Zvětšit obrázek

Virus ptačí chřipky pod elektronovým mikroskopem. Kredit: Centers for Disease Control and Preventions Public Health Image Library)

Virus tzv. ptačí chřipky, který virologové řadí mezi viry A(H5N1), nejprve vyděsil lidstvo k smrti. Když se ty nejčernější vize nenaplnily, otrnulo nám. Nejprve byla rizika viru náležitě zbagatelizována a pak se na hrozbu „ptačí chřipky“ prakticky zapomnělo. Virologové nezapomněli a vedli nadále spory o to, jaké riziko nechvalně proslulý H5N1 vlastně představuje. Ve své současné podobě se virus šíří z ptáků na člověka jen při velmi těsném kontaktu lidí s nakaženou drůbeží. Z člověka na člověka se přenáší zcela výjimečně. Virus s takovými vlastnostmi světovou pandemii nevyvolá. Má však „na víc“?

Podle některých virologů jsou viry s hemaglutininem H5 (tedy i virus H5N1) při průniku do lidského organismu krajně neobratné. Přeskok z člověka na člověka neovládají a nedokážou se mu evolučními změnami naučit. Podle jiných virologů však dřímá ve viru H5N1 skrytý smrtící talent původce světové pandemie. Kdo má pravdu?

 

Dr. Ron Fouchier z Erasmus Medical Center. Budou jeho vědecké publikace návodem pro teroristy, nebo poslouží výrobcům vakcín a umožní jim předejít přírodu, než sama „vyrobí“ něco podobně smrtonosného? (Kredit: EMC)

Výsledky pokusů týmu vedeného Ronem Fouchierem z Erasmova lékařského centra v nizozemském Rotterdamu dokazují, že pravda stojí na straně těch, kteří se evolučního potenciálu viru H5N1 obávají. Vědcům se podařilo vytvořit smrtícího původce „ptačí chřipky“, který se šíří mezi pokusnými fretkami stejně dobře jako běžná vysoce infekční chřipka. Fretky jsou pro podobné pokusy voleny proto, že jejich plíce a dýchací cesty nejlépe napodobují podmínky plic a dýchacích cest člověka. Fretka je pro testování nebezpečnosti chřipkových virů mnohem spolehlivější než laboratorní myš.

Fouchier se nejdříve pokoušel získat virus schopný přenosu mezi fretkami cílenými zásahy do dědičné informace viru. Sázka na genové inženýrství však nevyšla. A tak se Fouchier spolehl na „máti přírodu“ a ukázal, jak funguje Darwinem objevený přírodní výběr v praxi. Přenášel opakovaně virus z jedné fretky na druhou. Po deseti přenosech už se virus začal přenášet sám. Nákaza se šíří vzduchem. Stačí, aby byla vedle klece s nemocnou fretkou umístěna klec se zdravou fretkou, a zvíře se nakazí.
Zatím vždycky platilo, že co umí chřipkový virus u fretek, to zvládne i u lidí.
„Tentokrát to může být jinak, ale já bych si na to nevsadil,“ řekl Fouchier v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.

Nizozemští vědci vytvořili mikroorganismus, jehož únik mimo přísně střežené prostory důkladně zabezpečených laboratoří by s vysokou pravděpodobností vyvolal pandemii a připravil by o život miliony nebo i desítky milionů lidí. A aby toho nebylo málo, objevily se zprávy, že „virový mág“ Yoshihiro Kawaoka působící na Wisconsinské universitě a Tokijské universitě provedl s virem H5N1 obdobné experimenty a dosáhl obdobných výsledků. Zatímco Fouchier referoval o pozměněném viru H5N1 na zářijové konferenci na Maltě, Kawaoka se o svém viru H5N1 s odbornou ani laickou veřejností nebaví.

Zvětšit obrázek

Paul Keim, profesor biologie na Northern Arizona University: „Vypuštěný džin by mohl pozabíjet polovinu lidstva...“

Reakce ostatních vědců jsou protichůdné. Někteří tvrdí, že takové experimenty neměly nikdy spatřit světlo světa, protože riziko je příliš vysoké.
„Neumím si představit mikroorganismus, který by byl hrozivější,“ tvrdí v rozhovoru pro Science americký mikrobiolog Paul Keim, který dlouhá léta pracuje s bakteriemi sněti slezinné čili antraxu. „Ve srovnání s tímhle virem, není antrax vůbec nic.“

Mnoho virologů se ale staví za Fouchiera a Kawaoku. Poukazují na fakt, že je bezesporu užitečné znát potenciál viru H5N1 a že je dobře vědět, jaké změny musí ve viru proběhnout, aby se proměnil na nebezpečnou, vraždící bestii. Můžeme pak například sledovat přirozený vývoj virů H5N1 v chovech drůbeže a mezi volně žijícím ptactvem a odhadovat, jak daleko už spontánní změny viru pokročily a jak aktuální je hrozba vzniku skutečně nebezpečného viru. V neposlední řadě lze vytvářet s předstihem vakcíny, které by před takovým nebezpečným virem chránily.

Yoshihiro Kawaoka má ve své laboratoři v University of Wisconsin v Madisonu (Wisconsin) také zřejmě vysoce infekční viry H5N1.

Práce Fouchierova a Kawaokova týmu jsou připraveny k publikaci ve vědeckých časopisech. A to je další jablko sváru mezi vědci. Jedni říkají, že když už někdo takové pokusy provedl, měly by být výsledky k dispozici pro další výzkum, pro epidemiology i pro výrobce vakcín. Odpůrci namítají, že mezi pilnými čtenáři těchto publikací budou zcela jistě i lidé, kteří spřádají plány na bioteroristické útoky a že by výsledky neměly být zveřejněny.

Pokud dojdou recenzenti rukopisů k závěru, že kompletní zveřejnění výsledků by s sebou neslo bezpečnostní rizika, pak mohou být z publikací vynechány některé „důležité detaily“. Stále je však zapotřebí mít na mysli skutečnost, že potenciální bioteroristé si nemusí špinit ruce a utrácet těžké peníze za vývoj nových biologických zbraní. Příroda jim nabízí široké spektrum „hotových“ biologických zbraní. Jsou jimi mikroorganismy často jen málo prostudované. Jejichž nasazení by nebylo jednoduché odhalit i proto, že s jejich větším výskytem v lidské populaci nikdo nepočítá. Tito mikrobi se často velmi účinně šíří z člověka na člověka a vyvolávají choroby, jejichž příznaky nejsou z počátku nijak nápadné. Proti mnoha těmto mikroorganismům nejsou ani účinné léky ani vakcíny. Vzpomeňme jenom na virus vyvolávající SARS a hned máme před sebou prototyp horkého kandidáta na biologickou zbraň.
V současné době se ozývají hlasy požadující, aby byly podobné experimenty předem podrobeny velmi důkladné a přísné schvalovací proceduře na mezinárodní úrovni. Není pochyb o tom, že tyto návrhy jsou motivovány velmi ušlechtilými záměry. Těmi je však příslovečná cesta do pekel vydlážděna od příkopu k příkopu. Pokud se Fouchierova a Kawaokova viru lekneme a kývneme na vytvoření mezinárodního orgánu pro schvalování výzkumu na potenciálně nebezpečných mikroorganismech, hrozí celkem reálné riziko, že vytvoříme těžkopádného byrokratického molocha, který ochromí výzkum v řadě vědních disciplín. Ano, budeme si skoro jistí, že se někde nespustí výzkum zneužitelný bioteroristy. Zároveň si však můžeme být stoprocentně jisti, že se zpomalí nebo dokonce zastaví i výzkum, jehož výsledky jsou s to zachránit zdraví a životy tisíců či dokonce milionů lidí. Hledání kompromisu mezi dvěma extrémy – výzkumu podvázaného tuhou regulací a výzkumu nespoutaného striktnějšími pravidly – by nebylo lehké. Jak však dokazuje Fouchierův přístup, není současný výzkum na poli nebezpečných virů „divokým západem“, kde by si mohl dělat každý, co chce. Fouchier si nezačal jen tak hrát s nebezpečným virem. Požádal o schválení experimentů nizozemské úřady a dostal je.

Všichni se shodují v jednom. Dnes už nelze dělat, že se nic nestalo. Nelze nařídit Fouchierovi a Kawaokovi, aby zlikvidovali viry a biologické vzorky uložené v mrazácích, spálili poznámky a vymazali data z harddisků. Nelze zakázat publikaci výsledků. Někteří lidé jistě neodolají pokušení a budou tvrdit, že „džin byl vypuštěn z láhve“. Na druhé straně můžeme tu samou situaci hodnotit tak, že zase víme něco více o nástrahách, které nám chřipkové viry mohou nachystat. Díky Fouchierovi a Kawaokovi jsme na takové situace o něco málo připravenější. V předvánočním čase si nezbývá než popřát, aby pekelný dáreček v podobě vysoce infekční ptačí chřipky v dohledné době nikdo „nerozbalil“. Na Fouchiera, Kawaoku a spol. se můžeme spolehnout. Jak se zachová „máti příroda“ při evoluci nepřeberné zásobárny virů H5N1 v drůbeži i volně žijících opeřencích, je těžké předvídat.
Co umí, ukazuje příroda na prasečím chřipkovém viru H3N2, jehož nový kmen přeskočil v červenci 2011 na člověka. Zatím bylo podchyceno deset případů v USA. Devět z nich byly děti ve věku do 10 let. Tři pacienti z Iowy se zcela jistě nakazili viry přenášenými vzduchem. Zdrojem nákazy musel být nemocný člověk, protože děti nepřišly do kontaktu s prasaty. Zdroj nákazy se nepodařilo vypátrat a lékaři se obávají, že nový kmen viru je mezi lidmi již poměrně rozšířen. Nový vir si vypůjčil jeden gen od viru prasečí chřipky H1N1, který se rozšířil na lidskou populaci z chovů prasat v roce 2009. Tento gen zvyšuje schopnost virů šířit se z člověka na člověka. Lidé už delší dobu trpí chřipkami vyvolanými virem H3N2, ale to je jen vzdálený bratranec nového kmene pocházejícího z prasat. Oba bratránci se mohou ve svých vlastnostech a schopnostech dost lišit. Nejblíže má nový virus k lidským virům H3N2, jež vyvolávaly běžné chřipky počátkem 90. let minulého století. To znamená, že lidé ve věku nad dvacet let by mohli být k novému viru zvýšeně odolní. Mladší ročníky na tom mohou být podstatně hůře.
Vědci už začali nový kmen viru H3N2 zkoumat. Představme si, že by vzklíčilo oprávněné podezření, že virus lze zneužít pro bioteroristický útok a že už by fungovalo mezinárodní centrum pro schvalování experimentů se zneužitelnými mikroorganismy. Můžeme si být celkem jistí, že než by rozhodlo, kdo, kde a za jakých podmínek smí do viru šťourat, poznali bychom dávno všechny „dovednosti“ viru na vlastní kůži.

Psáno pro: Bigbloger a Osel.cz