Norští a francouzští vědci pátrali po původu bylin a keřů na Špicberkách. Souostroví daleko za polárním kruhem bylo v ledových dobách pokryto mocnými ledovci. Tamější flóra neměla šanci přežít. V meziledových dobách se rostliny pokusily o návrat, aby byly vzápětí opět udušeny ledovou masou. Naposledy bylo špicberské rostlinstvo „vymazáno“ ledovcem před 10 000 roků. Dnes tu opět roste pestré společenstvo rostlin. Odkud se vzaly?
Genetické analýzy rostlin z Grónska, Sibiře, Skandinávie a Špicberků prokázaly, že špicberská flóra nemá jednotný původ. Plovoucí ledové kry, vítr, mořské proudy, zvířata i ptáci přinášeli k ostrovům semena z nejrůznějších koutů světa. Kupodivu největším dílem přispěly sibiřské lokality vzdálené více než 1000 kilometrů. Velkou roli v tom sehrávají mohutné toky sibiřských řek. Jejich proud strhává břehy i s vegetací a tu unáší k oceánu. Semena můžou nakonec skončit až u Špicberků.
Po poslední době ledové se rostliny nepřistěhovaly na Špicberky jen jednou, ale hned několikrát. Některé druhy se dostaly na Špicberky při šesti různých příležitostech, jiné provedly invazi na souostroví bezmála čtyřicetkrát. Vzdálenost nehraje velkou roli. Mnohem závažnější faktor podmiňující úspěch invaze představuje teplota. Z grónských, sibiřských a skandinávských rostlin odolných k tuhým mrazům se na Špicberkách uchytilo plných 85%. Z jen o málo choulostivějších druhů uspěla asi polovina. Výsledky inventury špicberského rostlinstva, kterou provedl tým vedený norskou botaničkou Inger Greve Alsosovou z university v Oslo, zveřejnil prestižní vědecký týdeník Science.
Schopnost rostlin osídlit odlehlé polární souostroví je zpráva napůl dobrá a napůl špatná. Pokud by se některá špicberská rostlina dostala do potíží, pak zřejmě nehrozí, že z ostrovů zmizí navždy. Její porosty mohou být kdykoli obnoveny „výsadkem“ z Grónska, Skandinávie či Sibiře.
Na druhé straně však hrozí, že postupující globální oteplení otevře na Špicberky cestičku rostlinným druhům, pro něž byly polární ostrovy donedávna až příliš drsné. Noví rostlinní přistěhovalci mohou stávající zelené starousedlíky vytlačit.
„Odlehlost ostrovů se ukázala jako překvapivě chabá ochranná bariéra. V teplejším klimatu bude val polárního moře ještě o poznání prostupnější,“ řekla Inger Greve Alsosová v rozhovoru pro Science.
Pramen: Science
Diskuze:
.
Andrej,2007-06-19 21:40:57
"S postupujícím globálním oteplením se může Arktida zaplnit zelenými vetřelci."
Aké "globálni oteplovaní"? Toto pred pánom Mihulkom radšej ani nespomínajte.
he, he a ještě jednou he.
SM,2007-07-02 15:08:52
Velice, velice vtipné.
Za pozornost ovšem stojí, že tahle věc pěkně ukazuje bezradnost ochrany přírody. Co má vlastně být to pravé přírodní na Špicberkách? Pokud uděláme průměr za řeknemě poslední milión let, pak je rozhodně na Špicberkách nejčasteji ze všeho led. Budeme tam tedy mrazit? V meziledových dobách, jako je ta naše, se postupně otepluje, ochlazuje, tam zpátky, tam zpátky. Kytky podle toho přicházejí a vymírají a zase přicházejí a zase vymírají. Který z nich mají být ty pravý? Který mají být ty cenný, hodné ochrany, kterých nám má být líto a kterých ne? Žijeme v proměnlivém světě, konzervativní ochranářský přístup chrání duchy a výsledky pak podle toho vypadají.
PS: Před 10 000 lety led nic nesmazal ale naopak roztál. Mazal předtím.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
