Evoluce domestikovaných plemen bývá občas poněkud natvrdle popisována coby umělý výběr, jako by primáti z rodu Homo byli něco nečistého, co je potřeba nemilosrdně oddělit od zbytku pravé přírody. Navzdory tomu jsou právě domestikace úžasnými evolučními příběhy, které nám odkrývají mnohá tajemství fungování přírody. Jedním z takových příběhů je i domestikace psů.
Právě psi jsou do očí bijícím důkazem ohromné evoluční síly domestikace. V tomto ohledu se o ně zajímal i Charles Darwin. Mnohdy nezbývá než žasnout nad tím, co všechno lze za pár tisíc nebo spíše pár stovek let vytvořit z vlka – po většinu té doby bez jakýchkoli odborných znalostí o genetice a molekulární biologii. Rozličná a často dost bizarní psí plemena jsou do značné míry dílem náhody, která pracovala ruku v ruce s více či méně cílevědomými majiteli psů.
Domestikace psů fascinovala i Chrise Klingenberga z University of Manchester a Abby Drake z americké College of the Holy Cross. Ve výzkumu, jehož výsledky nedávno publikoval respektovaný vědecký časopis American Naturalist, se pustili do analýzy pestrosti tvarů lebek různých plemen psů v porovnání s lebkami ostatních šelem z řádu Carnivora. V něm jsou vedle psů i tak odlišní tvorové jako kočky, medvědi, lasičky, cibetky, tuleni nebo mroži. U lebky každého vybraného typu psa či jiné šelmy změřili pozici 50 definovaných bodů, s jejichž pomocí podrobně popsali tvar celé lebky.
Po prohnání naměřených dat statistickým software s využitím nových analytických metod vyšlo najevo, že proměnlivost lebek psích plemen je tak nesmírná, že se směle vyrovná pestrosti tvarů lebek mezi všemi šelmami dohromady. V jednotlivých rozměrech byly dokonce hodnoty psů extrémnější, než hodnoty u jiných šelem. Je to docela síla, protože psí plemena jsou většinou opravdu stará maximálně pár stovek let – během nichž se ze čtyřnohého salámu staly panenky na hraní, kdežto celý řád šelem měl na evoluci různých tvarů lebek podle moderních odhadů zhruba 60 miliónů let. Jak je vidět, přírodní výběr dokáže zázraky, zvláště když ho tlačí tvrdý selekční faktor v novém prostředí a to majitelé psů rozhodně jsou. Mnohé tvary lebek psů jsou v rámci šelem zcela unikátní.
Domestikační příběh koček ukazuje, že ne vždy se povede vytvořit tak ohromující pestrost tvarů, jakou disponují psi. Bylo by úžasně zajímavé zjistit čím to je – jestli to lze připsat na vrub odlišnému způsobu života koček nebo zda v tom mají prsty i nějaké záležitosti na úrovni genů. V tom směru by bylo možné podniknout různé experimenty, například zkusit domestikovat různé další typy šelem s rozličným životním stylem. Pokud jde o různé typy plemen psů, nakonec se ukázalo, že nejextrémnější rozdíly v lebkách lze najít u takzvaných společenských plemen, která fungují jako sociální paraziti v našich příbytcích. Autoři z toho vyvozují, že si psy v průběhu historie tvarujeme především podle vzhledu a až poté podle jejich loveckých, hlídacích či kulinářských vlastností.
Pramen: Science Daily 21. 1. 2010.
Diskuze:
