Zvětšit obrázek

Pole řepky. Žlutá tvář moderní zemědělské krajiny. Kredit: URA.

I když to je vlastně dost smutné, ve šlechtitelských laboratořích stále ještě vzniká velký počet kultivarů z nejrůznějších druhů kulturních rostlin zastydlým klasickým způsobem. Máme sice k dispozici ultramoderní technologie, s jejichž pomocí můžeme šlechtit mnohem rychleji a přesněji jako na běžícím pásu, ty jsou ale trnem v oku znuděným teenagerům a aktivistickým následníkům trůnu.

Zvětšit obrázek

Semena kanoly. Cenný olej na dosah ruky. Kredit: Canola Council of Canada.

Díky intenzivním propagandistickým kampaním, které míchají neznalost s promyšleným lhaním veřejnosti, bývají geneticky modifikované organismy vnímány jako něco prašivého a snad jsou dokonce i lidé, kteří by si nekoupili například kuchyňský olej jenom proto, že byl vymačkán z geneticky modifikovaných rostlin. Kříženci vzniklí sice záměrně, ale starožitným klasickým způsobem, jsou naproti tomu obvykle považováni v porovnání s GMO za zcela neškodné produkty pokojných hrátek s kytičkami.

Jenže to rozhodně nemusí být pravda. Začátkem února 2009 oficiálně spatřil světlo světa nový kultivar kanoly, významného taxonu složitého propletence druhů a hybridů řepky, čili vlastně brukve, botanicky rod Brassica z čeledi brukvovitých. Novou kanolu vytvořil velký šlechtitelský hráč BASF z německého Ludwigshafenu. Tento kultivar je další z řady kříženců, kteří tolerují herbicidy na bázi imidazolinů.

Právě imidazoliny totiž spolehlivě likvidují blízké příbuzné pěstovaných brukví, například zlovolnou hořčici rolní (Sinapis arvensis, pochopitelně rovněž z čeledi brukvovitých). To je klíčová věc, protože blízce příbuzné plevelné druhy lze za normálních okolností jen obtížně omezovat, aniž by bylo nutné vynaložit extrémní úsilí.

 

Hotový olej lákavé barvy Kredit:US Canola Association.

Důvod je prostý, blízce příbuzné druhy obvykle mají velmi blízké nároky nebo třeba metabolické dráhy a co uškodí jednomu, to smete i toho druhého. Kvůli blízce příbuzným plevelům zemědělci obvykle na jednom místě pěstují kanolu maximálně jednou za čtyři roky.

Nový kultivar kanoly má oproti geneticky modifikovaným bratříčkům velké štěstí v tom, že ho vyrobili obyčejným křížením. Bylo to zbytečně zdlouhavé a komplikované, ale stačí to k tomu, že ho nebudou za blikání fotoaparátů sklízet potřeštěnci ve žlutých pláštěnkách. Vůči geneticky modifikovaným kultivarům je to vlastně ale ohromně nefér.

Zvětšit obrázek

Roundup. Nejznámější glyfosfát. Kredit: The Plant Directory.

Toleranci vůči imidazolinům dělá jeden jediný gen. Upachtěné klasické křížení dosáhlo přesně téhož, co by bylo výsledkem elegantní genetické úpravy. Navíc by to nebylo nic nového, obdobné kultivary již běžně existují. Zároveň panují obavy, že by tolerance vůči imidazolinům mohla přeskočit na cílové plevelné druhy. Kupodivu to ale úplně stejně platí jak pro geneticky upravené kultivary, tak i pro kultivar vyšlechtěný bez molekulárních nástrojů.

Přesto ale evropská legislativa vnímá tradiční a moderní kultivary zcela odlišně. Regulace GMO je v Evropě tak krutá, že mnohdy prakticky zcela znemožňuje zavádění nových rostlin. Opylovat kytičky si může téměř kdo chce a téměř jak chce. Ale i vyšlechtěné rostliny ovlivňují své okolí a geneticky upravené rostliny mohou nakonec být rizikové méně, než jejich klasické protějšky.

Zvětšit obrázek

BASF ve svých tajuplných továrnách vaří nové typy rostlin.Kredit: HIMA.

Zřetelně to odhaluje právě nový kultivar kanoly. Je sice „klasický“ a evropské strážce genetické morálky nijak nevzruší, ale přitom existují doklady, že imidazolinové herbicidy zůstávají v půdě po delší dobu než glyfosfáty, jako je například slavný Roundup firmy Monsanto. Společnost BASF se dotčeně brání s tím, že nový kultivar kanoly důkladně otestovala. Podle nich je vůči prostředí standardním způsobem šetrný.

Asi by nebylo příliš těžké spustit likvidační kampaň proti této kanole a nakonec zabránit jejímu pěstování. Pokud se radikálové neprosadí, mělo by se toto osivo prodávat od roku 2013, a to i v genofobní Evropě.

To ale určitě ještě není všechno. Tato kauza vyhřezla již delší čas zahnívající a do očí bijící nespravedlivý přístup ke geneticky modifikovaným plodinám. Tu můžeme řešit třeba tak, že drasticky zpřísníme regulaci klasicky šlechtěných rostlin. Nevypadá to zase tak náročně, ale způsobí to velký poprask v odborných kruzích. Profesionální šlechtitelé budou jeden přes druhého tvrdit, že je to celé nesmysl a budou mít pravdu. Omezování výzkumu nesnesitelnou byrokracií vede ke smutným koncům.

Druhá možnost je mnohem zajímavější. Náhle se totiž objevila možnost veřejně přiznat, že evropské předpisy svazující genetické modifikace jsou nesmyslně přísné. Schválně, jestli k tomu někdo dostane odvahu. Asi dost příznačná je ale rekce Evropské komise, která tuto záležitost odmítla pro prestižní vědecký týdeník New Scientist jakkoliv komentovat.ˇ

Pramen:
New Scientist 9.2.2009, Wikipedia