Tři podmínky eusociality
Včely a mravenci fascinovali už Aristotela ve čtvrtém století před naším letopočtem. Starověcí učenci spatřovali ve hmyzích společenstvech ideál státu, kde jednotlivec pracuje ve prospěch celku a na oplátku těží z výhod, jež fungující celek skýtá svým příslušníkům.
Dokonale uspořádaná společenství včel nebo mravenců označují odborníci jako eusociální. Slovo „sociální“ tu znamená „společenský“. Předpona „eu-„ vyjadřuje dobré fungování, prospěšnost takového uspořádání společenství. Jde tedy o společenstva, jež těží významné výhody ze své důmyslné vnitřní organizace.
Živočichové se mohou sdružovat z nejrůznějších příčin a zdaleka ne všechna společenství lze označit za eusociální. Tisícihlavá stáda pakoní migrujích africkou savanou jsou početně srovnatelná s některými "hmyzími státy". Přesto je tu na první pohled patrný rozdíl.Eusociální společenstva vykazují rysy, pro které je vědci vydělili z jiných, méně organizovaných zvířecích komunit.
První významnou vlastností eusociálního společenství je soužití několika generací v jedné skupině. Tuto podmínku splňuje řada organismů. U včel, mravenců nebo termitů je splněna tím, že královna je zároveň matkou dělnic. Matka nemůže trvale žít bez svých dcer a ani samotné dělnice by bez své matky nebyly s to zabezpečit další existenci kolonie.
Druhou podmínku představuje společná péče o potomky. To že o své potomky pečují rodiče, je celkem běžné. V eusociálních společenstvích na sebe ale berou povinnosti péče o mláďata jedinci, kteří nejsou jejich rodiči. Včelí nebo mravenčí dělnice jsou sestrami larev, kterým nosí potravu, čistí je a vůbec o ně všestranně pečují.
Sourozenecká péče už není v přírodě zdaleka běžná. Severoameričtí prérijní hraboši druhu Microtus ochrogaster vytvářejí za určitých podmínek společenství, v němž žije "manželský pár" spolu se svými potomky. Tito potomci se sami nerozmnožují, ale pomáhají rodičům s péčí o mladší sourozence. Podobnou situaci můžeme pozorovat u některých ptáků, kde rodičům rovněž pomáhají s péčí o mláďata potomci z předchozí snůšky. Úloha rodičů zůstává v případě severoamerických hrabošů i ptačích pomocníků nezastupitelná, i když pomoc starších potomků může výrazně zvýšit naději na úspěšný odchov mláďat. V případě eusociálních živočichů na sebe sourozenci a další příbuzní berou celou významnou část tíhy výchovy nového pokolení.
Třetí a poslední podmínkou eusociality je specializace některých členů společenství na rozmnožování. V eusociálním společenství se nerozmnožují všichni dospělí jedinci, ale jen vybraná skupinka jakási elita. Ta bývá pro tento úkol speciálně vybavena. Například termití královna se postupem času stává jen jakousi "továrnou" na vajíčka, kterých může ročně naklást až několik milionů. Zadeček se jí zvětší, protože jej vyplní vaječníky a tuková tkáň. Královna je prakticky nepohyblivá a mnohonásobně větší než dělnice. Zatímco dělnice měří obvykle několik milimetrů, královna díky mohutnému zadečku dorůstá délky i několika centimetrů. Potomky plodí v eusociálním společenství jen úzká elita, často jeden jediný jedinec, který brání dělnicím v rozmnožování a drží si je v chemickém "područí" prostřednictvím látek zvaných feromony. Všichni ostatní členové společenství nemají jiný úkol, že vytvořit pro tuto "elitu" vhodné podmínky a postarat se o nové pokolení.
Doženeme mravence?
Mohli by k eusociálním tvorům patřit i lidé? Člověk je bezesporu tvor společenský. Pokud jej podrobíme přijímací zkoušce do klubu eusociálních živočichů, určitě nepropadne ve vzájemném soužití dvou či více generací. Není vždycky bez problémů a mnozí si stěžují, že vztahy mezi prarodiči, rodiči a dětmi nejsou takové, jaké by mohly nebo měly být. Ale toto kritérium zcela jistě splňujeme.
Podmínku společné péče o potomstvo člověk naplnil vytvořením takových institucí, jakými jsou kojenecké ústavy, dětské domovy, pěstounská péče nebo adopce dětí bezdětnými rodinami. Za určitou formu společné péče o naše potomstvo můžeme považovat i systém sociální podpory výchově dětí, kterou poskytuje stát, nebo školní výuku. V biologickém slova smyslu, jak se zdá, ale toto kritérium nesplňujeme.
Třetí podmínku, specializaci některých členů společenství na reprodukční funkce, tedy na roli jakýchsi "královen", už lidstvo nenaplňuje vůbec. A přiznejme si, že bychom vize o naplnění tohoto kriteria považovali za zrůdné. Možná se ale právě v tomto směru člověk blíží eusociálním živočichům více, než je mu milé.
Stále větší část manželských párů má potíže s početím dítěte. Dnes se odhaduje jejich podíl v populaci na šestinu až pětinu. Řadu problémů řeší medicína tzv. asistovanou reprodukcí. Její podstatou je rozmnožování za "asistence" lékařů a embryologů. Techniky asistované reprodukce zahrnují např. oplození vajíčka spermiemi ve zkumavce nebo vstříknutí nepohyblivé a tudíž oplození neschopné spermie neplodného muže přímo do vaječné buňky. Odhaduje se na svět už přišlo metodami asistované reprodukce 5 milionů lidí. Podíl takto zplozených potomků činí v ekonomicky vyspělých zemích 1 až 2% všech narozených dětí.
V řadě případů je budoucí matce přenášen do těla časný zárodek, jehož biologickým rodičem není její manžel. Ani ona sama nemusí být nutně biologickou matkou dítěte, které se jí narodí. Vedle rozsáhlým programů, které využívají pro oplození ve zkumavce spermií anonymních dárců, se rozšiřují i postupy, v nichž je neplodné ženě poskytnuto vajíčko anonymní dárkyně. Narůstá tak skupina lidí vychovávajících dítě, které je po právní, morální i citové stránce jejich. Biologicky je však potomkem cizího páru.
Pokud by se v budoucnu tento trend výrazněji rozšířil - a to nelze v souvislosti s všeobecným nezadržitelným poklesem plodnosti lidstva vyloučit - došlo by k paradoxní situaci. Pohlavní buňky - vajíčka a spermie – by poskytovala poměrně úzká skupina lidí nezatížených zdravotními problémy. Zárodky vzniklé z pohlavních buněk těchto lidí s pomocí asistované reprodukce by dostávaly páry, které by jinak vlastní děti mít nemohly. Po etické i právní stránce nelze mít k takové situaci zásadní výhrady. Z biologického hlediska by se lidská populace rozdělila na dvě části. Vznikla by "kasta“ specializovaná na rozmnožování a ta by předávala své geny příštím pokolením. Zbývající část populace by působila v roli pěstounů cizích potomků. V té chvíli bychom splnili tři základní atributy eusociality stejně jako mravenci, včely, rypoši nebo chňapaví garnáti. Nic na tom nemění fakt, že bychom si takovou zkušenost s eusocialitou určitě rádi ušetřili.
Poznámka: Výše uvedený text je připraven z podkladů pro pořad „Vstupte“ Českého rozhlasu Leonardo, který se bude vysílat v premiéře 2. února 2007 od 11.00 hodin. Zájemci, kteří nestihnou premiéru vysílání, si mohou pořad poslechnout v některé z repríz a nebo si jej stáhnout z archivu stanice Český rozhlas Leonardo. Bližší informace najdete na www.rozhlas.cz/leonardo.
Chemický zásobník se železem by mohl snadno skladovat vodík na zimu
Autor: Stanislav Mihulka (13.09.2024)
Sledování mrtvých těl urychluje stárnutí. Přinejmenším u octomilek
Autor: Stanislav Mihulka (14.06.2023)
Sebe a své blízké léčí lékaři jinak
Autor: Josef Pazdera (26.12.2022)
Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty
Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl
Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
Diskuze: