Zvětšit obrázek

LSD. Každý dílek obsahuje cca 150 mikrogramů. Kredit: Psychonaught, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

Franz Vollenweider. Kredit: Drogenkonferenz Frankfurt.

Je už asi úplně zbytečné detailně popisovat, jak medicínský výzkum příznivých účinků psychedelických substancí a jejich využitelnosti v léčbě nejrůznějších psychických nemocí přetrpěl násilnou, skoro čtyřicetiletou přestávku. Je pozoruhodné, že musely přijít útoky 11. září 2001 a po nich následující odvetné války proti terorismu, aby v USA v tichosti vyšuměl hlavní nápor neúspěšné Války proti drogám, který tamější horlivé úřady vedly i proti vlastním psychiatrům. Teď je snad už to nejhorší za námi.

Po prvních nesmělých vlaštovkách se začínají objevovat ambiciózní studie a review v těžce prestižních časopisech, které podle všeho brzy vrátí psychedelika do rukou psychiatrů, odkud se vlastně původně vydala dobývat svět. Dokládá to i nová publikace dvojice švýcarských neurobiologů, Franze Vollenweidera a Michaela Kometera z oddělení neuropsychofarmakologie a výzkumu zobrazování mozku na curyšské University Hospital of Psychiatry, kteří zevrubně zhodnotili poznatky o neurobiologii psychedelických drog a zároveň analyzovali možnosti jejich použití v klinické psychiatrii.

Psychedelické látky, jako například diethylamid kyseliny lysergové známý pod přezdívkou LSD, psilocybin z různých druhů magických hub anebo ketamin, původně veterinární a vojenské anestetikum se zajímavými vedlejšími účinky, mohou podle Vollenweidera a Kometera úspěšně fungovat v podobném stylu jako marihuana nebo extáze.

Zvětšit obrázek

Elegantní lysohlávka Psilocybe semilanceata. Kredit: Dohduhdah, Wikimedia Commons.

V roli katalyzátorů při psychoterapii pomáhají pacientům vedeným vyškoleným terapeutem pracovat s vnímáním problémů či bolesti.

Zvětšit obrázek

Veterinární ketamin. Kredit: Federal Government USA, Wikimedia Commons.

Psychedelika v takovém případě nabízejí nové úhly pohledu, mnohdy opravdu nečekané, ale právě proto nadějné.

Samotná psychedelická zkušenost může být při takové terapii velmi různá, na celé škále od povznášejících zážitků až po čirou hrůzu. Záleží samozřejmě na konkrétní osobnosti pacienta, typu použitého psychedelika, jeho dávkování a také na prostředí a okolnostech, v nichž se psychedelická psychiatrie odehrává. Zkušený terapeut by ale měl být schopný takové věci zvládnout.

A nejde jenom o veselá a barevná sezení s psychiatrem. Autoři komentují i nedávný výzkum mozkové aktivity během psychedelických tripů. Moderní technologie zobrazení mozku potvrdily, že látky měnící vědomí dělají s mozkem věci, které ve svém důsledku přispívají ke zmírnění symptomů nejrůznějších psychických onemocnění. Ovlivňují totiž právě ty oblasti mozku a neurotransmitery, které se často významně podílejí na rozvoji psychických poruch. Podle skromné studie z nedávné doby dokáže infuze ketaminu dostat během pár minut maniodepresivní pacienty z kruté bipolární deprese.

Vollenweider s Kometerem poněkud přecitlivěle připomínají, že by psychiatři v budoucnu měli dbát na malé dávky používaných psychedelik, aby jejich pacienti nemuseli prožívat příliš dlouhé psychedelické seance. Zároveň kritizují masově předepisované pilulky se selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu typu Prozac, které bohužel u mnoha pacientů s akutními či chronickými psychickými problémy nezabírají.

Zvětšit obrázek

Možnost vzniku závislosti versus poměr účinné a smrtící dávky. Kredit: Thundermaker, Wikimedia Commons.

Psychedelické drogy se tak stávají cennou alternativou, která může zachránit mnoho doposud beznadějných osudů.

Zvětšit obrázek

Vždy je třeba zvážit pro a proti. Hvězdná noc Vincenta van Gogha s neléčenou bipolární poruchou. Kredit: Wikimedia Commons.

Prameny:

Nature Reviews Neuroscience 11, 642-651
Reuters 18. 8. 2010.