Tým výzkumníků z Londýna podal myším protilátky, které se navázaly na priony. Zvířata, která měla obdobnou formu nemoci jako je vCJD a nazývá se skrapie, umírala v průběhu opakovaných pokusů během sedmi měsíců. Když ale těmto nakaženým zvířatům byly injekčně aplikovány protilátky proti prionům, zůstala zvířata zdravá nejméně po dobu dvou let!
Jedná se o první nadějnou terapii symptomů prionové choroby, která všechny ostatní doposud zkoušené způsoby léčby obrovsky překonala, ale nestihne i tak slibnou zprávu stejný osud jako již jednou presentované optimistické informace, shodou okolností také z Anglie?
Jednalo se tehdy o případ úspěšné chemoterapie z roku 2001. Zdálo se tehdy, že kombinace běžných léků - quinacrin (antimalarikum) a chlorpromazin (zklidňující lék proti psychóze) bude tím lektvarem, který by mohl na prionové choroby „zabrat“. Usuzovalo se tak podle zlepšujícího se stavu jedné pacientky, na které byla léčba aplikována. Případ dostal velkou publicitu, ale další případy optimistický předpoklad nepotvrdily a naděje vkládané do jednoduché chemoterapie se rozplynula.
V tomto případě by k omylu dojít nemělo. Předně proto, že výzkumníci nyní nestaví pouze na jednotlivém případě dočasného zlepšení stavu pacienta, a i když se jedná „pouze“ o výsledky na modelovém zvířeti, daří se je opakovaně potvrdit. Pokusy Simona Hawke z Královské akademie v Londýně, spočívají v injekční aplikaci myších protilátek proti prionům myším, které byly infikovány infekčními priony. Pokud se tyto protilátky podají zvířatům, u nichž se choroba vyvíjela již třicet dnů (u těchto zvířat sice nejsou ještě patrné symptomy choroby, nicméně laboratorně lze zjistit, že v jejich těle již došlo k dramatickému pomnožení infekčních prionů), dožívají se věku nejméně dvou let a více, zatímco vrstevnice, jímž protilátky podány nejsou, hynou v sedmi měsících.
Použití u lidí má zatím ale ještě jeden háček. Nejdříve bude třeba vyvinout protilátku, kterou bude lidský organismus dobře snášet. Nesmí ji považovat za cizí (chovat se k ní jako k cizí bílkovině) a spouštět proti ní obrannou imunitní reakci. Hawke a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že jdou správným směrem a že kromě léčby prionových infekcí se jim podaří stejným způsobem léčit i stavy spojené s dalšími nervovými poruchami, jako je například Alzheimerova choroba. Ne všichni ale sdílí stejný optimismus jako Hawke. Jsou i tací, kteří poukazují na možnou krvácivost a nebezpečí tvorby následných mozkových zánětů spojených s touto léčbou.
I přes naznačené problémy jsou Hawkeho pokusy tím nejnadějnějším, co lidstvo v tuto chvíli proti prionovým chorobám má k dispozici. Konečnou odpověď nám dají až výsledky použití této léčby na lidech. Již nyní lze ale předpokládat, že největší šanci na prodloužení života budou mít pacienti, u nichž se podaří chorobu diagnostikovat ještě před propuknutím klinických projevů choroby. Velkou roli zde bude hrát rozvoj časných diagnostických metod. Ale i v této oblasti jsou povzbudivé výsledky, jak jsme vás nedávno informovali, například v článku „CDI test“.
Nemocnost na vCJD ve Velké Británii je lepší než se předpokládalo
Nejvyšší počet onemocnění variantní Creutzfeldt – Jakobovou chorobou (vCJD) byl v zemi, kterou tato infekce zasáhla ze všech zemí nejvíce – Velké Británii, před třemi roky. Bylo to v roce 2000, kdy ve Velké Británii bylo diagnostikováno 28 případů.
V minulém roce to bylo ale jen 17 případů, což je méně, než se v souvislosti s počtem nakažených kusů skotu, očekávalo.
Bohužel i opravené statistiky týkající se počtu budoucích úmrtí v důsledku vCJD v samotné Velké Británii, se stále pohybují mezi 7 – 10 tisíci. Autorem této prognózy je expert na prionové choroby Neil Cashman z univerzity v Torontu vKanadě.
Diskuze:
