Pojem hullabaloo znáte spíše z hudební produkce, stylu módy, z nápisů na tričkách a propagačních akcí. Je to ale také výraz pro dávno minulou dobu ledovou, která opanovala Zemi v období mezi 750 miliony až 600 miliony lety. Podle stratigrafického datování se jedná se o éru neoproterozoika s příznačným jménem cryogen. Už volba názvu „cryogen“ naznačuje, že velká část odborníků se domnívá, že v této době se na Zemi vyskytovalo hodně sněhu a ledu a že tento mrazivý příkrov pokrýval celou planetu, včetně rovníkových oblastí. Soudilo se, že zmrzlá vrstva byla více než kilometr silná a že Země v té době byla jako obrovská zmrzlá sněhová koule s oceány pokrytými ledem.
Někteří badatelé sice poukazovali na to, že Země zmrznout celá nemusela, a že se v oblasti rovníků mohlo jednat jen o jakousi čvachtanici z rozbředlého sněhu a ledu. K takové úvaze je vedla úvaha, že jen to mohlo dovolit, aby organismy mohly na Zemi ve větší míře přežít a dovolit tak následný překotný rozvoj mnohobuněčných forem. Těmto názorům ale chyběly důkazy o které by se mohly opřít. A tak se na školách dodnes učí, že silná vrstva ledu měla v této době život doslova zadusit, protože led na oceánech bránil prostupu kyslíku do vodních mas. Tím, že současně ustal prostup slunečních paprsků do mořské vody, mělo dojít k tomu, že život z planety téměř vymizel neboť jeho hlavní motor – fotosyntéza, se zastavila a produkce biomasy se zhroutila. K novému rozvoji života mělo dojít až tehdy, když toto období kataklyzmatu přešlo.
Většina vědeckých disputací, dovolujících obhájit výše uvedené stanovisko na kost zmrzlé Země, se vedla v návaznosti na geologické nálezy z té doby, které jsou spojeny s lokalitami v Libyi, Kanadě a Austrálii, v nichž známky o přítomnosti života prakticky chybí.
Studentka geologie Alison Olcottová z americké university v Jižní Karolíně, se ale chytila šeptandy o nálezech černých vrstev v břidličných vrstvách v jedné těžební lokalitě v Brazílii. Olcottová usoudila, že by mohlo stát za to místo prozkoumat, a tak se vydala Poco Verde v brazilském Paracatú. Ukázalo se, že místní břidlice spadají geologickým datováním hornin do období, kdy Země měla být pod silným ledovým krunýřem. Vrstvy usazenin zde ale vykazují černé zbarvení, a to bývá známkou toho, že v době jejich usazování obsahovaly na uhlík bohatý organický materiál.
Použitím běžných laboratorních technik, které zjišťují organické sloučeniny v horninách, se Olcottové a jejím spolupracovníkům snadno podařilo dokázat, že zdejší usazené jíly organické sloučeniny opravdu obsahují. To ale znamená, že v době kdy tyto vrstvy vznikaly, tak zde také probíhala bohatá fotosyntéza, a tím i rozmanitý a hojný život. Organismy tudíž nemohly trpět nedostatkem slunečního svitu. Zdá se, že se Alison Olcottové podařilo představu celkového zalednění, ne-li vyvrátit, tak alespoň řádně nabourat.
Po zveřejnění tohoto nálezu se zastánci teorie „sněhové koule“ brání tím, že v době, kdy na Zemi panoval hluboký mráz, zřejmě místně existovaly jakési „díry“, místa s tenkým ledem poblíž rovníku, nebo jezírka v geologicky aktivních místech v nichž se bohatý život mohl uchovat. Olcottová ale namítá, že statisticky je nepravděpodobné, že by se zrovna náhodou trefila do jádra takové, „ojediněle existující teplé díry“. Mladá geoložka má na své straně ještě jeden trumf. Má totiž vzorky z různých míst této rozlehlé brazilské oblasti, všechny svědčí o tom samém. V době, kdy Země měla být prakticky mrtvá, tak na území Poco Verde kypěl bohatý život, a o malé území přitom rozhodně nešlo.
Naše Země tedy nebyla svého času jen pouhou velkou a na kost zmrzlou koulí. To znamená, že většina učebnic se v místech, kde se věnují vzniku Země a rozvoji života, bude muset částečně přepsat.
Pramen: University of Southern California
Diskuze:
jiná škola
U,2005-10-16 20:33:12
divím se, protože jsem chodil na jinou zvláštní školu a na ní nás učili, že magnetismus je projev el. proudu. el. proud je proud elektriky... elektronů... malinkatých kuliček s nalepenou cedulkou (-). pohyb železa snad není el. proud.
ohmický odpor brzdí elektrony, ne to železo
opravdu už nic
U,2005-10-13 20:08:44
el. proud se mění na teplo pravil ohmův zákon v 19. století.
magnetismus nevytváří rotace země ale obíhání elektronů ve směru rovníku (vůči zemi), a to je něco jiného, zjednodušeně je to elektromagnet s 1 smyčkou a na té smyčce není zdroj napětí.
je to jako když roztočíte vodu v hrnci, točí se dokola, vytváří víry (stejně jako ty vedlejší el. proudy, ta 1 smyčka není drát ale objem zeměkoule), ale ta energie se pomalu spotřebovává, čím je jí míň, tím je rychlost poklesu pomalejší a to přesně odpovídá pozorovanému poklesu.
Magnetismus je vytvářen zemským dynamem
Pavel Brož,2005-10-14 13:27:27
které je tvořeno systémem železné jádro plus plášť Země. Železné jádro má svou tuhou krystalickou část - jadérko, to je relativně malé, má v průměru asi 1200 km - nad ním je tekutá část železného jádra, a právě její pohyb dává vznik magnetismu. Kinetická energie této obří tekuté železné masy je tak gigantická, že představa, že by mohla být významně zbržděna tepelnými ztrátami v horizontu tisíců až miliónů let, je asi taková, jako představa, že se podaří tepelnými ztrátami v tomto horizontu zastavit pohyb kontinentů (navíc kontinenty tvoří oproti mohutné tekuté vrstvě železného jádra pouhou slupičku silnou pár desítek kilometrů, což je ve srovnání s tím jádrem úplné nic). Jinak v každé žhavé tekuté hmotě při její rotaci díky konvekci dochází ke vzniku magnetického pole - magnetické pole bylo změřeno u Slunce i všech velkých planet typu Jupitera, mají ho ale i planety terestrického typu, pokud jsou tak velké, že disponují tekutým jádrem. Magnetické pole je živeno právě tím pohybem té obří hmoty, jejíž kinetická energie je obrovská - jádro se sice díky tepelným ztrátám opravdu brzdí, ale významně až v horizontu miliard let.
Taky už naposled, aby řeč nestála
Pavel Brož,2005-10-13 19:01:50
S tím C14 jsem se nechal nachytat, máte pravdu, vzniká z toho dusíku a ten je naopak nejlehčí složkou, to byl ode mě zkratkovitý argument. Stejně ale generování C14 není omezeno na okrajové části atmosféry, intenzivní kosmické záření proniká samozřejmě až na zemský povrch, koneckonců se na tom zemském povrchu už desítky let monitoruje (samozřejmě intenzita té intenzivní složky, která dosáhne až na zemský povrch, je mnohonásobně menší než té, která projde jenom těmi nejsvrchnějšími vrstvami, to uznávám).
Nicméně tu pozorovanou rychlost slábnutí zemského magnetického pole nelze vysvětlit přeměnou elektrické energie na teplo - kinetická energie železného jádra Země je tak gigantická, že tepelné ztráty způsobené přeměnou elektrické energie na teplo jsou proti ní naprosto nicotné. Jádro má tak obrovskou kinetickou energii, že to v pohodě stačí na udržování zemského magnetického pole po miliardy let, jediné, co se mění, je konfigurace toho pole, která je způsobována chaotickou dynamikou systému zemský plášť plus zemské jádro. Představa, že tepelné ztráty způsobí zastavení zemského dynama v průběhu řádově tisíců nebo i miliónů let a tím i ztrátu zemského magnetismu, je ale úsměvná, dám ji k dispozici těm svým známý, kteří se zabývají geofyzikou, aby se taky pobavili :-)))
Ještě jednou, už dám pokoj
Ucholák,2005-10-13 17:22:29
„Nenormální by proto byla naopak situace, kdyby neexistovala žádná abnormální lokalita…. …. drtivá většina lokalit má zastoupení radionuklidů takové, jaké plyne z fyzikálně-geologického modelu.“
A co když existují pouze „abnormální lokality“?
Aby řeč nestála
Ucholák,2005-10-13 17:11:48
- reference byla uvedena, protože se někdo právě na tuto referenci ptal.
- 0,71 pmc znamená 0,71% současné hodnoty, tedy 1/140 současné koncentrace
- nejedná se evidentně o naměřené pořadí – to lze snadno změřit při testech buď bez vzorku nebo vzorek bez uhlíku (např. při testování kysličníků mědi nebo železa, které dávají zcela zanedbatelné hodnoty).
- limit měření AMS je okolo 0.001-0,002 pmc, tedy několiksetkrát menší než naměřené hodnoty
- řada autorů se nad výsledky podivuje
- slábnutí mg. pole země je známý fakt a souvisí na prvním místě s přeměnou el. energie na teplo a ne se změnou směru proudu(ů). Změna směru proudů jenom urychluje tuto přeměnu.
- C14 vzniká z dusíku ve vyšších vrstvách atmosféry, kde oxiduje, po vzniku CO2 se „…díky své větší molekulové hmotnosti, než mají většinové složky atmosféry N2 a O2…“ zamíchá dolů.
to bylo pro Pavla Brože
Ucholák,2005-10-13 12:01:34
položka : 1
hodnota 14C/C (pmc) (±1 S.D.) : 0.71±?*
materiál : mramor
reference : Aerts-Bijma et al. [1]
No a z té hodnoty změřené v mramoru plyne co?
Pavel Brož,2005-10-13 12:31:19
Ony v přírodě podle všeho existovaly i přirozené štěpné reaktory, i u nás v Čechách se běžně liší radioaktivní pozadí v různých lokalitách až v hodnotách řádů - existuje mnoho mechanismů, jak zvýšit či snížit průměrné zastoupení radionuklidů, tyto mechanismy samozřejmě mohou nastat sice s dost nízkými, ale přesto nenulovými pravděpodobnostmi. Nenormální by proto byla naopak situace, kdyby neexistovala žádná abnormální lokalita, naopak takové už ze statistické podstaty věci existovat musí. Důležitý je celkový souhrn těchto měření, a ten jednoznačně hovoří o tom, že drtivá většina lokalit má zastoupení radionuklidů takové, jaké plyne z fyzikálně-geologického modelu. Nebo chcete tvrdit, že ta vámi citovaná hodnota je normální ve většině mramorů? :-)))
Mramor v Groningenu
martin,2005-10-13 15:25:55
Tak jsem se mrknul na tu referenci Aerts-Bijma. Ne ze bych to procetl poradne, ale z letmeho pohledu jsem pochopil, ze
1/ autori nehodlali merit jak stary je mramor, ale zajimalo je, jak moc skvelou aparaturu a merici postup maji k dispozici ve sve laboratori. Takze proste predpokladali ze ten maramor je dost stary na to, aby v nem zadne C14 nebylo, a zjistovali, jake dostanou pozadi.
2/ Namerene pozadi (nebo chcete-li pomer C14/C v mramoru, kdybychom predpokladali, ze maji dokonale mereni bez kontaminaci) bylo asi 8E-16.
Co je to Ucholakovo 0.71 pmc jsem tak uplne nepochopil, ale urcite to neni 0.71% soucasneho pomeru. Mozna tak 0.71 promile.
Je pravda, ze u toho mramoru jim vyslo vyssi pozadi, nez u jinych vzorku. Protoze do technickych detailu nevidim, tak nevim, jestli by melo pozadi vychazet stejne pro vsechny vzorky. Ale asi nemelo, protoze autori (kteri jiste znaji aparaturu, s niz pracuji) se nad temito vysledky nikterak nepodivovali.
To Martin - děkuji, že jste si dal tu práci
Pavel Brož,2005-10-13 16:12:46
se skouknutím té reference. Čas od času se také občas kouknu na různé reference, které od různých těch hlasatelů převratných hypotéz dostávám, ale dělám to jen zřídka, když mě ta věc opravdu zaujme, protože jinak bych nic jiného nedělal, než kontroloval relevanci uváděných odkazů. Nějaké fyzikální vzdělání mám, takže pro mě většinou nepředstavuje problém zjistit, o co v těch fyzikálních referencích ve skutečnosti jde. Zatím jsem nenarazil na jedinou referenci, která by opravdu jednoznačně podpírala kontroverzní teze různých těch kreacionistů, ufologů, atd. atd.. Vždycky to byla buď irelevantní reference, nebo reference na nějakou hodně exotickou hypotézu, která byla vytržena z kontextu a vydávána za definitivní "vědecky ověřený fakt" o němž "nikdo nepochybuje". Ze zmínek pana Ucholáka lze jako příklad uvést např. tu o slábnutí magnetického pole Země - to je typický příklad polopravdy (nebo chcete-li demagogie), protože podle současných geofyzikálních modelů i podle záznamů magnetického pole Země ve vzorcích dna Atlantického oceánu se magnetické pole Země v historii mnohokrát přepólovalo, přičemž v přechodných etapách magnetické pole dočasně vymizelo. Tedy ze současného slábnutí magnetického pole Země, které je přímo měřeno posledních cca dvě stě let, nelze udělat závěr, že v dávné minulosti bylo magnetické pole natolik silnější než dnes, že by to mělo za následek zanedbatelnou produkci C14 kosmickým zářením v atmosféře, kteroužto extrapolaci provádí pan Ucholák ve svém komentáři z 11.10.2005 v 22:45, bod f. Dalších polopravd i vyložených nepravd lze v jeho komentářích nalézt hodně - tak např. není pravda, že C14 vzniká pouze v okrajových vrstvách atmosféry - v okrajových vrstvách atmosféry se totiž uhlík, který se v atmosféře vyskytuje převážně v podobě CO2, totiž prakticky nevyskytuje díky své větší molekulové hmotnosti, než mají většinové složky atmosféry N2 a O2. Nuklid C14 vzniká ve vrstvě atmosféry jen několik kilometrů silné, samozřejmě že s účinností přepočtenou na jednu molekulu vyšší ve větších výškách, kde je kosmické záření intenzivnější, na druhé straně je ale toho CO2 v těch větších výškách méně, takže výsledná produkce C14 rozhodně nebude omezena na "okrajové vrstvy atmosféry". Jinými slovy, tvrzení pana Ucholáka mi zatím nevybočují z té kategorie polopravd, tvrzení vytržených z kontextu a demagogií.
Aerts-Bijma
Ucholák,2005-10-12 20:02:51
Item
14C/C (pmc) (±1 S.D.)
Material
Reference
1
0.71±?*
Marble
Aerts-Bijma et al. [1]
no jo, je to voda na jejich mlýn
Ucholák,2005-10-12 19:33:36
REFERENCES
[1] Aerts-Bijma, A.T., Meijer, H.A.J., and van der Plicht, J., AMS Sample Handling in Groningen, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 221-225.
[2] Arnold, M., Bard, E., Maurice, P., and Duplessy, J.C., 14C Dating with the Gif-sur-Yvette Tandetron Accelerator: Status Report, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 29(1987), pp. 120-123.
[3] Austin, S.A., Baumgardner, J.R., Humphreys, D.R., Snelling, A.A., Vardiman, L., and Wise, K.P., Catastrophic Plate Tectonics: A Global Flood Model of Earth History, Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 609-621.
[4] Baumgardner, J.R., Computer Modeling of the Large-Scale Tectonics Associated with the Genesis Flood, Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 49-62.
[5] Baumgardner, J.R., Runaway Subduction as the Driving Mechanism for the Genesis Flood, in Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 63-75.
[6] Baumgardner, J.R., Catastrophic Plate Tectonics: The Physics Behind the Genesis Flood, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, this volume.
[7] Baumgardner, J.R., Distribution of Radioactive Isotopes in the Earth, in Radioisotopes and the Age of the Earth: A Young-Earth Creationist Research Initiative, Vardiman, L., Snelling, A.A., and Chaffin, E.F., Editors, 2000, Institute for Creation Research and the Creation Research Society, San Diego, CA, pp. 49-94.
[8] Beukens, R.P., High-Precision Intercomparison at Isotrace, Radiocarbon, 32(1990), pp. 335-339.
[9] Beukens, R.P., Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry: Background, Precision, and Accuracy, Radiocarbon After Four Decades: An Interdisciplinary Perspective, Taylor, R.E., Long, A., and Kra, R.S., Editors, 1992, Springer-Verlag, New York, pp. 230-239.
[10] Beukens, R.P., Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry: Background and Contamination, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 79(1993), pp. 620-623.
[11] Beukens, R.P., Gurfinkel, D.M., and Lee, H.W., Progress at the Isotrace Radiocarbon Facility, Radiocarbon 28(1992), pp. 229-236.
[12] Bird, M.I., Ayliffe, L.K., Fifield, L.K., Turney, C.S.M., Cresswell, R.G., Barrows, T.T., and David, B., Radiocarbon Dating of “Old” Charcoal Using a Wet Oxidation, Stepped-Combustion Procedure, Radiocarbon, 41:2(1999), pp. 127-140.
[13] Bonani, G., Hofmann, H.-J., Morenzoni, E., Nessi, M., Suter, M., and Wölffi, W., The ETH/SIN Dating Facility: A Status Report, Radiocarbon 28(1986), pp. 246-255.
[14] Brown, R.H., The Interpretation of C-14 Dates, Origins, 6(1979), pp. 30-44.
[15] Donahue, D.J., Beck, J.W., Biddulph, D., Burr, G.S., Courtney, C., Damon, P.E., Hatheway, A.L., Hewitt, L., Jull, A.J.T., Lange, T., Lifton, N., Maddock, R., McHargue, L.R., O'Malley, J.M., and Toolin, L.J., Status of the NSF-Arizona AMS Laboratory, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 51-56
[16] Donahue, D.J., Jull, A.J.T., and Toolin, L.J., Radiocarbon Measurements at the University of Arizona AMS Facility, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 52(1990), pp. 224-228.
[17] Donahue, D.J., Jull, A.J.T., and Zabel, T.H., Results of Radioisotope Measurements at the NSF-University of Arizona Tandem Accelerator Mass Spectrometer Facility, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 162-166.
[18] Giem, P., Carbon-14 Content of Fossil Carbon, Origins, 51(2001) pp.6-30.
[19] Gillespie, R., and Hedges, R.E.M., Laboratory Contamination in Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 294-296.
[20] Grootes, P.M., Stuiver, M., Farwell, G.W., Leach, D.D., and Schmidt, F.H., Radiocarbon Dating with the University of Washington Accelerator Mass Spectrometry System, Radiocarbon, 28(1986), pp. 237-245.
[21] Gulliksen, S., and Thomsen, M.S., Estimation of Background Contamination Levels for Gas Counting and AMS Target Preparation in Trondheim, Radiocarbon, 34(1992), pp. 312-317.
[22] Gurfinkel, D.M., An Assessment of Laboratory Contamination at the Isotrace Radiocarbon Facility, Radiocarbon, 29(1987), pp. 335-346.
[23] Humphreys, D.R., Baumgardner, J.R., Austin, S.A., Snelling, A.A., Helium Diffusion Rates Support Accelerated Nuclear Decay, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, this volume.
[24] Jull, A.J.T., Donahue, D.J., Hatheway, A.L., Linick, T.W., and Toolin, L.J., Production of Graphite Targets by Deposition from CO/H2 for Precision Accelerator 14C Measurements, Radiocarbon, 28(1986), pp. 191-197.
[25] Kirner, D.L., Taylor, R.E, and Southon, J.R., Reduction in Backgrounds of Microsamples for AMS 14C Dating, Radiocarbon, 37(1995), pp. 697-704.
[26] Kirner, D.L., Burky, R., Taylor, R.E., and Southon, J.R., Radiocarbon Dating Organic Residues at the Microgram Level, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 214-217.
[27] Kitagawa, H., Masuzawa, T., Makamura, T., and Matsumoto, E., A Batch Preparation Method for Graphite Targets with Low Background for AMS 14C Measurements, Radiocarbon, 35(1993), pp. 295-300.
[28] Kretschmer, W., Anton, G., Benz, M., Blasche, S., Erler, E., Finckh, E., Fischer, L., Kerscher, H., Kotva, A., Klein, M., Leigart, M., and Morgenroth, G., The Erlangen AMS Facility and Its Applications in 14C Sediment and Bone Dating, Radiocarbon, 40(1998), pp. 231-238.
[29] McNichol, A.P., Gagnon, A.R., Osborne, E.A., Hutton, D.L., Von Reden, K.F., and Schneider, R.J., Improvements in Procedural Blanks at NOSAMS: Reflections of Improvements in Sample Preparation and Accelerator Operation, Radiocarbon, 37(1995), pp. 683-691.
[30] Nadeau, M.-J., Grootes, P.M., Voelker, A., Bruhn, F., Duhr, A., and Oriwall, A., Carbonate 14C Background: Does It Have Multiple Personalities?, Radiocarbon, 43:2A(2001), pp. 169-176.
[31] Nakai, N., Nakamura, T., Kimura, M., Sakase, T., Sato, S., and Sakai, A., Accelerator Mass Spectroscopy of 14C at Nagoya University, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 171-174.
[32] Nelson, D.E., Vogel, J.S., Southon, J.R., and Brown, T.A., Accelerator Radiocarbon Dating at SFU, Radiocarbon, 28(1986), pp. 215-222.
[33] Pearson, A., McNichol, A.P., Schneider, R.J., and Von Reden, C.F., Microscale AMS 14C Measurements at NOSAMS, Radiocarbon, 40(1998), pp. 61-75.
[34] Scharpenseel, H.W., and Becker-Heidmann P., Twenty-Five Years of Radiocarbon Dating Soils: Paradigm of Erring and Learning, Radiocarbon, 34(1992), pp. 541-549.
[35] Schleicher, M., Grootes, P.M., Nadeau, M.-J., and Schoon, A., The Carbonate 14C Background and Its Components at the Leibniz AMS Facility, Radiocarbon, 40(1998), pp. 85-93.
[36] Schmidt, F.H., Balsley, D.R., and Leach, D.D., Early Expectations of AMS: Greater Ages and Tiny Fractions. One Failure? — One Success, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 29(1987), pp. 97-99.
[37] Snelling, A.A., Radioactive “Dating” in Conflict! Fossil Wood in Ancient Lava Flow Yields Radiocarbon, Creation Ex Nihilo, 20:1(1997) pp. 24-27.
[38] Snelling, A.A., Stumping Old-Age Dogma: Radiocarbon in an “Ancient” Fossil Tree Stump Casts Doubt on Traditional Rock/Fossil Dating, Creation Ex Nihilo, 20:4(1998) pp. 48-51.
[39] Snelling, A.A., Dating Dilemma: Fossil Wood in Ancient Sandstone, Creation Ex Nihilo, 21:3 (1999) pp. 39-41.
[40] Snelling, A.A., Geological Conflict: Young Radiocarbon Date for Ancient Fossil Wood Challenges Fossil Dating, Creation Ex Nihilo, 22:2(2000) pp. 44-47.
[41] Snelling, A.A., Conflicting “Ages” of Tertiary Basalt and Contained Fossilized Wood, Crinum, Central Queensland, Australia, Creation Ex Nihilo Technical Journal, 14:2(2000) pp. 99-122.
[42] Snelling, A.A. and Armitage, M.H., Radiohalos - A Tale of Three Granitic Plutons, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, this volume.
[43] Terrasi, F., Campajola, L., Brondi, A., Cipriano, M., D'Onofrio, A., Fioretto, E., Romano, M., Azzi, C., Bella, F., and Tuniz, C., AMS at the TTT-3 Tandem Accelerator in Naples, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 52(1990), pp. 259-262.
[44] Van der Borg, K., Alderliesten, C., de Jong, A.F.M., van den Brink, A., de Haas, A.P., Kersemaekers, H.J.H., and Raaymakers, J.E.M.J., Precision and Mass Fractionation in 14C Analysis with AMS, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 97-101.
[45] Vogel, J.S., Nelson, D.E., and Southon, J.R., 14C Background Levels in an Accelerator Mass Spectrometry System, Radiocarbon, 29(1987), pp. 323-333.
[46] Whitelaw, R.L., Time, Life, and History in the Light of 15,000 Radiocarbon Dates, Creation Research Society Quarterly, 7:1(1970), pp. 56-71.
[47] Wild, E., Golser, R., Hille, P., Kutschera, W., Priller, A., Puchegger, S., Rom, W., and Steier, P., First 14C Results for Archaeological and Forensic Studies at the Vienna Environmental Research Accelerator, Radiocarbon, 40(1998), pp. 273-281.
Taky umím kopírovat reference
Pavel Brož,2005-10-12 19:49:02
Kopírovat reference ale nestačí. Je nutné je umět i správně uvádět, a to se dělá jedině za pomocí regulérního citování. Kopírování referencí na byť seriózní zdroje používají i mnozí z těch, které jsem jmenoval, např. ti zneuznaní objevitelé perpetua mobile. Ještě nikdy jsem ale nenarazil na případ, kdyby ta reference na seriózní zdroj měla tu vazbu na tvrzení těch zneuznaných géniů, za kterou ji oni sami vydávali. Tak například - jakou vazbu má už jen první Vámi uvedená reference k Vašim tvrzením? Citujte konkrétně. Dát odkaz na cokoliv může kdokoliv, spoléhaje na to, že není v lidských silách okamžitě pročíst kompletně celé všechny uvedené odkazy, aby bylo možno se přesvědčit, že tam žádná vazba není. Takovýchto triků už jsem zažil hodně.
5.000 let
Ucholák,2005-10-12 19:02:08
Ne 50.000 let ale spíš 5.000 let - viz předchozí. Je to zajímavé téma a věnuje se tomu několik chytrých lidí.
Břidlicím starým údajně pouhých 5000 let se věnují
Pavel Brož,2005-10-12 19:19:05
jenom kreacionisti či podobní magoři. Mezi nimi najdete pouze účelové demagogy, kteří montují své pateorie za pomoci překrucování fakt, vydávání dílčích kontroverzních hypotéz za nezvratně prokázaná fakta, a když jde do tuhého pak i s pomocí odvolávek na Boží všemohoucnost a tím i možnost čehokoliv nemožného. Debatovat s těmito typy má stejnou perspektivu, jako debatovat s Jehovisty, ufology, Moonisty, konspirologisty, zneuznanými objeviteli perpetua mobile a mnoha podobnými existencemi - pakliže-li bych měl k dispozici pár tisíc let a měl nějakou vyšší mocí znemožněno vykonávat cokoliv užitečného, pak bych se podobným debatám třeba i oddával, bohužel (či naštěstí) je lidský život natolik krátký a je v něm možno konat tolik mnohem smysluplnějších věcí, že si tento duševní masochismus nedopřeji.
To Ucholák - nikde na světě
Pavel Brož,2005-10-12 17:54:02
neexistují břidlice mladé pouhých 50000 let. Zkuste se na to optat geologů. Dozvěděl byste se, jakým procesem břidlice vzniká, a že 50 tisíc let je na její vznik opravdu velice převelice krátká doba. Tudíž veškeré úvahy, že by na základě C14 datování bylo možno vyloučit takové a makové stáří těch břidlicových vrstev, je naprosto mimo mísu. C14 datování nelze použít pro stáří větší než tři, maximálně pětinásobek poločasu rozpadu toho nuklidu, což je bratru nějakých 18 až 30 tisíc let. Padesát tisíc let už představuje bezpečnou horní hranici, kdy je tato metoda použitelná - ne že by nebylo možno něco měřit i ve starších vzorcích, tato měření jsou ale už prakticky nepoužitelná z mnoha dříve vyjmenovaných důvodů. Protože jsou ale břidlice mnohonásobně starší, než je tato horní hranice 50 000 let, pak jediný logický závěr zní, že C14 datování v břidličných vrstvách je asi tak smysluplná činnost jako chytání loňského větru. Ve zkratce - C14 datování a břidličné vrstvy k sobě dávat opravdu nelze, proto je celý váš koment od samého začátku o ničem.
Ucholák naposled
Ucholák,2005-10-12 17:39:52
„…příslušná reakce N14 + n -> C14 + p může proběhnout nejen v atmosféře, ale všude, kde je dusík a neutron…“
Samozřejmě může, … pokud tam je všechno pohromadě.
C14 vzniká na vnějším okraji atmosféry, kde je silné kosmické záření. V nižších vrstvách nevzniká nic, protože dolů se záření nedostane. Intenzita kosmického záření je mnohokrát vyšší než záření řekněme v horninách. Pokud vůbec něco vznikne v horninách, tak to má zanedbatelné hodnoty bez výrazného vlivu na celkové výsledky. Hornina, která je zdrojem případného záření současně toto záření stíní.
To se dá změřit, a protože to už někdo dávno změřil, tak nikdo nepředpokládá významný druhotný vznik C14 v horninách. C14 se ostatně vyskytuje v prostředí prakticky bez jakékoliv nukleární aktivity, např. v sedimentech s organickým uhlíkem.
Oprava
Ucholák,2005-10-12 14:45:48
„neplacejte a prectete si kdy lze C14 pouzit.“
Je to v podstatě opsané. Mé rozsáhlé odborné znalosti se týkají s bídou čtení a psaní.
„Pokud pouzijete datovani pomoci C14 na vzorky prilis stare ( a nenamitejte ze tim neco predpokladam , proste jednoducha implikace pokud->pak ) , tedy vice nez , tusim , desitky tisic let , pak dostanete nesmyslne vysledky a nedovite se de facto nic.“
Pokud použiji…na vzorky příliš staré, pak musí vyjít obsah C14 nula.
Pokud opravdu víte stáří dopředu tak samozřejmě nemusíte už nic měřit, protože se nedovíte defacto nic nového.
„ Totez plati pro prilis nedavne vzorky.“
Pro příliš dávné vzorky ale nemůže vyjít jiný obsah C14 než 0. Po několika stech tisíc letech nemůže zůstat ve vzorku přiměřené velikosti ani 1 atom C14. Leda že by se změnil v minulosti poločas rozpadu o mnoho řádů.
„Proto je krome datace pomoci polocasu rozpadu stale velmi dulezita datace pomoci jinych metod , napriklad ve ktere vrstve dany vzorek lezi.“
Ano. Stačí pouze datovat vrstvu ve které daný vzorek leží (pokud obsahuje organický uhlík, pak bych doporučil změřit obsah C14 …. a tak dokola).
„A co má být?"
Pokud břidlice obsahuje organický uhlík, pak případný obsah C14 (což bývá pravidlem) vylučuje stamiliony let.
„…co je to za jednotku pcm“
No to je vlastně jednotka pmc (procento současného uhlíku). Ani to opisování mi moc nejde.
… ono existuje něco jako přirozé radiaktivní pozadí“
Něco jako radioaktivní pozadí? A to „něco jako“, to je co?
„ které způsobuje, že i ve starých horninách stále nějaké malé množství C14 vzniká. Proto se datování pomocí C14 nedá použít pro vzorky starší než několik desítek tisíc let. U vzorků starších už množství C14 vzniklého vlivem přirozeného radioaktivního pozadí převyšuje množsví C14, které zůstalo z doby vzniku vzorku.“
To velmi těžko. C14 vzniká kosmickým zářením z atmosférického dusíku. V anorganickém materiálu (bez uhlíku, nebo s anorganickým uhlíkem bez příměsí…) je koncentrace C14 velmi malá (0 + měřicí chyba). To lze ověřit (jak jinak, že?) změřením oné koncentrace.
“Váš výpočet …“
No není samozřejmě tak úplně můj, údaje jsou víceméně opsané. Jedná se o tzv. „cizí peří“.
„ fušovat fyzikům do řemesla…“
Je to opsané od fyziků.
„Vaše úvaha je postavena na naprosto stejně nesmyslném předpokladu“
Mechanismus vzniku C14, byl mnohokrát ověřen a zatím nikdo nepřišel s něčím jiným.
C14 z přirozeného radioaktivního pozadí
Pavel,2005-10-12 15:50:28
Nejsem odborník, takže se možná mýlím, ale já si myslím, že příslušná reakce N14 + n -> C14 + p může proběhnout nejen v atmosféře, ale všude, kde je dusík a neutron, tedy i v organických usazeninách působením přirozeného radiaoktivního pozadí. A proč je nízký obsah C14 v neorganickém uhlíku? Protože v něm není žádný dusík, ze kterého by mohl vzniknout.
Stáří břidlice
Ucholák,2005-10-11 22:45:14
Stáří břidlice neznám, ale dovolím si také spekulovat. Jedná se vysoce odbornou úvahu, která vyžaduje znalosti práce s kalkulačkou.
a) Veškerý fosilní uhlík organického původu dává prakticky vždy koncentrace C14 ne menší než okolo 0,1pcm.
b) Pokud je v břidlici fosilní uhlík organického původu, dá se předpokládat že v nejhorším případě bude mít těch 0,1 pcm, ale spíš víc, třeba tak 0,3pcm (je to odhad!!!). To lze ověřit změřením skutečného obsahu C14
c) Pokud známe původní koncentraci C14 (neznáme) a poločas rozpadu v minulosti (neznáme) můžeme určit více méně stáří.
d) Pokud zvolíme původní koncentraci stejnou jako dnes (pravděpodobně byla mnohem nižší) a poločas rozpadu jak dnes (těžko hádat…) při 0,3 pcm (=cca 1/300 současného hodnoty) to dává zdánlivých „cca 50.000 let“.
e) vzhledem k tomu, že celkový objem fosilního uhlíku je možná 200 x větší než je dnes v oběhu, je zcela oprávněné předpokládat, že původní koncentrace C14 byla mnohem nižší než dnes (ten velký objem C12 byl v nedávné minulosti velmi rychle odstraněn z oběhu, viz a)).
f) Další důvod pro nižší původní koncentrace C14 je slábnutí zemského magnetického pole. Pokles činí v současnosti cca 5%/100let. Silnější mag. pole v minulosti znamená měně C14.
g) Menší koncentrace C14 v minulosti potvrzuje rostoucí koncentrace C14 v současnosti: evidentně není systém v rovnováze (produkce C14 v atmosféře je vyšší než je jeho rozpad).
Toto potvrzuje e), totiž nedávnou poruchu bilance systému, která neměl dost času dosáhnou rovnováhy. Vzhledem ke krátkému poločasu rozpadu C14 systém dosáhne rovnováhy velmi rychle.
Pokud zvážíme d)-f), tak dává smysl stáří pár tisíc let. Např. samotný 200 násobný pokles koncentrace znamená (200 = cca 2e7,7) zmenšení zdánlivého stáří 50.000 let o 7,7 x poločas rozpadu = cca 45.000 let, tedy 5.000 let. Další redukce se dá očekávat vzhledem k nižší produkci C14 v atmosféře v souvislosti se silnějším mag. polem….
Je to spekulace ale stačilo by poslat vzorek do laboratoře a počkat na výsledky.
Pokud tam zde početní chyby, tak s omlouvám. Práce s kalkulačkou je náročná…
ach jo
mcc,2005-10-11 23:05:11
neplacejte a prectete si kdy lze C14 pouzit. Pokud pouzijete datovani pomoci C14 na vzorky prilis stare ( a nenamitejte ze tim neco predpokladam , proste jednoducha implikace pokud->pak ) , tedy vice nez , tusim , desitky tisic let , pak dostanete nesmyslne vysledky a nedovite se de facto nic. Totez plati pro prilis nedavne vzorky. Proto je krome datace pomoci polocasu rozpadu stale velmi dulezita datace pomoci jinych metod , napriklad ve ktere vrstve dany vzorek lezi.
A co má být?
Pavel,2005-10-12 07:34:06
V první řadě, co je to za jednotku pcm? Takovou jednotku neznám a nikde jsem ji nenašel. Myslíte snad ppm, ppb nebo ppt?
Za druhé, ono existuje něco jako přirozé radiaktivní pozadí, které způsobuje, že i ve starých horninách stále nějaké malé množství C14 vzniká. Proto se datování pomocí C14 nedá použít pro vzorky starší než několik desítek tisíc let. U vzorků starších už množství C14 vzniklého vlivem přirozeného radioaktivního pozadí převyšuje množsví C14, které zůstalo z doby vzniku vzorku.
Váš výpočet mi připomíná jednu úvahu, ve které se snažil zubař Souček fušovat fyzikům do řemesla. Vzal současnou množství radia na Zemi, poločas rozpadu radia a spočítal, že v době vzniku života musela být na Zemi nepředstavitelně vysoká radioaktivita. Nějak mu při tom výpočtu uniklo, že radium na Zemi stále vzniká rozpadem uranu, a že tedy jeho výpočet je postaven na nesmyslném předpokladu. Vaše úvaha je postavena na naprosto stejně nesmyslném předpokladu.
Znova pohádky (mcc)
Ucholák,2005-10-11 10:08:03
Skutečným a ověřitelným faktem v článku je pouze existence těch vrstev. Spekulace o stamilionech let není nic jiného než spekulace. Vzhledem k obsahu organického uhlíku v břidlici se změření obsahu C14 přímo nabízí.
Předpokládám, že by tím odpadly pohádky o těch stamilionech let. Na základě svých neobyčejně rozsáhlých odborných znalostí bych si troufnul obsah C14 i předpovědět.
Určení stáří podle obsahu C14 má řadu úskalí (znalci vědí o čem je řeč) ale pro vyloučení
spekulací o těch stamilionech let to stačí.
Pozn:
Tvrzení „ co do toho motate C14 , ten se na datovani tak starych nalezu pokud vim nepouziva“ naznačuje, že autor už předem ví, jak je nález starý. Škoda, že neuvedl odkud to ví (pokud to zrovna neví z tohoto článku).
????
Pavel,2005-10-11 10:17:14
Chcete snad naznačit, že podle vás ty vrstvy nejsou starší než 10 000 let? Metoda C14 se totiž pro datování hlouběji do minulosti použít nedá.
Takže jestli se nepletu
Pavel Brož,2005-10-11 12:34:30
tak Vy na základě Vašich, ehm, "neobyčejně rozsáhlých odborných znalostí", jak skromně zmiňujete, tvrdíte, že břidlice vznikaly v minulých desítkách tisíc let, na kteréžto období, jak už zmínili jiní přede mnou, lze metodu uhlíkového datování použít? Mohl byste poskytnout prosím údaje o nějaké lokalitě, jedno kde, kde se takto mladé břidlice nacházejí? Předpokládám že to bude zlom ve znalostech geologů o utváření hornin, patrně nějaká horká novinka, která se ještě nestihla dostat nejen do učebnic, ale ani mezi geology samotné. Mimochodem, máte nějaký hrubý odhad, jaký že je to poločas rozpadu nuklidu C14 a na datování jak starých artefaktů je tudíž reálně použitelný?
Info
Stanislav Hrouzek,2005-10-14 16:28:46
Jsem geolog...
Proto mi snad budete věřit, když Vám řeknu, že na vzorky ve stáří stamiliónů let není možné použít metodu radiouhlíku...
Chyby, které by se zákonitě při tomto postupu projevily, vylučují byť i řádové určení stáří takové horniny tomto metodou...
V takovém případě se používají jiné členy rozpadových řad a pochopitelně dobře propracované relativní metody.
Zalednění přece neznamená konec života
Pavel,2005-10-11 07:29:39
Nevím, proč by země pokrytá ledem měla být bez života. Přece i dnes existuje v mořích život zcela nezávislý na fotosyntéze - život kolem horkých podmořských vývěrů. Dokonce si několik biologů myslí (nebo aspoň myslelo), že právě kolem vývěrů byl počátek života. Takže ten objev černých vrstev snad nemusí vyvracet teorii zalednění.
Další pohádky
Ucholák,2005-10-10 19:39:04
Další pohádky ze světa "vědy". Jediný ověřitelný fakt je, že v Brazílii jsou "nálezy černých vrstev v břidličných vrstvách v jedné těžební lokalitě..." a že obsahují zřejmě organický uhlík. Ostatní jsou čiré spekulace.
Pokud se jedná o informovanou studentku geologie, jistě jí napadlo nechat změřit obsah C14. Asi se to ale nestalo, jinak by musely zmizet fantasmagorie typu „období mezi 750 miliony až 600 miliony lety“.
pavel houser
no,2005-10-10 17:13:23
je to hodne zajimave, ale skutecne musela byt Zeme zmrzla 150 milionu let nepretrzite? ono tak docela nevime, zda se ty "extraledove" doby tehdy neopakovaly vickrat, ne? takze nalez se mohl strefit nejen do lokalniho "nezaledneni", tak i do prestavky lokalni. pohrbit snow ball earth je mozna predcasne...
Naprosto souhlasím
Pavel Brož,2005-10-10 18:07:05
Je nutné si uvědomit, že nálezů z mezidobí před 750-600 milióny lety není zdaleka tolik, aby vytvářely spolehlivý geologický záznam o průběhu globálního klimatu byť jen s odstupy velikými celých milión let od sebe. Přitom v průběhu jediného miliónu let se v minulosti Země globální klima umělo velice dramaticky měnit. Takže ten objev nemusí být až tak úplným zpřevracením všech dosavadních představ o té epoše, ale spíše jejich dokreslením. Osobně nepochybuji o tom, že objem znalostí geologů o takto dávné minulosti naší planety se v tomto století zmnohanásobí, a proto bych se vůbec nedivil tomu, kdyby ve výsledném bohatém obraze historie naší planety nechyběla ani období sněhové koule, ani jiná exotická období - ostatně jak je tomu dlouho, co známe příčinu vzniku podob dnešních kontinentů a oceánů, deskovou tektoniku, která radikálně ovlivnila naše představy o tváři naší planety v minulosti? Pouhé půlstoletí!
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
