Centromery by neztratily nic na své důležitosti ani v případě, že by se v nich geny nenašly.  Právě u těchto částí chromozomu se vytvářejí při dělení buňky tzv. kinetochory. Ty slouží jako jakési kotvy pro „lana“ dělícího vřeténka tvořená tubulinovými vlákny. Díky perfektní funkci „lan“ i „kotev“ se může dědičná informace mateřské buňky spravedlivě rozdělit mezi dvě buňky dceřinné.
Vždycky se myslelo, že centromera obsahuje nesmyslné sekvence a spoustu opakujících se genetických motivů, které také nemají žádný význam. Tato vnitřní struktura centromer nepřeje metodám moderní molekulární genetiky. Čtení centromer je práce pro vraha. Rýže má ale na chromozomu 8 centromery relativně krátké, protože jim chybí opakující se sekvence, a tak se američtí genetici do jejich čtení přeci jen pustili. Odměnou jim byl zcela nečekaný objev přinejmenším čtyř aktivních genů pro zatím naprosto neznámé funkce. Jiang se domnívá, že tyto geny naznačují, že centromera rýžového chromozomu 8 je v raném stádiu svého vývoje a že se v další evoluci aktivních genů nakonec zbaví tím, že je přesune na jiné místo. Místo nich pak přijde do centromery opakující se genetický balast. Takže možná za pár desítek tisíc let už by se tahle centromera četla stejně špatně jako většina ostatních. No, ještě že jsme to stihli.