Naděje, že Barackem Obamou vstoupí v USA do výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk zdravý rozum, utrpěly vážné šrámy verdiktem soudce Royce Lambertha. Skupina odpůrců výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách se hodlá soudit s Obamovou vládou za to, že podporu tohoto výzkum z federálních finančních zdrojů povolila, neboť tak podporuje vraždění lidských embryí. Aby tito aktivisté zabránili „vraždění“ před vlastním procesem, podali u Lambertha žádost o předběžné opatření. A pan soudce vyhověl.

Royce C. Lamberth (nar. 1943) federální soudce USA za oblast Columbia. Do své nejvyšší soudcovské funkce byl nominován za presidentování Ronalda Regana. (Kredit: Wikipedia)

„Je vysoce pravděpodobné, že navrhovatelé ve své žalobě uspějí,“ řekl soudce Lamberth. „Při výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk jsou evidentně ničena lidská embrya. Pro tvorbu  lidských embryonálních kmenových buněk musí být zničeno embryo, a proto i samotný výzkum na těchto buňkách závisí na ničení lidských embryonálních kmenových buněk.“
Dodejme, že lidské embryonální kmenové buňky skutečně vznikají z embrya a to je při jejich tvorbě skutečně zničeno. Především americkým konzervativním křesťanům je to proti mysli. Podle nich je třeba chránit člověka od okamžiku početí a tudíž je nutné chránit i embryo. Tvorba lidských embryonálních kmenových buněk, při níž zaniká embryo, je pro ně něco jako vražda. Dodejme, že většina světa to vidí naštěstí jinak a například islámský svět, na který máme tendenci shlížet svrchu jako na „svět temna“, nemá s výzkumem na lidských embryonálních kmenových buněk žádné problémy. Korán nezakazuje ničení lidských embryí o nic víc ani o nic míň než bible. Jen muslimové z posvátného Mohamedova textu vyvodili jiné závěry, než skalní američtí křesťané a evropští římští katolíci z bible.
Připomeňme, že lidské embryonální kmenové buňky mají schopnost pluripotence. To znamená, že za vhodných podmínek můžou být diferencovány (proměněny) na jakýkoli typ buněk lidského těla. Potenciál, jaký představují lidské embryonální kmenové buňky pro medicínu, je zřejmý. Už dnes se v USA testují léčebné postupy, které využívají lidské embryonální kmenové buňky k léčbě ochrnutí u lidí s poraněnou páteří. S pomocí lidských embryonálních kmenových buněk je teoreticky možné nahradit v lidském těle jakékoli poškozené buňky, tkáně nebo orgány. Dnes to ještě nejde, ale vyhlídky do budoucna jsou opravdu nadějné.

Přínos lidských embryonálních kmenových buněk je jasný. Jejich cena také. Tou je existence lidského embrya. Obamův předchůdce George Bush došel s pomocí pečlivě zvolených křesťansky založených etiků k závěru, že tyto naděje na uzdravení záchranu životů jsou z ryze etických důvodů „špatnou volbou“. Postaral se o přijetí tzv. Dickey-Wickerova dodatku, který zakazuje, aby americký stát výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách financoval. Nezakázal samotný výzkum. Ten i nadále běží, ale musí být financován z ryze soukromých prostředků. Z veřejných peněz na to nesměl jít ani dolar. I Bush ale uznal, že výzkum na lidských embryonálních kmenových buněk slibuje tolik, že to nelze jen tak ignorovat. Povolil proto výzkum na několika desítkách linií lidských embryonálních kmenových buněk, které už v té době byly vytvořeny. Bylo to málo, ale aspoň něco. Výrok soudce Lambertha postavil mimo zákon i podporu výzkumu na těchto Bushem povolených liniích.
Obamova administrativa se dopustila velké chyby, když federální podporu povolila s tím, že Dickey-Wickerův dodatek vlastně neplatí, protože při vlastním výzkumu se žádná embrya nezabíjejí. Dodatek zůstal v platnosti a změnil se jen jeho výklad. Soudce Lamberth nyní tento „obamovský“ výklad odmítl.
V USA je tedy i nadále možné vytvářet nové linie lidských embryonálních kmenových buněk, provádět na nich výzkum a testovat nové způsoby léčby, které jsou na nich založené. Jen na to nesmí jít státní peníze. To znamená ve skutečnosti obrovskou komplikaci a omezení výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách. Představme si, že vědec ze státní university chce bádat na lidských embryonálních kmenových buňkách. Může, nic mu v tom nebrání. Ale vše musí financovat soukromý sektor. To neznamená jen to, že na nákup všech přístrojů, chemikálií a dalších potřebných věcí včetně platů všech zúčastněných použije peníze soukromých investorů. Musí tento výzkum provádět jen v budovách a na pozemcích, na jejichž pořízení nebyly použity státní finanční prostředky. I kdyby tyto laboratoře vybudoval v universitním kampusu, nesměl by využívat například státem placenou ostrahu celého areálu atd.

Přehnaná extrapolace křesťanské morálky spolu s bezmeznou úctou k soukromému podnikání vedly k tomu, že je Amerika v otázce lidských embryonálních kmenových buněk v podstatě „schizofrenní“. Na jedné straně je ostře odmítá, na druhé straně nechává jejich výzkumu zcela volnou ruku. Je to taková klasická „chytrá horákyně“  - ani oblečená, ani nahá.

 

Barac Obama a výzkum embryonálních kmenových buněk to v tomto kole prohráli. (AP Photo)

Pro úplnost dodejme, že existují i další typy lidských buněk, které jsou zřejmě pluripotentní a při jejich pořízení není třeba zabíjet embryo. Jde o tzv. orgánové (někdy také „dospělé“) kmenové buňky, které se nacházejí v těle každého z nás např. v kostní dřeni. Za jejich pluripotenci ale zatím nelze dát ruku do ohně. Pokusy, které jejich pluripotenci dokazovaly, byly zřejmě drobítek zfixlovány.
Dalším zdrojem jsou tzv. indukované pluripotentní kmenové  buňky. O jejich pluripotenci není pochyb. Lze je získat kultivací a dalšími zásahy z běžných tělních lidských buněk. Mají však značný rakovinotvorný potenciál, rychle stárnou a rychle umírají. Lidské embryonální kmenové buňky zůstávají „zlatým standardem“ a jasně nejlepší surovinou, jakou pro zvažované léčebné postupy máme.
Americké ministerstvo spravedlnosti už výrok soudce Lambertha zkoumá a je vysoce pravděpodobné (jisté), že zastánci lidských embryonálních kmenových buněk se proti Lamberthově verdiktu odvolají k vyšší instanci. Tam by mohl sedět soudce z „druhého tábora“ a mohl by Lamberthův verdikt zrušit. Obama bude ale zjevně do budoucna muset něco podniknout s Dickey-Wickerovým dodatkem. To je časovaná bomba, jež může v rukou soudců, jako je Lamberth, kdykoli explodovat.

Ochrana zájmů embrya je jistě krásná věc. Není ale jasné, jak ji může někdo bez uzardění prosazovat v zemi, která stále ještě praktikuje trest smrti. Křesťanské „Nezabiješ!“ by mělo platit obecně. O tom, že popravou je zabit člověk, není pochyb. O tom, že je člověk zabit i tvorbou lidských embryonálních kmenových buněk zničením lidského embrya, existují celkem oprávněné pochyby. Rané embryo lze například rozdělit na dvě části a každá z nich se vyvine v samostatného jedince. Děje se tak spontánně při vzniku jednovaječných dvojčat. Rané lidské embryo tedy není individuum – nedělitelný jedinec. Je to jedinec „dělitelný“. V neposlední řadě je tu otázka, co za ochranu práv embryí zaplatíme. Představme si mámu tří dětí, která umírá na nevyléčitelnou chorobu. A představme si, že by ji mohla zachránit nová terapie využívající lidských embryonálních kmenových buněk. Kdo si před tu ženu a její rodinu stoupne a řekne jim do očí: „Je nám líto, ale odmítáme i tu poslední jiskřičku naděje na uzdravení a na záchranu života vaší mámy. Máme ji moc rádi, ale lidské embryo, které by muselo být pro její léčbu zničeno, máme mnohem radši!“
Já bych to těm lidem říct nedokázal. Ale možná má někdo podstatně silnější žaludek. Bezpochyby do této kategorie patří soudce Lamberth.