Stav reaktorů a bazénů
Situace u reaktorů je stabilní, chlazení udržuje teplotu u prvního reaktoru mezi 40 až 50 stupni, u druhého mírně nad 70 stupni a u třetího pak pod 70 stupni. Důležité je, že u reaktorů se nyní daří chlazení zajišťovat s relativně malým objemem vody, která se během cirkulace čistí. Jednak se odstraňuje radioaktivita, ale také sůl a nečistoty. Do tlakových nádob reaktorů i primárních kontejnmentů se vstřikuje dusík, aby se zabránilo možnému výbuchu při lokálním zvýšení koncentrace vodíku. Ten se nahromadil v některých částech systému a musí se vytěsnit a odstranit riziko překročení nebezpečné meze jeho koncentrace. V předchozím přehledu jsme informovali o spuštění systému kontrolujícího obsah plynů uvnitř primárního kontejnmentu u druhého bloku. Ten zjistil i přítomnost radioaktivních izotopů xenonu. U prvního bloku se stejný bezpečnostní systém dokončuje a u třetího se připravuje jeho instalace. Systémy by měly umožnit průběžnou kontrolu atmosféry uvnitř primárních kontejnmentů, například výskyt zmíněných radioaktivních izotopů xenonu. A umožnit také její dekontaminaci.
Teplota všech čtyř bazénů s vyhořelým palivem je okolo dvaceti stupňů. Voda v cirkulačním chladícím systému bazénů se nejdříve zbavuje radioaktivního cesia a pak se postupně odstraňuje sůl, která se tam dostala při chlazení mořskou vodou. Koncentrace soli je relativně malá, asi desetina té v mořské vodě, i tak by ale mohla způsobovat korozi některých systémů bazénů. V prvním bloku se mořská voda při chlazení bazénů nepoužila, takže tam komplikace nenastaly. Odsolování bazénu bloku čtyři, ve kterém byla radioaktivita vody nižší, už probíhá. Koncentrace soli již natolik klesla, že se začalo využívat mobilní zařízení fungující na základě iontové výměny a to by mělo obsah soli dál výrazně snížit. U druhého bloku se pracuje od 6. listopadu na odstraňování radioaktivního cesia a k 6. prosinci bylo dosaženo požadované snížení radioaktivity na jednu tisícinu původního stavu. Přistoupilo se tak k odsolování. U bazénu ve třetím bloku se stejná operace rozjíždí. Zatím začalo odstraňování radioaktivity z vody.
Začátkem listopadu se dělníci dostali do těžce poničených částí čtvrtého a pátého patra čtvrtého bloku. Ukázalo se, že páté patro je daleko více poškozené než čtvrté, kde se nachází bazén s vyhořelým palivem. Původně se myslelo, že výbuch na čtvrtém bloku byl způsoben vodíkem vzniklým při poškození vyhořelého paliva v bazénu. Nyní se však ukázalo, že palivo v bazénu není poškozeno a výbuch nastal v blízkosti odvětrávacího potrubí, které propojovalo třetí a čtvrtý blok. Původ vodíku, který vybuchl a zničil budovu čtvrtého reaktoru, tak je třeba hledat ve třetím bloku. Zřejmě se do čtvrtého bloku dostal když se havarijní četa v prvních dnech po katastrofě snažila dostat vzduch s přebytkem vodíku ze třetího bloku pryč.
Ve třetím reaktoru se robot dostal až do nejnižšího podzemního patra budovy. Zjistil, že tam voda naštěstí není, zato je tam vysoká radiace, pohybuje se mezi 120 až téměř 800 mSv/hod. Z toho pyne, že se roboty v elektrárně budou využívat intenzivně. Uvažuje se i s robotickou podporou lidí - speciálních konstrukcích, které si člověk „obleče“ a jejich mechanické „svaly“ ovládá nervovými impulsy snímanými z povrchu svalů. Robotický exoskelet umožňuje zvýšit lidské schopnosti například při odklízení těžkých trosek ale mohl by pomáhat i s nošením těžkých olověných obleků chránících před radiací. Původně měla robotická podpora usnadňovat život hendikepovaným lidem, nyní by měla najít uplatnění i v elektrárně.
Dosažení stabilního stavu
Situace v elektrárně se natolik zlepšila, že se do elektrárny a dalších zařízení spojených s likvidací havárie mohlo v prvních dnech druhé listopadové dekády podívat i 36 novinářů. Kromě areálu elektrárny si mohli prohlédnout budovy asi 20 km jižně od elektrárny, ve kterých se pracovníci připravují na práce a kde odpočívají. Novináři mohli mluvit jak s pracovníky, tak s tehdejším vedoucím elektrárny Masao Yoshidou, který vedl práce na řešení krize od začátku až téměř do konce listopadu. Yoshida se zmínil i o tom, že v době, kdy došlo k výbuchům vodíku v prvním a třetím bloku a jeho týmu se stále nedařilo zajistit vstřikování chladící vody do reaktoru druhého bloku, jak si mysleli, že nemohou přežít. A jak v tom prvním týdnu po zemětřesení se jim myšlenka na brzký konec a na to, že smrt se jim nemůže stále vyhýbat, neustále vracela .
Koncem listopadu bylo oznámeno, že Masao Yoshida odstupuje ze zdravotních důvodů z pozice vedoucího prací na likvidaci havárie ve Fukušimě. Při lékařské prohlídce mu zjištili rakovinu jícnu. Podle lékařů je ale velmi nepravděpodobné, že by onemocnění souviselo s radiací. Masao Yoshida, kterému je 56 let, obdržel celkovou dávku 70 mSv. Začátkem prosince oznámil své odstoupení a omluvil se spolupracovníkům před svým nástupem do nemocnice. Pokud si uvědomíme, jaká byla situace v prvních dnech po cunami, tak je opravdu třeba vyjádřit jemu a jeho spolupracovníkům obdiv. Je to tak trochu zázrak, že kromě dvou pracovníků, kteří přišli o život při cunami, nikdo nezahynul a neobdržel ze zdravotního hlediska významnou dávku záření. A že se havárii takového rozsahu podařilo zvládnout. Masao Yoshida bude vystřídán Tkeshi Takahashim z vedení firmy TEPCO. Až do dneška se na pracích v elektrárně vystřídalo 17 780 pracovníků. Pouze 169 z nich dostalo dávku překračující 100 mSv. Téměř všichni obdrželi tuto dávku v prvních týdnech po havárii. Z nich 21 mělo dávku mezi 150 a 200 mSv, tři mezi 200 a 250 mSv a šest více než 250 mSv.
Upřesňováním stavu, ve kterém se nacházejí vnitřní části reaktoru, umožňuje plánování budoucího postupu při likvidaci zasažených bloků. Výsledky šetření uveřejnila začátkem listopadu Japonská komise pro jadernou energetiku. Předpokládá, že převoz vyhořelého paliva z bazénů vyhořelého paliva ve čtyřech postižených budovách bude zahájen zhruba za tři roky. Odstraňování poškozeného a částečně roztaveného paliva ze tří poškozených reaktorů lze očekávat zhruba za deset let. Nejdříve je třeba opravit kontejnmenty a naplnit je vodou tak, aby stínila radioaktivní záření. Plány jsou vypracovávány podle zkušeností při likvidaci poškozeného reaktoru ve Three Mile Island. Předpokládá se, že odstranění paliva, rozebrání reaktorů a likvidace poškozených bloků bude probíhat nejméně třicet let. Zpráva s doporučeními jak postupovat by měla být vypracována do konce roku. Pro vypracování přesných postupů a časového rozvrhu je však třeba zjistit skutečný stav uvnitř kontejnmentů. Sice se upřesňují informace o míře tavení palivových článků hlavně u prvního reaktoru, ale stále to jsou jen kusé informace. Předpokládá se, že právě tam došlo k úplnému roztavení a protečení části roztaveného paliva poškozenou tlakovou nádobou do primárního kontejnmentu. U dalších dvou mělo dojít k tavení v menším rozsahu. V blízkosti areálu elektrárny bude třeba postavit budovu a vybavit jí technikou, se kterou se budou plánovat a odzkušovat postupy k likvidací zničených reaktorů.
Jak to vypadalo v elektrárně první dny?
Poznání stavu různých komponent elektrárny spolu s prostudováním všech záznamů a výpovědí pracovníků upřesnilo sled událostí prvních hodin a dnů po zemětřesení. Komise jaderného průmyslu uveřejnila přehlednou zprávu s poučením pro zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren po přírodní katastrofě tak velkého rozsahu, jakou byla březnová cunami (zde a zde).
Při prvních otřesech se tři pracující reaktory Jaderné elektrárny Fukušima I vypnuly. Zemětřesení sice přerušilo dodávky střídavého proudu z vnější sítě a po vypnutí reaktoru se vypnuly i generátory bloků, ale automaticky se spustily dieselové generátory, které začaly dodávat potřebný střídavý proud. Zemětřesení, které přesáhlo maximální plánovanou intenzitu, „přežila“ elektrárna bez poškození. Problémy nastaly až když po necelé hodině k elektrárně dorazila vlna cunami. Ta zničila, kromě jednoho, všechny dieselové generátory. Jediný funkční zůstal v bloku šest. První až pátý blok tak přišly o všechny zdroje střídavého proudu. Navíc mořská voda zalila důležité elektrické rozvody, panely a propojení. První, druhý a čtvrtý blok tak přišly i o napájení stejnosměrným proudem z baterií. Třetí blok ztratil stejnosměrné napájení poté, co se jeho baterie vybily. První čtyři bloky elektrárny tak přišly o veškeré zdroje elektřiny.
Vlna cunami poničila i čerpadla zajišťující přívod mořské vody a odvod tepla do moře. Z velké části bylo zničeno i bezpečnostní zařízení elektrárny. Zemětřesení a hlavně vlna cunami zničily a sutinami zatarasily přístupové cesty k elektrárně i prostory okolo budov. To ztěžovalo přísun potřebných prostředků. Kritické však bylo zničení rozvodových skříní, které neumožnily rychlé připojení mobilních elektrických zdrojů, i když už byly k dispozici. Situace byla extrémně náročná i pro pracovníky znalé místních poměrů. V elektrárně nebylo žádné osvětlení, všude jen trosky a nebylo nic, co by připomínalo známé prostředí.
Chlazení reaktorů v elektrárně Fukušima I po ztrátě zdrojů elektrické energie se stalo velmi problematické. U prvního bloku, který byl staršího typu šlo využít pouze nouzový kondenzátor s velmi omezenou kapacitou vody. Navíc byl s největší pravděpodobností tento systém vypnut těsně po zemětřesení před příchodem cunami v době, kdy pracovaly dieselové agregáty. U prvního bloku tak po jejich selhání velice rychle došlo k úplné ztrátě chlazení, hromadění tepla v aktivní zóně, jejímu obnažení, poškození a vývoji vodíku v reakci vody se zirkoniovými obaly palivových článků. Postupně pak i k tavení palivových článků. Brzy ráno se podařilo začít chladit aktivní zónu pomocí stříkačky hasícího auta. Vzrůstající tlak uvnitř primárního kontejnmentu si vynutil ventilaci uvolňované páry. Nahromaděný vodík pak zhruba 24 hodin po cunami explodoval a zničil horní části budovy prvního bloku. Vážně při tom byly poškozeny další systémy elektrárny a situace se ještě zkomplikovala.
U druhého a třetího bloku byl modernější systém izolovaného dochlazování aktivní zóny (anglická zkratka RCIC), který využívá páru pro pohon turbočerpadel. Tam také chlazení vydrželo déle, ale jen do té doby, než teplota vody v komoře potlačení dosáhla sta stupňů. Pak i tam došlo k obnažení aktivní zóny a vývoji vodíku. I tam muselo proběhnout odpouštění páry z primárního kontejnmentu a tím i nahromaděného vodíku. U třetího bloku to také vedlo k vodíkovému výbuchu. Část vodíku, která se společným ventilačním systémem dostala až do čtvrtého bloku, způsobila vodíkovou explozi tam. Co je zajímavé, nepotvrzuje se výbuch vodíku uvnitř druhého bloku a je zatím záhadou, co způsobilo nejintenzivnější únik radioaktivity, který proběhl 15. března právě u něj. Ten velmi zhoršil dozimetrickou situaci a nejen v elektrárně. To znamenalo velmi výrazné zhoršení pracovních podmínek.
Základním problémem, který způsobil neodvratnost havárie, byla ztráta veškerých zdrojů elektrické energie. Přispělo k tomu poškození rozvodných panelů mořskou vodou při cunami, které zkomplikovalo připojení náhradních zdrojů. Na tyto okolnosti se koncentrují doporučení, která mají zajistit, aby se podobná situace již nikdy nikde neopakovala. Kritické prvky elektrického systému musejí být v místech, kam se voda nemůže dostat. Tedy co nejvýše a s vodotěsnými uzávěry.
Je obdivuhodné, jak se se Japonci se vším vypořádali a i když se pochopitelně nevyvarovali i chyb, zasažené reaktory dostali pod kontrolu a do stabilního stavu. Další odstraňování následků havárie by mělo již pokračovat rychlým tempem.
Čištění radioaktivní vody
Velice důležitou oblastí je hospodaření s vodou na území elektrárny. V současné době je veškeré chlazení reaktorů i bazénů v cirkulačním režimu. Voda se čistí tak, že se zbavuje nečistot, soli a radioaktivity. Pochopitelně se při takové délce a kapacitě čistícího systému objevují problémy. Začátkem prosince uniklo asi 45 tun vody, která sice byla do značné míry vyčištěna od radioaktivního cesia, ale stále v ní byla značná koncentrace stroncia. Mimo budovu se tehdy dostalo ale jen 300 litrů kontaminované vody. Předpokládá se, že z toho zhruba 150 litrů se dostalo kanalizací až do moře. I když tak malé množství má zanedbatelné ekologické dopady, ani taková událost by se již neměla opakovat.
Stále více starostí dělá vyčištěná, jen mírně radioaktivní voda. Je jí ohromné množství a stále jí přibývá, jak se odčerpává, čistí a dekontaminuje voda z prostor, které byly zaplaveny vodou pocházející z cunami, z havarijního chlazení a dešťových srážek. Část z ní se využívá pro chlazení a částí se kropí terén v areálu elektrárny, aby půda nevysychala a radioaktivita se neroznášela větrem do okolí, ale to jsou jen nepatrné objemy.
Do podzemních prostor se přitom stále dostává voda z okolí, kterou je třeba odčerpávat. Kapacita skladovacích prostor pro vyčištěnou vodu, která je okolo 160 000 tun, bude zaplněna do března. Společnost TEPCO tak uvažuje o možnosti vypustit vyčištěnou a dekontaminovanou vodu do moře. Radioaktivita této vody by byla nižší než je limita pro vodu, kterou je možno do moře vypouštět. Je tu ale problém. Ten nespočívá v tom, že by vypuštění představovalo reálné ekologické riziko. Jde o psychologický problém. Rybářské podniky se obávají, že by zákazníci ze strachu mohli jejich produkty přestat kupovat.
Dekontaminace okolí elektrárny.
V oblastech zasažených radioaktivními úniky vláda vyhlásila základní koncepci postupu prací a dekontaminace. Zasažené oblasti jsou rozděleny na dvě kategorie. V silně zasažených oblastech, kde je dávkový příkon takový, že by celková roční dávka byla větší než 20 mSv, se dekontaminace provádí co nejrychleji a nejintenzivněji. Tyto oblasti jsou v zakázané zóně a dodatečně evakuovaných místech. Vše zde zajišťuje stát a snahou je, aby se do těchto oblastí mohli co nejdříve vrátit evakuovaní. Méně zasažené oblasti, kde je roční dávka větší než 1 mSv a menší než 20 mSv, je cílem provádět takovou dekontaminaci, aby se zde snížil dávkový příkon v následujících dvou letech na polovinu. Dekontaminaci zde s podporou státu zajišťují místní správní orgány. Většina obyvatel v zasažených oblastech si je však vědoma, že největší objem prácí bude ležet na nich samotných.
Samozřejmostí je měření radioaktivity na zasažených plochách. Ta bude rozhodovat o postupech dekontaminace. V přírodě se radioaktivita ráda přesunuje. Deštěm se smývá a usazuje se v dolních tocích řek. Za pochodu se hledají nejefektivnější metody dekontaminace. Nedávno byly zveřejněny výsledky pokusu dekontaminace pozemku o rozloze 4,5 hektarů v okolí radnice města Okuma, které leží uvnitř zakázané zóny. Pevné povrchy se při něm čistily proudem vody pod vysokým tlakem. Zároveň se odstranila všechna suchá tráva, mechy a spadané listí. Tyto zásahy snížily dávkový příkon z 20 mikrosievertů za hodinu na hodnotu 6 mikrosievertů za hodinu. Podle tohoto vzoru se nyní rozjíždí jedenáct podobných projektů v dalších lokalitách. Počítá se i s dekontaminací lesů v blízkosti obydlených oblastí. Hlavně se budou odstraňovat odumřelé částí rostlin a kmeny stromů se budou stříkat proudem vody. V plném rozsahu se s těmito pracemi začne začátkem příštího roku. Do té doby se má vyřešit otázka – kam s ním. Tedy s radioaktivním odpadem, který se při dekontaminaci tak velkého rozsahu nashromáždí. Je třeba vybudovat úložiště.
V listopadu byly publikovány první výsledky studie, která zjišťovala jak velké dávky obdrželi obyvatelé z evakuovaných oblastí, kteří se v prvních čtyřech měsících zdržovali v nejvíce zasažených oblastech. Jednalo se například o obyvatele města Namie a vesnici Iitate. U 1700 lidí bylo nalezeno deset lidí, kteří obdrželi dávku větší než 10 mSv. Žádný ovšem neobdržel více než 15 mSv. Zhruba 1100 ze zkoumaných lidí obdrželo méně než 1 mSv. Dávka 98 % obyvatel nepřekročila hodnotu 5 mSv.
Pečlivě se sleduje radioaktivita potravin produkovaných v zasažených oblastech. Případů s aktivitou nad limitami je velmi málo. V listopadu šlo o několik zásilek rýže z oblasti perfektury Fukušima a zásilky hub z perfektury Tochigi. Ve všech případech však překročení bylo relativně malé. Zvláště podrobně se testují suroviny využívané pro výrobu potravin určených pro děti. I když se zde zatím nenašly hodnoty přesahující zdravotní limity, byly z výroby a prodeje stažený pro všechny případy i ty suroviny, kde byly pouhé náznaky výskytu radioizotopu 137Cs.
Především z psychologického hlediska jsou obyvatelé zasažených oblastí vybavováni dozimetry. Mohou tak sledovat kontinuálně situaci ve svém okolí. K dispozici je i mluvící dozimetr pro slepce, jehož výroba se rozjíždí.
Jaderná energetika v Japonsku
Pokračuje postupné vypínání jaderných bloků, u kterých uplyne třináct měsíců provozu a musí se odstavit pro pravidelnou kontrolu. Jejich opětné spuštění je pak schvalováno místními úřady a ty zatím povolení nedávají.
Dne 25. listopadu byl odstaven reaktor Jaderné elektrárny Takahama v perfektuře Fukui v centrálním Japonsku a ta se stala 44. odstaveným blokem z 54. V této perfektuře je 11 reaktorů a místní úřady deklarovaly, že nepovolí obnovení provozu, dokud centrální orgány nedefinují bezpečnostní standardy, které vezmou v úvahu poznatky získané na základě událostí ve Fukušimě. Reaktory postupně procházejí stres testy, což je nutná podmínka pro spuštění. V průběhu listopadu například poslalo vládě výsledky bezpečnostních testů třetího reaktoru vedení Jaderné elektrárny Ikata. Jedná se o druhý případ výsledků testů zaslaných vládě po zprávě týkající se třetího reaktoru Jaderné elektrárny Ohi, která byla zaslána už v říjnu. Ani posouzení a schválení výsledků těchto testů vládou a dozorovým orgánem nezaručuje možnost znovuspuštění rektoru. A tak nelze odhadnout, kdy se úbytek počtu provozovaných jaderných bloků zastaví.
Dne 2. prosince byl odstaven reaktor č. 1 v jaderné elektrárně Genkai v jihozápadním Japonsku. V oblasti Kjušu tak zůstává v provozu jediný reaktor. Jedná se o reaktor číslo 4 ve stejné jaderné elektrárně, který má však pracovat pouze do 26. prosince.
O týden předčasně byl 8. prosince odstaven reaktor číslo 2 v Jaderné elektrárně Mihana v perfektuře Kansai. Došlo tam k úniku radioaktivní vody přes ventil v tlakové nádobě do nádrže, která slouží pro zadržení uniklé vody v takovém případě. Protože existovalo jisté riziko přetečení této nádrže, reaktor se předčasně vypnul. V polovině tohoto měsíce se má vypnout reaktor č.2 v Jaderné elektrárně Ohi ve stejné perfektuře. V oblasti Kansai tak zůstane jediný reaktor v provozu. V celém Japonsku tak bude odstaveno 47 a v provozu pouze sedm reaktorů.
Velmi zajímavé bude sledovat další vývoj jaderné energetiky v Japonsku. V roce 2010 bylo v Japonsku 58,4 % elektřiny vyrobeno ve fosilních elektrárnách, 30,3 % v jaderných a 11,3 % v obnovitelných zdrojích. V roce 2011 (jde pouze o část roku) bylo ve fosilních zdrojích vyrobeno 73,2 % elektřiny, jaderné elektrárny vyrobily 16,1 % a obnovitelné zdroje 10,8 % elektřiny. To vše za snížení celkové produkce o řadu procent. Vzhledem k tomu, že dochází k postupnému odstavování dalších reaktorů, bude podíl fosilních zdrojů stále stoupat a jaderné energetiky klesat. Japonsko uvažuje o úplném přehodnocení své energetické politiky. Její nové vypracování by mělo proběhnout v létě příštího roku.
Před havárií byl plán Japonska snížit využívání fosilních paliv při výrobě elektřiny na 26 %, podíl jádra zvýšit na 53 % a v obnovitelných zdrojích pak produkovat 21 %. Mělo být dosaženo nahrazení fosilních zdrojů hlavně jadernými a částečně obnovitelnými. Nyní je velký tlak na to, aby se podíl jádra naopak snížil. Je však velmi otevřenou otázkou, jak je taková možnost pro Japonsko realistická (podrobný rozbor zde). Japonsko má minimální možnosti pro dovoz elektřiny. Využití obnovitelných zdrojů je omezené. Japonsko neoplývá dostatkem zemědělsky obdělávatelných půd a tím i možností k výrobě dostatku biomasy. Pro využití slunečních elektráren nejsou geografické podmínky příliš dobré. Řeky jsou krátké a přehrady navíc ohrožují zemětřesení. To komplikuje i případnou snahu využít vodní díla jako úložiště energie a zálohování jiných obnovitelných zdrojů. Zbývají pouze větrné a geotermální elektrárny. Jejich reálný potenciál ale není příliš velký.
Pokud Japonsko přikročí k širšímu omezení jaderné energetiky, bude odkázáno na zvýšený dovoz fosilních paliv. Už nyní je největším importérem uhlí. S tím, jak poroste světová poptávka po ropě, uhlí a plynu porostou i problémy s cenou elektřiny v Japonsku. Jistou nadějí je snad jen břidlicový plyn, jehož produkce hlavně ve Spojených státech amerických rychle roste. Pokud se splní naděje, které se do jeho těžby vkládají, mohly by se ceny elektřiny díky dovozu tohoto plynu udržet v přijatelných mezích. Mnohem pravděpodobnější je ale situace, kterou předpovídá Mezinárodní agentura pro energii. Ta varuje, že zvýšená spotřeba plynu povede v Japonsku k dramatickému zvýšení cen elektřiny s odpovídajícím dopadem na konkurenceschopnost japonského průmyslu. První známky takového trendu jsou již patrny a záchrana v podobě břidlicového plynu se zatím nekoná.
Japonsko na jádro spoléhalo ve svém plánu snižování emisí oxidu uhličitého. Za této situace ale snižování produkce tohoto skleníkového plynu nepřipadá v úvahu. I to ovlivnilo jednání představitelů Japonska na klimatické konferenci v jihoafrickém Durbanu a proč devět největších japonských průmyslových sdružení doporučilo platnost Kjotského protokolu neprodlužovat. Argumentem bylo březnové zemětřesení, které přijaté závazky učinilo nesplnitelné. Snahy o omezování emisí oxidu uhličitého mají pokračovat. Otázkou je jak. V případě návratu k využívání fosilních paliv pro produkci elektřiny, ztrácí elektrifikace dopravy z pohledu snížení ekologického dopadu smysl.
Nejistota v politice vůči jádru se projevuje i v postoji k financování vědy a výzkumu. Hlavně se to týká oblasti rozvoje rychlých množivých reaktorů a konkrétně pak rychlého reaktoru chlazeného sodíkem v Monju. Jeho opětné spuštění se zmrazilo a financování na příští rok se „osekalo“ jen na minimální udržovací míru. Snížení rozpočtů se však plánuje i v oblasti výzkumu jaderné fúze a mělo by se týkat i projektu ITER. Tam však jde o mezinárodní projekt a vše je závislé na konzultacích se zahraničními partnery.
Japonsko s velkou pravděpodobností zůstane velmi významným producentem komponent pro jaderné elektrárny. Japonský průmysl je jedním z mála, který dokáže vyrábět i největší tlakové nádoby reaktorů. To potvrzuje i prognóza Japan Steel Works, Ltd. (JSW), jednoho z vedoucích producentů velkých ocelových konstrukci, na následující rok. Podnik udělal v minulých letech řadu investic, které rozšířily jeho možnosti při výrobě tlakových nádob, parogenerátorů a turbín nejen pro jaderné elektrárny. Další oblastí je výroba kontejnerů na jaderný odpad. V současné době a i v nastávajícím období má dostatek zakázek hlavně ze zahraničí, třeba z Číny ale i Francie. Před několika dny byly také podepsány dohody o spolupráci a dodávkách v oblasti jaderné energetiky s Jordánskem, Ruskem, Vietnamem a Jižní Koreou. Jsou to první takové dohody podepsané po havárii v jaderné elektrárně Fukušima I.
Závěr
Situace v Jaderné elektrárně Fukušima I je už nyní plně stabilizovaná. Ať už se jedná o chlazení reaktorů či bazénů s vyhořelým palivem. Také dozimetrická situace v areálu i v okolí je stabilní a s tendencí se zlepšovat díky postupující dekontaminaci. Je velmi pravděpodobné, že ještě v tomto roce a nejpozději na začátku roku příštího bude možné otevřít zakázanou zónu a umožnit návrat části evakuovaných do svých domovů. Pořád ještě bude řada oblastí, kde návrat dozimetrická situace nedovolí. I tam by se však postupně měla situace zlepšit, ne všichni se ale již budou chtít vrátit. Někteří si už našli jiné bydliště, jiní o tom ze strachu z radiace uvažují. Do svých původních domovů se hodlají vrátit zhruba tři čtvrtiny původních obyvatel.
Dlouhá je pořád ještě cesta k likvidaci následků i ostatních dopadů březnového zemětřesení a cunami. K začátku listopadu bylo 19 488 lidí, jejichž úmrtí bylo potvrzeno nebo jsou stále pohřešováni. Například právě v perfektuře Fukušima, kde se nachází elektrárna, je 1 604 obětí cunami a 226 pohřešovaných. Plány na rekonstrukci zničených částí měst a obcí se většinou teprve vypracovávají. Některé oblasti se pravděpodobně neobnoví, protože by je ohrožovalo i budoucí extrémně velké cunami. Velkým problémem je nyní nezaměstnanost obyvatel v zasažených regionech, kde se zatím málo podnikům podařilo obnovit produkci na úroveň před katastrofou. Na vině je i nedostatek elektřiny.
Diskuze:
