Po mnoha letech dohadů a tahanic se konečně zvolna dostávají ke slovu geneticky modifikované plodiny, aby mohly razantně změnit tvář moderního zemědělství. Na řadě je i papírenský průmysl, dříve tolik osočovaný z likvidace lesů celé planety. Genetická modifikace stromů dorůstajících slušných velikostí zároveň potvrzuje úspěšný nástup biotechnologických laboratoří.
Biotechnologická firma ArborGen, která je těsně spojená se třemi velkými papírenskými společnostmi, totiž nedávno obdržela od americké obdoby našeho Ministerstva zemědělství - US Departament of Agriculture – souhlas se založením pilotních plantáží geneticky modifikovaných blahovičníků (čili eukalyptů) na celkem 29 různých místech. Plantáže by měly pokrýt zhruba 300 akrů půdy na Floridě, v Jižní Karolíně, Texasu, Alabamě, Mississippi, Georgii a Louisianě. ArborGen plánuje vysadit více než 250 000 GM blahovičníků, přičemž doposud jich na území USA rostl jenom zlomek tohoto počtu na experimentálních plochách malého rozsahu. Jde přitom o geneticky upravené křížence dvou původních australských blahovičníků.
Blahovičníky mají v očích papírenského průmyslu velmi zajímavé přednosti. Rychle rostou a vytvářejí kvalitní celulózu, která se vyloženě nabízí ke zpracování na papír. Potíž je v tom, že průmyslově pěstované blahovičníky až doposud prospívaly jenom ve velice horkých podmínkách. Pokud globální oteplování není podvod, tak se ke smůle papírenských korporací zatím příliš nepředvedlo a klasické blahovičníky stále nemají ve vyšších zeměpisných šířkách šanci. Naštěstí se celé záležitosti chopil právě ArborGen, jehož molekulární technologové se nebojí pracovat s dříve opomíjenými stromy. V ArborGenu vytvořili geneticky upravené blahovičníky, které mnohem lépe odolávají chladu. Nové experimentální plantáže by měly odhalit, jak schopné vlastně nové blahovičníky jsou a jak daleko na sever je papírenské společnosti budou moci pěstovat. Podle všeho lze s ArborGenem souhlasit, že odolné, rychle rostoucí blahovičníky vyrobí oproti dosavadním papírenským plantážím výrazně víc dřeva na jednotku plochy a že tak podstatně přispějí k zeslabení tlaku na místní lesy.
Jak se dalo čekat, geneticky modifikované stromy nepotěšily jenom výrobce papíru, ale i aktivisty ze spolků popírajících genetické manipulace. Jejich weby se hemží pitoreskními „frankenlesy“ (Frankenforest) a „frankenstromy“ (Frankentree), které dokládají kreativitu nevyužitých talentů. Blahovičníky jsou ale přitom kontroverzní mnohem déle. V tropech a subtropech celého světa se dnes naprosto běžně pěstuje vícero druhů blahovičníků a jejich kříženců. Přes svoji nespornou užitečnost minimálně od počátku dvacátého století čelí různým obviněním, především ohledně jejich údajné schopnosti snižovat hladinu spodní vody a zvyšovat riziko lesních požárů. K těmto obviněním se poslední době přidal i populární zločin ohrožení biodiverzity.
Je nepochybně pravda, že akr plantáže blahovičníků hostí méně druhů, než akr původního lesního porostu. Ale také je biodiverzita takové plantáže zcela srovnatelná s pestrostí pšeničného pole nebo lánu kukuřice. Zemědělské monokultury jsou prostě monokultury a s tím se nedá nic dělat. Blahovičníky nejsou v tomto ohledu nijak výjimečné. A pokud ušetří plochu plantáží pomaleji rostoucích dřevin, tak není důvod se jich stranit. Každá rychle a úspěšně rostoucí rostlina se také může stát invazním druhem, je ale věcí legislativy a odborníků, jak dotyčné druhy ohlídají.
Lidé z ArborGenu tvrdí, že svým GM blahovičníkům kromě zvýšení odolnosti vůči mrazu zároveň omezili schopnost rozšiřování. Šikovně vloženým genem pro bakteriální enzym barnázu jim blokují produkci pylu. Poukazují i na to, že již dnes rostou na Floridě běžné blahovičníky na více než 20 000 akrech, aniž by se zhroutil svět. S ArborGenem spolupracuje i Donald Rockwood z University of Florida, podle něhož nejsou klasické blahovičníky na Floridě invazní, neplýtvají vodou a nejsou výrazně hořlavější, než jiné místní dřeviny. Jeho úkolem je v tomto směru ohlídat i geneticky upravené blahovičníky. Rockwood to přitom nebere na lehkou váhu a souhlasí, že zavádění nových typů rostlin je vždy určitým rizikem, které je potřeba sledovat. Když všechno dobře dopadne, tak v případě pěstování geneticky modifikovaných blahovičníků nejen pro papírenské společnosti či výrobce biopaliv, ale i pro místní přírodu, zisky nakonec převážní ztráty a rizika. Kdy je uvidíme v genofobní Evropě?
Prameny: Associated Press 7.6. 2010.
Craig Venter programuje řasy pro výrobu ropy
Autor: Stanislav Mihulka (10.08.2009)
Diskuze:
