcí se stává jejich rezistence na antibiotika. První takový případ stafylokokové infekce u zvířat byl zaznamenán v roce 1972 v Belgii u krav, které trpěly zánětem vemene, na který nic nezabíralo. Dnes se jim říká infekce zlatým stafylokokem a nebo MRSA. Postupně byly podobně nezdolné nákazy popsány u psů, koček, ovcí, drůbeže, koní i u prasat.
Mikrobiologická filatelie
O původně banálních lidských kožních infekcích, jejichž původci se naučily odolávat antibiotikům a napadají dnes i jiné tkáně a jsou příčinou septických artritid, osteomyelitid, přetrvávajících metritid nebo infekcí spojených s aplikací implantátů či zavedených katétrů, ... se toho napsalo již tolik, že bylo v tom třeba udělat pořádek. Pro odolné kmeny se začal razit termín MRSA, který se dělí do skupin:
HA-MRSA (Hospital Associated MRSA) označuje onemocnění a jeho původce, které se šíří v nemocnicích. Objevuje se u hospitalizovaných pacientů po 48 hodinách od přijetí. Jako podskupina se někdy vyčleňuje HCA-MRSA (Health Care Associated community). Tato nákaza je spojována s prokazatelnější příčinou vzniku onemocnění – absolvováním dialýzy, pobytem v sanatoriu spolu s infikovanými osobami a pod.
Pod zkratkou CA-MRSA (Community Associated) se rozumí onemocnění svým původem související s rizikovými komunitami. Ohrožujícími faktory jsou kontakty ve vězeňských zařízeních, sportovních klubech, školách, denních stacionářích, zařízeních pro přípravu na transplantace, kde probíhá imunosupresívní léčba a vojenských kolektivech.
LA-MRSA (Livestock Associated) se většinou vyznačují tím, že jde o šíření nákazy určitého kmene, který z hospodářských zvířat „přeskočil“ na lidi. Pedantnost virologů vedla dokonce k vytvoření „chlívečku“ PA-MRSA (Pet associated). Patří do něj případy, kdy zvířetem původu nebylo hospodářské zvíře, ale domácí mazlíček. Často v těchto případech byl směr infekce dokonce opačný – nebohé zvíře se nakazilo od člověka a stalo se rezervoárem kmenů MRSA. V takových případech se hovoří o humanóze.
Hurá na nákupy
Výzkum začal sběrem vzorků, který možná nejlépe odráží reálnou situaci spotřebitele - vědci vyrazili do ulic a nakupovali. V supermaketech s celostátní působností, družstevních obchodních centrech i malých masných regionálních krámcích. Nákupní košíky naplnili kotletami, plátky na řízek, kousky kýty, ledvinkami, salámem. Ve všech případech šlo o zboží, jehož etiketa deklarovala, že je produkt čerstvý. V malých masnách se spokojili s ujištěním, že nejde o staré či mražené zboží. Nákup pak zabalili do dvou fólií proti nechtěné kontaminaci a v chladícím boxu během noci převezli do laboratoře. Rozbor u všech vzorků začal do 24 hodin od jejich zaplacení u kasy. Přítomnost rezistentních typů stafylokoků nejprve ověřovali klasickou selektivní kultivací na agaru. Za průkaz se považuje přítomnost proteinu schopného se navázat na penicilin (PBP2). Metodě se říká latex aglutinační test. K definitivnímu potvrzení ale sloužil druhý test využívající polymerázovou řetězovou reakci. Ten zjišťuje v genomu bakterií, zda obsahuje kód (návod) na syntézu proteinu asistujícícho při eliminaci antibiotika.
Výsledky testů
Ze 395 vzorků masa pocházejícího ze 36 obchodů na území států Iowa, Minnesota a New Jersey jich stafylokoka mělo 256. To znamená, že si kupující s masem domů nosili zdroj možné nákazy v 64,8 %. U produktů původem z konvenčních chovů se to týkalo 67,3 % případů. Masa z chovů, které deklarovaly, že nepoužívají antibiotika a růstové stimulátory, na tom se svými 56,8 % nebyla o moc lépe.
Ve 230 případech (58,2 %) šlo o mikroba citlivého na meticilin (MSSA). Tento méně nebezpečný stafylokok byl v mase z klasických chovů u 61 % vzorků a u masa z alternativních chovů v 49,5 %. Ve 26 případech (6,6 %) šlo o zvrhlíka, který si nic nedělá ani s antibiotikem meticilin. Z hlediska statistické významnosti nebyl mezi konvenčními a alternativními chovy zjištěn rozdíl. Jsou si prakticky rovny, a to jak v případě původce méně nebezpečné nákazy lehčeji zvládnutelné (MSSA) tak té, co na ní antibiotika nezabírají (MRSA).
Neméně zajímavé údaje poskytlo bližší určení mikrobů. Jen asi čtvrtina (26,9 %) izolátů patřila do dvou typů skupiny vyskytující se převážně v chovech prasat. Téměř polovina zachycených MRSA bakterií byly typy (t002 a t008), které nejsou co do hostitele vybíravé a libují si jak v lidských, tak zvířecích tělech.
Klasický versus alternativní
Podobné, ale zatím ne tak rozsáhlé práce se již dělaly. Také poukazovaly na možnost šíření rezistentních bakterií z chovů hospodářských zvířat. Tato studie je ale ze všech ta nejalarmističtější. Navíc je znepokojující zjištění, že téměř dvacet procent izolátů obsahovalo bakterie s PVL. Ty nemají epidemiologové zvlášť v lásce - označení znamená genotyp spojený se zvýšenou virulencí. Tím dostáváme mnohem skeptičtější obraz, než který vytvořily starší a ne tak do detailů jdoucí výzkumy masa z dílny nizozemských vědců. Potvrzují se tím ale obavy Kanaďanů, kterým také před časem vyšlo, že na vepřovém mase se infekční a rezistentní bakterie přenosné na člověka nacházejí. A tak se dá předpokládat, že i u nás bude situace obdobná a že v ceně vepřového si domů nosíme MRSA. Je přitom jedno, zda chodíme do obchoďáku, nebo do řeznictví. Nerozhoduje dokonce ani to, zda výrobek pochází z řetězce napojeného na klasickou zemědělskou velkovýrobu, nebo s pocitem, že děláme pro své zdraví dobře, utrácíme více za produkty z alternativních chovů. Propadat panice a přecházet na vegetariánství ale netřeba. Tepelnou úpravu stafylokok nepřežije a zatím také nebyl striktně doložen případ přenosu MRSA z vepřového na člověka. Pravdou také je, že to asi zatím nikdo moc podrobně nezkoumal. Situace se teď asi změní. Možná i cech řezníků bude brzo stávkovat za příplatky na rizikovost, jako má personál na infekčních oddělení nemocnic. Vše nasvědčuje tomu, že přicházejí do styku se stejným infekčním materiálem. A co teprve zootechnici, na něž ve vepřínech kašlou stovky prasat s prokazatelně přenosnými kmeny stafylokoků...
Poučení
Možná ale není zcela na místě dělat si z výsledků Američanů jen vtípky. Při návštěvách v nemocnici nemusí být dobrým nápadem skočit si předtím do řeznictví, koupit něco na večeři pro rodinu a rekonvalescentovi z toho na na pokoji pak na přilepšenou oddělit pár plátků šunky. Nejde ani tak o šunku, jako spíše o to, co všechno z řeznického krámu do nemocnice můžeme nechtěně propašovat. Třeba na botách. Personál si pak může lámat hlavu nad tím, kde se ta mrcha MRSA vzala. Také doma v kuchyni bude dobré dodržovat pravidla, k jakým nás vycvičila drůbež svými salmonellami. Nebude na škodu zavrhnout praktiky, kdy po naklepávání řízků utíráme kuchyňskou linku stejnou houbičkou, jakou po čase setřeme třeba drobečky na jídelním stole. Na to, kam nám vyteče voda ze syrového masa, bude lepší pohlížet jako na něco, v čem je možná se šesti procentní pravděpodobností „zlatý stafylokok“ - rezistentní na antibiotika (MRSA), jemuž nedělá problém přeškolit se na jiného hostitele.
Prameny: University of Iowa, PLoS ONE, WHO.
Diskuze: