Zvětšit obrázek

Kokosové kuličky

Zvětšit obrázek

Je to bylina poměrně nízkého vzrůstu - v průměru 50cm. Stonek může dosáhnout až 1 m výšky a hojně se větví.

Piškoty dáme do igelitového sáčku, obrátíme se k východu a válečkem je rozdrtíme. Lze je také semlít robotem nebo ručně. Pak se obrátíme na západ a z másla a žloutku našleháme pěnu. Jižním směrem obojí smícháme a naházíme do hmoty další ingredience, tj. rum a kokosovou moučku a vše důkladně promícháme. Tváří obrácenou k severu přidáváme po malých kouscích stevii rebaudiana a důkladně promícháme a ochutnáme. Jak čerstvá stevia, tak i sušená mají sladkou chuť. Údajně je sladší než cukr. Uvádějí se hodnoty 10krát sladší, ale také 300krát.

Jestliže ochutnáte malý kousíček lístku zjistíte, že je sladký. Po několika minutách zůstává v ústech stejná chuť jako když ochutnáte příliš cukerinu (umělé sladidlo), tj.při větším množství cukerinu sladkost již nevnímáte, ale jinou chuť. Takže na vyšší sladkosti stevie něco bude. Pokud je hmota sladká podle vaší chuti, necháme ji v chladu odpočinout. Po nějaké době hmota ztuhne a je vhodná na tvarování kuliček, které následně obalíme v kokosové moučce. Namísto lístků se používá hotový prášek. Kuchařky tvrdí, že je to praktičtější.

Vzhled
V mládí jsou stonky i lístky jemně ochlupené. Plodem je tmavá ochmýřená nažka, která je snadno roznášena větrem. Kořenový systém je uložen těsně pod povrchem půdy, je poměrně slabý.

Co používáme
Buďto lístky nebo nať nebo výluhy z listů do čajů i kávy a dokonce je možné s extraktem zadělávat různá těsta, poněvadž steviosidy jsou stálé při vysokých teplotách. Dávkování je třeba individuálně vyzkoušet. Extrakt ze stevie zůstává obohacen o důležitý přírodní chlorofyl, tzv. zelené rostlinné barvivo. Používat můžeme čerstvé lístky – například do salátu z ovoce - nebo sušené či mražené lístky. K dostání jsou i různé tekuté nebo práškové extrakty.

Výrobky

Zvětšit obrázek

Její drobné sytě zelené lístečky jsou vstřícné, kopinaté.

V zahraničí se pomocí sladidla vyrábí limonády, žvýkačky, zubní pasty, cukrářské a konzervárenské výrobky (dia kompoty, dia marmelády a zavařeniny) jak pro zdravou populaci tak pro diabetiky.

Bezpečnost
Více jak 30 let se v Japonsku stevia přidává do chleba, do ovocných šťáv, piva, čokolády, žvýkaček atd. aniž by byl znám nějaký negativní vliv. V žádném případě není slazení stevií zdravotně závadné a je lékaři v zahraničí doporučováno i pro předškoláky.

Hospodářské využití
Pěstování stevie a produkce steviosidu přináší nemalý národohospodářský efekt. 1ha porostu stevie s výnosem 2t sušiny a s výtěžnost 6% steviosidu může nahradit minimálně 10ha porostu cukrové řepy, která má výnos 30t/ha s výtěžností cukru 12%. Vezme-li se v úvahu úroveň sladivosti steviosidu a cukru, reálné minimum při pěstování stevie a optimum u cukrové řepy, pak využití půdy při pěstování stevie je asi dvacetinásobné ve srovnání s cukrovou řepou nebo cukrovou třtinou.

Jiná uplatnění
V přírodním léčitelství se o stevii vyprávějí neuvěřitelné zkazky. Tak prý ji lze použít jako kardiotonikum, proti obezitě, vysokému tlaku, únavě, depresím, infekcím, ke snížení kyselosti moči a zlepšení trávení. Rozšiřuje cévy, snižuje krevní cukr, má močopudné účinky. Z dalších efektů se deklarují antibakteriální, antifungální, antivirové a protizánětlivé. Někdy se na léčitelské účinky podíváme z hlediska uveřejněných vědeckých zpráv. Vyjmenujme si nejprve, co lze o stevii nalézt na internetu.

Pokožka
Stevie rebaudiana působí jako uklidňující prostředek na pokožku při poštípání nebo bodnutí hmyzem, popáleninách a jiných kožních problémech jako např. akné, dermatitis, ekzém atd. Stačí dát pár kapek na vatičku a místo potřít. Úspěšně se dá stevie použít jako pleťová voda. Do sklenice vody dáme několik kapek a pleť potíráme namočenou vatičkou.

Zuby a ústní dutina
Sledováním populace z kmene indiánů Guarani se zjistilo, že téměř netrpí kazivostí zubů. Vědcí tak mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakteríi ústní mikroflóry

Zvětšit obrázek

Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Ve vrcholových částech stonků, tvoří 3 až 5 trubkovitých jemných bílých květů. Rostlina kvete oboupohlavně.

Omezuje tvorbu ústního plaku a zubního kamene, hlavně u dětí. (v Japonsku jsou stevií slazeny nápoje i žvýkačky). Stačí pár kapek stevie rebaudiany do vody na výplach úst a kloktání. Ústní voda ze stevie omezuje záněty dásní a podporuje prevenci paradentózy, omezuje nepříjemný zápach z úst. Stevia rebaudiana je podpůrným přípravkem s příznivým s antibakteriálním a protivirovým účinkem nejen v ústní dutině, nýbrž působí proti infekcím, způsobené bakteriemi a viry jako například afty, záněty dásní a počáteční stadia paradentózy.

Večerní posedlost po sladkém údajně utlumí několik kapek extraktu do citronády nebo jiného nápoje.

Únava
Prokazatelně Stevia rebaudiana snižuje únavu a únavový syndrom a snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích. Zvyšuje mentální aktivitu.

Zranění
Je vynikající na zranění – urychluje hojení a nezůstává jizva.

Trávení
Podporuje dobré trávení (napomáhá buněčnému metabolizmu), odtučňuje a pomáhá udržovat váhu. Pomáhá udržovat v rovnováze cukr v krvi a játrech, podporuje pankreas. Je blahodárná pro hypoglykemiky.

Hubnutí
Žvýkáme-li lístky, vydrží sladká chuť v ústech velice dlouho. Snižuje se tak také pocit hladu. Je to výhodné u lidí, které honí večer mlsná. Neohrožují svoje tělo zbytečnými kaloriemi. Látka zapřičiňující sladkost naše tělo nevstřebává. Kávu, čaj a jiné nápoje tak můžeme sladit bez obav z tloustnutí.

Diabetes
Zahraničí údaje uvádí, že stevie nezatěžuje organismus nežádoucími kaloriemi (diabetici, redukční diety, nadváha). Z literatury doporučený přepočet sladivosti: 1 kapka extraktu = 1 větší kostka řepného cukru

Pěstování
Pěstování je poměrně jednoduché. Nenáročnou rostlinu nejlépe umístíme na východní straně. Měla by mít dostatek světla a tepla. Tvoří se tak také více sladkých látek. Dostatečně zaléváme, poněvadž původně rostla ve vlhké až bahnité půdě. Dobře se jí daří v nadmořské výšce 200–600m.
Přezimování
Nevystavujeme ji teplotám pod 5°C. Nejlépe mezi 5-10°C. Půdu udržujeme mírně vlhkou. Rostlina na zimu schazuje většinu listů a přezimují jen kořeny.
Množí se nejlépe zelenými řízky, řízky kořenů, odnožemi, metodou in vitro. Semena klíčí nespolehlivě.
Sklízí se nať 2 – 3 krát za vegetační období seřezáním, která se suší pro celoroční používání. Rostliny brzy bohatě obrazí a narostlá nať se opět ořeže.
Pro bližší informace technologie pěstování v jednoletém nebo víceletém cyklu je nutné se obrátit na odbornou literaturu.

Zvětšit obrázek

Nesmí namrznout a proto ji dostatečně dlouho před prvními mrazy přemístíme do místnosti do většího květináče.

Lze ji celkem bez problému pěstovat i v České republice za předpokladu, že ji na zimu dáme do pokoje nebo ji pěstujeme ve vytápěném skleníku. Málokdo již uvažuje, že rajčata jsou také subtropická rostlina.

Rozšíření
Stevia rebaudiana je subtropický keř, jehož přirozené prostředí je severovýchod Paraquaye v okrese Amambay s koordináty 22-23° jih a 55-56° západ, dále v povodí Rio Ypaneve výšce 200 m n.m., v oblasti pramene Rio Monday a v Matto Grosso. Je poměrně dost rozšířená na kultivovaných plochách. Planě rostoucí ji nalezneme zřídka (Shock 1982). V Brazilii je k nalezení v oblasti Pantanal. Je to bažinatý ekosystém, který je na severu ohraničen řekou Rio Miranda. Průměrná střední výše rozšíření stevie je 100 m n.m. Ojediněle se zde pěstuje dobytek, je to ale relativně chráněná oblast (Souza-Brito 1993).

Zvětšit obrázek

Steviosid

Do Evropy se dostala v šestnáctém století, když španělští dobyvatelé zjistili, že domorodé obyvatelstvo používá stévii ke slazení bylinných čajů. Do Japonska byla dovezena až v roce 1971. Paraquyaská vláda semena rostliny před vývozem velmi důrazně chrání. Asi tak, jako Číňané chránili bource morušového na výrobu čínského hedvábí. Dnes je pěstována nejvíce v Japonsku, dále v Číně, Koreji, Thajsku, Vietnamu, USA, Brazílii, Paraquay, Uruquay, Střední Americe, Izraeli, Thajsku, Japonsku, Bulharsku, Německu a na Filipínách. A šíří se nejen pro svou sladkost, ale také pro dobrý vliv na zdraví lidí.

Použití rostliny v místě původu
Stevii používají obyvatelé Paraquaye, Brazilie a Bolivie již několik století. Tam byla vždy vysoce ceněna nejen pro léčivé účinky, ale zejména kvůli své výrazně sladké chuti. (mimochodem, pouze dva druhy rostlin rodu Stevia vykazují tuto vlastnost). Indiánský kmen Guarán z Paraquaye používal rostlinku ke slazení čaje (maté čaj) nebo ke slazení tereré a potravin a označovali ji kaá-heé. Handro (1989) uvádí také název Yerba dulce. . Ke slazení používají Indiáni přímo sušené lístky nebo jejich drť. Bylinu povaří s čajem nebo zamýšleným nápojem. Případně předem svaří s vodou, čímž získají sladkou tekutinu, kterou lze využít ke slazení.

Klasifikace
Stevia rebaudiana Bertoni je jedním z více než 150 druhů rostlin rodu Stevia. Původně jednoletá se šlelchtitelsky vytvořila také víceletá varianta z čeledi hvězdnicovitých.
Synonyma pro stevii rebaudianu bertoni jsou stévie sladká, stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky.

Složení
Hlavní složkou stevie jsou uhlovodany. Bílá krystalická látka – steviosid - je až 300 x sladivější než řepný cukr. To je také důvod nesmírně rychlého rozšíření výrobků ze stevie až na Evropskou unii. Steviosid je uložen v listech a nati. Dalšími účinnými látkami jsou rebaudiosid A, který je ještě 1,5 x sladivější než steviosid a rebaudiosidy B, C, D a E. Účinné sladivé látky nemají české názvy.
Vedle rostlinných proteinů, olejů a vláknin obsahuje stevia minerály, stopové prvky a vitamíny: vápník, draslík, beta-karotin, chrom, kobalt, železo, magnesium, mangan, fosfor, selen, křemík, zinek, vitamín C, Riboflavin, thiamin (vitamin B1), niacin nebo austroinulin.

Sladivost syntetických a přírodních sladidel

www.steviana.net

Historie analýzy složení
Již před první světovou válkou se zjistily dvě substance zodpovědné za velkou sladkost stevie: eupatorin a rebaudin. 1924 byly „Mezinárodní chemickou unii“ se sídlem v Kodani přijmuty jako steviosid (Kobert 1915; Bell 1954; Felippe 1977; Aguiar 1987). V průběhu posledních 40 let se zjistilo, že velkou sladkost zpsůbují různé sevioglykosidy (také diterpenglykosidy). Dalšími glykosidy jsou rebaudiosid A, B, C, D, E a dulcosid A a B (identický s rebaudiosidem A).

Zvětšit obrázek

Hlemýžď zahradní Živočich z prvohor, který přežil všechny katastrofy a je na nejlepší cestě přežít také homo sapiens, umí steviosid rozkládat už milióny let.

Rostlinu poprvé (1899) klasifikoval Moises S. Bertoni, ředitel agronomického ústavu v Asuciónu (Revista de Agronomia de Asución, Vol. 1). Obdržela systematické jméno Eupatorium rebaudianum (compositae). Bertoni pak rostlinu věnoval chemikovi O. Rebaudimu, který z listů extrahoval substanci, která byla sladká (1900). Byl to glukosid, který chybně identifikoval jako glycerrhicin (Bell 1954, Fellippe 1977).
V Evropě referoval o Eupatorium rebaudianum poprvé Gosling v ‘Kew-Bulletin’ v roce 1901. Botanici z Kewerského ústavu zjistili, že vzhledem ke struktuře listů se musí jednat o stevii. 1905 revidoval Bertoni jméno na Stevii rebaudianu v publikaci Axxexo Cientificos Paraquayos. Rostlina pak byla do ‘Index Kewensis’ zařazena jako Stevia rebaudiana Bertoni (Klages 1951; Bell 1954; Felippe 1977).

Z listů izoloval v roce 1908 Rasenack (Říšské ministerstvo zdravotnictví) krystalickou substanci. Její bod tání byl mezi 200-210°C, byla rozpustná ve vodě a etylalkoholu, ale těžko v acetonu nebo metylalkoholu. Rasenack usoudil na glukosid C₄₂H₇₂O₂, který není identický s glycerrhicinem (Bell, 1954, Felippe 1977).

Ale v následujícím roce 1909 izoloval Dieterich z listů stevie rozdílné substance. Jednak v etanolu rozpustný eupatorin, který tvořil bezbarvé krystaly, jednak amorfní rebaudin, který v etanolu rozpustný nebyl. Eupatorin má být 150krát sladší než sacharosa a rebaudin 180krát. Domníval se, že rebaudin je složen z eupatorinu a solí sodíku a draslíku (Bell 1954; Felippe 1977).

1915 vyvozoval Kobert, že eupatorin musí být nějaký saponin. Nalezl jednu neutrální a jednu hořce kyselou substanci a přiřadil ji saponinům. Druhá substance, která je totožná s Dieterichovým popisem eupatorinu, byla 300krát sladší jako sacharosa a byla rozpostná ve voděa alkoholu. 1924 byla oficielně Mezinárodní unií chemie v Kodani převzata jako steviosid (Kobert 1915; Bell 1954; Felippe 1977; Aguiar 1987).

1931 Bridel a Lavieille extrahovali 60-65g steviosidu z kg listů. Zjistili, že steviosid a rebaudosid jsou směsi organických a anorganických látek. Steviosid kristalizuje, je bezbarvý a bod tání je 238°C, vzorec C₁₈H₆₀O₃₈. Bridel a Lavieille rozložili steviosid 5 % kyselinou sírovou při 100°C na steviosid a aglucon (steviol) a zbytek cukru (Seidemann 1976).

Enzymatický rozklad steviosidu se zprvu nedařil. Až teprve trávící šťávou hlemýždě zahradního (helix pomatia) se podařilo steviosid při pH 5 rozložit na cukr a krystalický aglukon. Ukázalo se, že cukr je d-glukosa a krystalický aglukon obdržel jméno steviol (bod tání 217°C). Ukázalo se, že steviol je izomerní sloučenina z hydrolysy vzniklého isosteviolu (bod tání 230°C). Isosteviol se tvoří ze steviolu působením kyseliny. U aglukonu se zjistil vzorec C₂₀H₃₀O₃ (Klages 1951; Bell 1954; Seidemann 1976; Felippe 1977).

Z Bridelových analýz vyvodil Mosettig (1955), že steviol je kyselina hydroxydehydrostevinová a isosteviol a že diterpenoidová kyselina aglukonu je ketoisostevinová kyselina (Seidemann 1976).
1931 Pomaret a Lavieille zjistili, že steviosid není žádný saponin a test toxicity byl negativní (Felippe 1977; Aguiar 1987).

Během druhé světové války se v Anglii na Cornwallské univerzitě konaly pokusy jak nahradit cukr. Pokusy ztroskotaly kvůli počasí (Bell 1954, Felippe 1977).
Po roce 1945 se v Paraquayi začíná s komerční produkcí steviosidu (Bell 1954). Pod vedením Gattoniho se na Národním agronomickém ústavu propočítávají výrobní náklady. V následujících letech se výzkumem steviosidu zabývá mnoh chemiků. V popředí stojí výzkum struktury látky, výrobky hydrolýzy a její advozeniny. 1975 izoloval Sakamoto rebaudosid A a B (Felippe 1977).

1963 objevují Ruddat, Lang a Mossetig, že derivát steviosidu, steviol, má aktivitu podobnou gibberellinům. U trpasličích mutantech kukuřice (dwarf-5mutants of zea mays) má stejný růstový efekt, který byl dosud známý pouze u gibberellinu A3 (Felippe 1977; Busemann 1990). Viz také Ústav experimentální botaniky na Univerzitě Palackého v Olomouci v odkazech.
Pozn.: Gibberelliny jsou rostlinné hormony, které řídí růst rostlin a ovlivňují různé vývojové procesy – prodlužování stonku, klíčení, dobu přechodné nečinnosti, kvetení a stárnutí listů a ovoce.

Jistě se ptáte, proč jste se při přípravě kokosových kuliček museli otáčet na všechny světové strany? Důvod se dozvíte příště.

Od 70tých let je stevia intenzivně studována v ústavech fyziologie, biochemie a toxikologie v São Paulo (Brazilie): Dietrich, Zaidan, Felippe, Metivier, Monteiro a Viana.
V Japonsku se rozsáhlé výzkumy provádějí od 60tých let: Kato, Sumita, Kawatani, Sheu; Sakamoto, Mitzukami a Yoshida; Sumita a Tamura. Senzaci vzbudil Yokoyama počátkem 70tých let, kdy z Amambay hor přivezl 500.000 divokých rostlin a v Japonsku je rozeslal na různé pokusné stanice (Kienle, 1993). Tanaka identifikoval rebaudosid A, B, C, D, E a Kobashi (1977) dulcosid A a B (identický s rabaudosidem C). Nejhojnějším glukosidem je steviosid (5-22 %), následovaný rebaudosidem (1,5-10%) v sušené hmotě.
Centra výzkumu

Japonsko začalo s výzkumem stevie a možnostmi extrakce steviosidu v roce 1954. V roce 1973 byla výroba steviosidu komercionalizována s cílem omezit závislost Japonska na dovozu cukru a umělých sladidel (Kim & Dubois 1991). Dalšími centry výzkumu jsou univerzity v Rusku, Číně, Brazilii (Maringa, Campinas, São Paulo), USA (Illinois), Indonesie (Bogor).
Odborný výzkum

Stevia rebaudiana obsahuje ze sladkých látek zejména steviosid, jenž je zastoupen v suchých listech asi v 6–8%. Protože má velmi nízkou kalorickou hodnotu, hodí se jako náhradní sladidlo pro diabetiky, kardiaky, obézní lidi a pro osoby trpící vysokou kazivostí zubů. Výzkumy se zaměřují na toxicitu, složení a metabolismus obsažených látek. Některé se vedou i v ČR (např. Akademie věd). Zkoumá se také možné využití protizánětlivých vlastností, ba dokonce vlastností protinádorových. Byla prokázána schopnost stévie rozšiřovat cévy (u myší) a snižovat krevní tlak. Stále vznikající studie dokazují, že jeho použití je bezpečné, čímž jen dokládají praktické zkušenosti obyvatel Jižní Ameriky (a dnes již i Japonska a dalších zemí). Nebyl zaznamenán žádný případ alergické reakce.

Zdroje
Wikipedia
Dary přírody Jarmily Teplíkové
Hobby zahrada
Diasvět
http://www.elcompra.de/tmp/index1.html
Velkosklad
Martin Fellner, UP Olomouc