Stačí samice donutit být monogamní a devět generací zajistí, aby populace zanikla.

Vědecky se tomu říká polyandrie. V praxi to znamená pro samici pářit se s každým, kdo se momentálně namane. Snaha mít styk s mnoha samci je zakořeněna u většiny druhů, od hmyzu po savce. Závěr studie, kterou vědci udělali na muškách zní: polyandrie snižuje riziko, že populace vyhyne. Jistě nás napadne, že to ani nemuseli zkoumat, je přece jasné, že promiskuitní samice budou častěji březí a četnější populace má více šancí uspět. Jenže o to v této publikaci nejde.

Zvětšit obrázek

Nina Wedell (vedoucí týmu): „Jsem evoluční bioložka se zájmem o sex.“

Genetické a individuální zájmy jdou obyčejně ruku v ruce a to, co nutí živé tvory, aby se chovali v souladu se zájmy svých potomků, jsou geny. Živé bytosti se chovají tak, aby to zvyšovalo šance jejich genů na přežití a reprodukci. Můžeme si být absolutně jisti, že ty geny, jež způsobí, aby jejich nositelé zvyšovali šance svých genů na přežití, budou prosperovat na úkor jiných. Gen je hlavní jednotkou přirozeného výběru, ne jednotlivec. Jednotlivé alely se mezi sebou perou o zastoupení v dalších generacích.  V genomu se to někdy tak semele, že vznikne SR chromozom. Tato zkratka se používá když jde o sex-ratio distortion, tedy posun poměru pohlaví. Dělají to selfish genetic elements ( SGE), kousky parazitické DNA. Nejde o elementy, které by byly na Y chromozomu, nicméně způsobí, že „Samčí“ spermie jsou ještě před oplozením znefunkčněny. Na úrovni populace pak pozorujeme takzvanou ne-mendelistickou segregaci. Samice s tímto parazitickým elementem přenáší tuto vlastnost na své syny, což v konečném důsledku vede k většímu zastoupení samičího pohlaví v populaci. To pro populaci může být výhodné, když má více samic, ale všeho moc škodí a kdyby se to přehnalo, samci by nakonec zcela vymizeli a populace zanikla.

Angličtí vědci experimentovali s banánovou muškou Drosophila pseudoobscura. Ty, jak známo tíhnou k nevázanému sexu. Některým populacím dali možnost pářit se tak, jak jsou zvyklé, v jiných populacích dopřály samicím jen jednoho milence. Celkem převedli na monogamní společnost dvanáct muších populací. Nešlo tu o nějaké týrání neboť i tyto mušky si užívaly sexu co hrdlo ráčí, ale vždy jen s jedním partnerem. Tak to nechaly patnáct generací. Během té doby pět populací vyhynulo. Ve všech případech se jednalo populace, kde mušky vědci donutily k věrnosti. Příčina se vyjevila, když se podívali, jak na tom jsou mušky se svým genetickým vybavením. SR chromozomy, zajišťující posun pohlaví ve prospěch samic, se v mnohem menší míře vyskytovaly v populacích, kde samicím ponechaly volnost a kde se pářily s mnoha samci. Žádná z těchto populací nevyhynula. Vědci z toho usuzují, že polyandrie potlačuje šíření chromozomu zajišťujícího posun pohlaví ve prospěch samic. Dochází k tomu proto, že samci nesoucí SR chromozom produkují pouze polovinu spermií jako normální samci. Když se taková samice páří s dalšími samci, jejich spermie soupeří. Menší množství spermií produkovaných samci nesoucími sobecký gen propagující plodit jen samice, je tak přirozenou cestou v populaci potlačováno.

„Člověk je nejen jedním z mnoha zvířat, ale navíc slouží jako dočasná hračka a nástroj pro spolek sebestředných genů.“ Richard Dawkins

Přestože polyandrie je v přírodě extrémně rozšířeným jevem, zůstávalo tak trochu záhadou, proč tomu tak je. Toto je zřejmě první studie, která dokládá, že jde o mechanismus, jež pomáhá řešit problém se sobeckými elementy. Přispívá k přežití populace. Inu, slovy Richarda Dawkinse: „Co živí tvorové dělají, se neděje v zájmu jejich skupiny, jejich rodin, ba dokonce ani jich samotných. Každý jedinec se snaží, aby jeho chování prospívalo jeho genům, protože je potomkem jedinců, kteří se snažili o totéž.“