Orlíčků z čeledi pryskyřníkovitých je asi okolo stovky. Mnoho je i jejich kultivarů, a tak je možná znáte pod názvy „kolombína“ nebo „babiččin noční čepeček“. Květy mají nezaměnitelnou stavbu. Jsou pravidelné, pětičetné, většinou převislé. Tvoří je pět okvětních lístků a pět lístků s ostruhami. Jsou typickými rostlinami severního mírného pásma. Kromě zahrádek je u nás najdeme i ve volné přírodě - například orlíček obecný. Ten ale patří mezi ohrožené druhy. Stejně jako náše, jsou i asijské a americké druhy orlíčků vytrvalými bylinami s oboupohlavními dlouze stopkatými květy s typickými ostruhami. Jsou místem v nichž rostliny podstrojují svým opylovačům sladký nektar. Většina z orlíčků ukrývá svou cukrárnu v tak dlouhé trubičce, že se k pamlsku dostanou jen čmeláci s dlouhým sosákem. Včely a menší druhy čmeláků se ale také nenechávají odbýt. Naučili se podvádět. Jako loupežníci prokousnou květ zezadu a vezmou si nektar, aniž by za to rostlině zaplatili přenosem pylu.
Proč orlíčky přístup k nektaru ztěžují tak komplikovaným způsobem, je záhadou. Asi opatření mělo sloužit k specializaci na konkrétní opylovače. Těm ale předlouhé sací zařízení musí nutně komplikovat život, navíc se vše stejně míjí účinkem. Nějak to ale oběma vyhovuje, protože vznikají stále nové a nové druhy a rostliny květy s dlouhými ostruhami nezavrhly.
VIDEO: I když si orlíčky řídí růst květů a jejich zvláštní tvary jinak, než většina rostlin, není to ani na zpomalených záběrech kamery poznat. (Kredit: Joshua Puzey, Harvard Department of Organismic and Evolutionary Biology)
Americké druhy orlíčků se od těch našich liší, mají ostruhy přímé a obzvlášť dlouhé. Jednomu druhu ze slunné Kalifornie (Aquilegia longissima) se ostruha protáhla až na 16 centimetrů. To je již moc i na všechny druhy čmeláků, a tak se rostlina bratří s velkymi zavalitými lišaji s dlouhým tlustým sosákem.
Šedesát let se má za to, že všechny trubkovité části květů rostou do délky stejným způsobem. Tedy tak, jak probíhá růst v jiných částech rostlin. Tento "spořádaný" růst, ať už do délky či šířky, probíhá množením - zvyšováním počtu buněk. Z výsledků zveřejněných ve včerejším vydání časopisu Proceedings of the Royal Society B ale vyplývá, že růst květů orlíčků nemá s tímto způsobem "buněčnou proliferací" nic moc společného. Délkové rozdíly jsou z 99 % dílem změny tvaru buněk – jejich „natažením“.
Vědci toto své tvrzení doložili záznamy z více než 13 000 měření, při nichž sledovali počty buněk v prodlužujících se květních ostruhách. Takové počítání se neděla snadno a jim se to podařilo jen díky genetické pomůcce. Tou je sonda namířené proti sekvenci společné všem orlíčkům. Tu opatřili fluoreskující barvičkou. Tak se jim podařilo v každé buňce rozsvítit malou „hvězdičku“, která je v mikroskopu dobře vidět. Jednotlivé vrstvy buněk se jim pak nepletly dohromady a nedělali početní chyby. Tak přišli na to, že buňky v květech orlíčků se přestávají množit velmi záhy. Stop stav nastává v ostruze již při její délce okolo pěti(!) milimetrů. Další růst a změna květu se již dějí především řízenou změnou tvaru buněk.
Vědci se již těší na to, jak se jim dalšími pokusy podaří odhalit hormony a geny které tuto orlíčí podivnost řídí. Kromě vědecké slávy plynoucí z poodhalování samotných základů evolučního procesu při vzniku druhů, by takové poznání mohlo přispět i k něčemu praktičtějšímu. Zatím jen víme, že schopnost protahovat si buňky do délky se rostliny naučily někdy před třemi miliony let. Možná je tento praxí osvědčený přístup orlíčků cestou ke šlechtění i dalších druhů rostlin. Možná půjde přenosem těch správných orlíčích genů získat centimetrové obilky pšenice, jahody velikosti rohlíků a tááákhle dlouhé okurky.
VIDEO:Co vede evoluci k tomu, aby u některých druhů experimentovala a nechala své rozmnožování na obdobně riskantním podniku z živočišné říše?
Diskuze:
