Marcelo Aizen: Katastrofické zhroucení zemědělství, jako následek poklesu opylení rostlin, nehrozí. Počty včel celosvětově rostou.

Není týdne, kdy by nás agenturní zprávy neděsily umíráním včel. Novinové titulky hlásají, že včela se stává druhem na vymření. Katastrofy jsou hlášeny z USA i evropských zemí, včetně Velké Británie. Ze Spojených států se například dovídáme, že tamní promoření včel kleštíkem je tak masivní, že roztoč spolu s virovými infekcemi v některých oblastech včely prakticky vyhubil. Odborníci hovoří o tomto fenoménu jako o  „chorobami způsobeném kolapsu včelstev“. Škody na zničených včelstvech a následně snížené úrodě zemědělských plodin se počítají v miliardách dolarů. Také v České republice je varroáza velkým problémem. Během teplé zimy, na přelomu roků 2007 a 2008, kdy bylo klima pro přežití roztoče nadmíru příhodné, nepřežila útok tohoto parazita mnohá z včelstev.

Bernard Vaissiere (INRA): "Hmyzí opylovači zajišťují ročně služby, které jsou potřeba na zemědělských plodinách pro nasycení lidské populace, za zhruba 150 miliard eur."

Pro pohromu včelstev se ujalo označení CCD (colony collapse disorder). Některé prameny uvádějí, že již postihla 50 až 90% všech komerčně chovaných včelstev. Z postiženého včelstva zmizí během několika dní většina dělnic. Zůstane jen plod, matka a z původně desetitisícových „zástupů“ dělnic jen  pár „trosečníků“. Někdy je z tohoto stavu viněn (případně spoluviněn) virus IAPV (Israeli acute paralysis virus). Poprvé byl objeven poprvé v roce 2004 u včel v Izraeli.
Včely ale nedecimují jen výše zmínění parazitičtí  kleštíci a viry.  Mor včelího plodu je další pohromou. Jde o infekční bakteriální chorobu, proti jejímuž šíření se snažíme bránit spálením všech postižených včelstev.  Pod vlivem těchto zpráv jsme již nabyli dojmu, že nám s úbytkem včel hrozí hladomor. 

Je situace tak zlá?
Výzkumníci z Argentiny a Kanady se ponořili do dostupných dat a zjistili, že všechno je poněkud jinak. Jiné, než ty katastrofické zprávy se ale teď moc nenosí a tak jejich informace zapadla. Z ní vyplývá, že většina pěstovaných obilovin, jež jsou pro naší obživu skutečně důležité, na opylení včelami závislá není. A i když v některých oblastech světa stavy včel klesají, celosvětově počty domestikovaných včel rostou. Výrazně a dlouhodobě. Vyplývá to z analýzy údajů sledovaných FAO. Podle tohoto seriózního zdroje informací počet včelstev (s domestikovanými včelami) se za posledních padesát let zvýšil o 45%!
Podle Marcela Aizena z Universidad Nacional del Comahue, jednoho z autorů publikace uveřejněné v časopisu Current biology, je toto zvýšení přičítáno nárůstu počtu obyvatel a naším „choutkám“ po sladkostech, nikoli potřebou zajistit opylení. 

Zájem o rostliny závislé na opylovačích ale roste rychleji, než je stávající nárůst počtu včelstev.

Všechny zprávy ale nejsou tak příznivé, jako zde zmíněný růst počtu chovaných včelstev. Statistika také vypovídá o rozvírajících se nůžkách mezi nárůstem chovaných včel a poptávkou po plodinách, u nichž opylení zajišťuje hmyz. Ta se za poslední půl století více než ztrojnásobila. To spolu s předchozím údajem o nárůstu včelstev zhruba o polovinu znamená, že celkově se opylení může dostávat do problémů. Netýká se to však základních potravin, ale spíše produkce, kterou autoři studie nazývají „luxusní“ produkcí. Jde například o švestky, maliny, třešně, manga, guavy, kešu oříšky,...   

Překvapivé na tom je, že růst zemědělské produkce představující na opylovačích závislý zmíněný „luxus“, výrazně stoupá po pádu komunistických režimů v Sovětském svazu a ve východní Evropě.  Zvýšení produkce v tomto segmentu plodin je rychlejší, než růst produkce, která na opylovačích nezávisí (pěstování pšenice, rýže,...). Za primární příčinu zrychlujícího se nárůstu požadavku po ovoci a plodinách závislých na opylovačích označili autoři publikace ekonomické možnosti a změnu chování obyvatel, nikoli biologické potřeby lidstva. Enormní poptávka po „luxusu“ (maliny, třešně, mango, káva, kakao,…) by přesto mohla vést k problémům s opylením.  Luxus totiž souvisí s větší potřebou zemědělské půdy a s likvidací přirozených biotopů spolu s přirozeně se vyskytujícími opylovači. Ti ale jsou také našimi spojenci v udržení zemědělské produkce. Zakopaný pes je v tom, že snižování výnosů u plodin závislých na opylovačích vede ke zvýšení nákupní ceny u příslušného produktu. Na to farmáři reagují tím, že žádanou plodinu začnou pěstovat na větších plochách. Vzniká tak začarovaný kruh, který dál ničí přirozené prostředí čmelákům, vosám,včelicím,... Dobrou zprávou v tomto směru je, že si nutnost zachování neobdělávaných ostrůvků a mezí pro zachování biodiverzity začínáme uvědomovat a že v tomto směru přirozeným opylovačům začínáme vycházet vstříc.

Pramen: Current Biology,  DOI: 10.1016/j.cub.2009.03.071