Tento článek bych chtěl věnovat svému dědečkovi Antonínu Markovi, který bohužel zemřel dne 11. prosince v úctyhodném věku 93 let. Přemýšlel jsem, jak se chopit tohoto tématu a nakonec jsem vyhledal jediný vědecky platný rod dinosaura, který byl formálně popsán právě v době narození dědy, tedy v roce 1931. Oněch úctyhodných 93 roků si tedy se svými čtenáři s dovolením připomenu právě v rámci dějin objevu a výzkumu obřího teropodního dinosaura, jehož jméno znamená v překladu „ještěr se žraločími zuby“. Jakousi vzdálenou paralelu spatřuji alespoň v tom, že děda byl stejně nezdolný a houževnatý jako zmíněný teropodní obr (ještě po dosažení devadesáti let kácel v lese stromy a staral se téměř sám o velký rodinný dům se zahradou). Pojďme si tedy připomenout dějiny výzkumu jednoho dinosaura, které jsou stejně dlouhé jako život tohoto obdivuhodného člověka. Historie obřího severoafrického teropodního dinosaura se začíná psát už před 110 lety, tedy v roce 1914, kdy rodák z dnešních severozápadních Čech Richard Markgraf objevuje v egyptské oáze Bahríja obří fosilní kosti zatím neznámého dinosaura.
Zkameněliny ze slínových sedimentů geologického souvrství Bahríja představovaly části lebky a postkraniální kostry (prstní článek přední končetiny, krční a ocasní obratle, pánevní pletenec, obě stehenní kosti a levou kost lýtkovou). Tyto fosilie pocházely z období geologického věku cenoman (stáří 100 až 94 milionů let), tedy z počátku období pozdní křídy.[1] Markgraf fosilie sbíral pro svého zaměstnavatele, kterým byl tehdy baron Ernst Stromer von Reichenbach, německý aristokrat a vertebrátní paleontolog v jedné osobě. O rok později Stromer formálně popsal jiného obřího teropoda, spinosaurida druhu Spinosaurus aegyptiacus, dodnes patrně nejdelšího známého dravého dinosaura.[2] Vzhledem k průtahům za první světové války i po ní se fosilie budoucího karcharodontosaura dostaly do Německa až v roce 1922, kde se následně staly součástí Bavorské státní sbírky fosilií v Mnichově. Kosterní exemplář dostal označení IPHG 1922 X46, ale jméno Carcharodontosaurus mu bylo Stromerem přiděleno až o celých devět let později.[3]
Mezitím byly v roce 1924 objeveny dva fosilní zuby na území tehdejšího Francouzského Alžírska. Zkameněliny pocházející ze sedimentů souvrství Continental Intercalaire, rovněž náležející do období cenomanu, pak byly předány k výzkumu francouzskému paleontologovi Charlesi Depéretovi. O rok později Depéret spolu se svým vědeckým kolegou Justinem Savorninem popsal fosilní zuby pod jménem Megalosaurus saharicus.[4] Megalosaurus, tedy první formálně popsaný dinosauří rod (představený v roce 1824 Williamem Bucklandem), se stal na přelomu 19. a 20. století a následně i v průběhu minulého století jakýmsi odpadkovým košem, do kterého byly pomyslně odhazovány všechny fosilie teropodů, s nimiž si tehdejší paleontologové nevěděli rady.[5] Dokonce i některé další fosilie samotného karcharodontosaura byly opět zařazeny mylně do rodu Megalosaurus (například Megalosaurus africanus, popsaný na základě fosilních zubů německým paleontologem Friedrichem von Huenem v roce 1956).[6] V roce 1931 nicméně Ernst Stromer prozkoumal fosilie, které o 17 let dříve objevil v Egyptě Markgraf, a brzy poznal, že zuby jsou prakticky identické s druhem Megalosaurus saharicus. Zároveň také seznal, že kostra rozhodně nepatří megalosaurovi, ale jednalo se o podstatně většího a anatomicky odlišného teropoda. Zachoval tedy druhové jméno saharicus („saharský“), ale zvolil nové rodové jméno Carcharodontosaurus („ještěr se žraločími zuby“). Zuby tohoto teropoda mu totiž svým tvarem a ostrým profilem připadaly velmi podobné zubům velkého bílého žraloka (Carcharodon carcharias). Právě před 93 roky tak byl paleontologický svět obohacen o jednoho z největších a nejpopulárnějších dravých dinosaurů vůbec. Další osud typového exempláře karcharodontosaura byl ale stejně nešťastný jako ten, který provázel jeho obojživelného současníka, dalšího obřího teropoda druhu Spinosaurus aegyptiacus. V dubnu roku 1944 byly fosilie zcela zničeny při spojeneckém náletu na Mnichov, když bomby dopadly také na budovu Staré Akademie, v níž byly sbírky ze severní Afriky uloženy. Již dříve byly vytvořeny odlitky fosilií, z nichž nejméně jeden bombardovací nálet přežil, samotné původní fosilie však válka nenávratně zničila.[7]
V roce 1960 objevil francouzský paleontolog Albert-Félix de Lapparent fosilní zuby a ocasní obratle na území Alžírska, některé z nich přitom patřily právě karcharodontosaurům. Rovněž z Alžírska pak byly hlášeny fosilie pravděpodobně náležející stejnému teropodovi i v dalších desetiletích, fragmentární nálezy byly časem získány také z území Tuniska, Nigeru a Súdánu.[8] Až bezmála do konce minulého století však chyběl kompletněji zachovaný jedinec, který by nám o tomto dravém gigantovi ze severní Afriky poskytl více informací. Teprve v roce 1995 objevil americký paleontolog Paul C. Sereno nekompletně dochovanou lebku karcharodontosaura v sedimentech geologické skupiny Kem Kem v provincii Errachidia na území jihovýchodního Maroka. Fosilní exemplář byl dopraven na půdu Univerzity v Chicagu, kde ho o rok později Sereno a jeho kolegové formálně popsali.[9] Exemplář s označením UCRC PV12 byl pak zároveň určen jako neotyp druhu Carcharodontosaurus saharicus, a to vzhledem ke ztrátě typového exempláře a v rámci podobného stáří a zeměpisné lokalizace s typovým fosilním materiálem. Na možnost objevu fosilií karcharodontosaurů v Maroku ostatně upozorňoval francouzský paleontolog René Lavocat již roku 1954.[10] Od doby Serenova objevu byly na lokalitách v rámci geologické skupiny Kem Kem objeveny četné další fosilie karcharodontosaurů, a to nejen zubů, ale také fragmentů čelistních kostí, krčních obratlů a jiných částí kostry. V roce 2007 pak byl paleontology Stephenem L. Brusattem a Paulem C. Serenem formálně popsán nový druh karcharodontosaura, Carcharodontosaurus iguidensis.[11] Fosilie tohoto druhu byly objeveny během expedice do geologického souvrství Echkar v severní části Nigeru, konkrétně do lokality Iguidi (odtud druhové jméno). Ke stejnému druhu byly následně přiřazeny i další fosilie získané na stejné lokalitě, objevily se ale námitky ohledně jejich zařazení do rodu Carcharodontosaurus. Další nejistota panuje ohledně druhu Sauroniops pachytholus, formálně popsaného v roce 2012, který ale může být ve skutečnosti rovněž zástupcem rodu Carcharodontosaurus (jedná se pouze o fragment kosti čelní).[12]
S rodem Carcharodontosaurus byl také dvěma badateli synonymizován jihoamerický rod Giganotosaurus, tento kontroverzní krok ale většinou paleontologů není uznáván.[13] Fosilie údajných karcharodontosaurů už byly hlášeny také ze Španělska, Zimbabwe a Brazílie, ve všech těchto případech se ale jedná o nesprávné zařazení.[14] Dnes už máme každopádně podstatně více informací o tomto predátorovi, žijícím na rozlehlém území severní Afriky v období počínající pozdní křídy před zhruba stovkou milionů let. Například víme, že jeho čelistní stisk dosahoval na zadních zubech hodnoty až 25 449 newtonů (méně než u druhu T. rex, ale stále se jedná o extrémně silný stisk)[15], byl schopen tlamou uzvednout objekt o hmotnosti až 424 kg (opět podstatně méně než u druhu T. rex, kde šlo zřejmě až o 1014 kg)[16], byl plně endotermní („teplokrevný“)[17], neměl schopnost binokulárního vidění a jeho mozek byl relativně malý[18]. Přesto se jednalo o evolučně úspěšného predátora, který nejspíš útočil obvykle ze zálohy a dokázal se prosadit i v ekosystémech přeplněných velkými dinosauřími masožravci.[19] Zatímco menší druh C. iguidensis dosahoval podle současných odhadů délky kolem 10 metrů a hmotnosti zhruba 4 tuny, větší C. saharicus patřil k největším známým teropodům.[20] Neotyp je asi o 15 % větší než zničený typový exemplář a podle různých odhadů dosahoval celkové délky mezi 12 a 13,5 metru a hmotnosti asi 5 až 7 tun. Byl tedy zhruba stejně dlouhý jako největší dnes známé exempláře mnohem později žijícího severoamerického druhu Tyrannosaurus rex, jeho hmotnost ale byla nižší (u obřích jedinců tyranosaura se pohybovala pravděpodobně mezi 8 a 9 tunami).[21] Lebka většího exempláře druhu C. saharicus je dlouhá kolem 160 cm a patří rovněž k největším dosud objeveným lebkám teropodních dinosaurů.[22] Co tedy dodat závěrem? K již obligátnímu konstatování, že „více informací nám snad přinesou až budoucí objevy“ tentokrát ještě jednou vyzdvihuji jméno svého dědečka, pana Antonína Marka. Narodil se v Orlických horách právě v roce pojmenování rodu Carcharodontosaurus před 93 lety (konkrétně dne 24. srpna 1931) a naplnil svůj život pomocí druhým a tvrdou, poctivou prací. Dědo, moc ti děkuji za všechno a nikdy na Tebe nezapomenu.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: Carcharodontosaurus was a genus of giant carnivorous theropod dinosaur that lived in North Africa from about 100 to 94 million years ago during the Cenomanian age of the Cretaceous. It was described by the German paleontologist Ernst Stromer in 1931, the type species is C. saharicus. Fossils unearthed from the Echkar Formation of northern Niger were described and named as another species, C. iguidensis, in 2007. Carcharodontosaurus saharicus is one of the largest theropod dinosaurs known to science, reaching up to 12.5 m or more in length and approximately 7 metric tons in body mass.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Carcharodontosaurus
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/carcharodontosaurus/
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_c/carcharodontosaurus.php
https://www.mindat.org/taxon-4822972.html
https://a-dinosaur-a-day.com/post/92171670085/carcharodontosaurus-saharicus-c-iguidensis
[1] Ibrahim, N.; et al. (2020). Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco. ZooKeys. (928): 1–216.
[2] Stromer, E. (1915). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec. (PDF). Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.
[3] Stromer, E. (1931). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharîjestufe (unterstes Cenoman). 10. Ein Skelett-Rest von Carcharodontosaurus nov. gen. (PDF). Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung. Neue Folge. 9: 1–23.
[4] Depéret, C.; Savornin, J. (1925). Sur la découverte d’une faune de vertébrés albiens à Timimoun (Sahara occidental) (PDF). Comptes Rendus de l’Académie des Sciences. 181: 1108–1111.
[5] Benson, R. B. J.; et al. (2008). The taxonomic status of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria, Theropoda) from the Middle Jurassic of Oxfordshire, UK. Palaeontology. 51 (2): 419–424.
[6] von Huene, F. (1956). Palaeontologie und Phylogenie der Niederen Tetrapoden. Vol. 1. Jena: VEB Gustav Fischer Verlang. p. 716.
[7] Smith, J. B.; et al. (2006). New information regarding the holotype of Spinosaurus aegyptiacus Stromer, 1915. Journal of Paleontology. 80 (2): 400–406.
[8] Benyoucef, M.; et al. (2022). The ‚mid‘-Cretaceous (Lower Cenomanian) Continental Vertebrates of Gara Samani, Algeria. Sedimentological Framework and Palaeodiversity. Frontiers in Earth Science. 10: 927059.
[9] Sereno, P. C.; et al. (1996). Predatory Dinosaurs from the Sahara and Late Cretaceous Faunal Differentiation. Science. 272 (5264): 986–991.
[10] Lavocat, R. (1954). Sur les dinosauriens du Continental Intercalaire des Kem-Kem de la Daoura (PDF). Comptes Rendus 19th International Geological Congress. 1952: 65–68.
[11] Brusatte, S. L.; Sereno, P. C. (2007). A new species of Carcharodontosaurus (Dinosauria: Theropoda) from the Cenomanian of Niger and a revision of the genus. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (4): 902–916.
[12] Paterna, A.; Cau, A. (2022). New giant theropod material from the Kem Kem Compound Assemblage (Morocco) with implications on the diversity of the mid-Cretaceous carcharodontosaurids from North Africa. Historical Biology. 35 (11): 2036–2044.
[13] Chiarenza,A. A.; Cau, A. (2016). A large abelisaurid (Dinosauria, Theropoda) from Morocco and comments on the Cenomanian theropods from North Africa. PeerJ. 4: e1754.
[14] Gascó, F.; et al. (2012). Theropod teeth diversity from the Villar del Arzobispo Formation (Tithonian–Berriasian) at Riodeva (Teruel, Spain). Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments. 92 (2): 273–285.
[15] Sakamoto, M. (2022). Estimating bite force in extinct dinosaurs using phylogenetically predicted physiological cross-sectional areas of jaw adductor muscles. PeerJ. 10: e13731.
[16] Henderson, D. M.; Nicholls, R. (2015). Balance and Strength—Estimating the Maximum Prey-Lifting Potential of the Large Predatory Dinosaur Carcharodontosaurus saharicus. The Anatomical Record. 298 (8): 1367–1375.
[17] Amiot, R.; et al. (2010). Oxygen and carbon isotope compositions of middle Cretaceous vertebrates from North Africa and Brazil: Ecological and environmental significance. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 297 (2): 439–451.
[18] Larsson, H. C. E. (2001). Endocranial anatomy of Carcharodontosaurus saharicus (Theropoda: Allosauroidea) and its implications for theropod brain evolution. pp. 19–33. In: Mesozoic Vertebrate Life. eds. Tanke, D. H., Carpenter, K., Skrepnick, M. W. Indiana University Press.
[19] Novas, F. E.; et al. (2013). Evolution of the carnivorous dinosaurs during the Cretaceous: The evidence from Patagonia. Cretaceous Research. 45: 174–215.
[20] Coria, R. A.; et al. (2020). An Early Cretaceous, medium-sized carcharodontosaurid theropod (Dinosauria, Saurischia) from the Mulichinco Formation (upper Valanginian), Neuquén Province, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 111 (4): 104319.
[21] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (5).
[22] Viz například odkaz http://theropoda.blogspot.com/2022/10/carcharodontosaurus-vs-sauroniops.html
Diskuze:
