O zajímavém a mírně kontroverzním tyranosauridovi druhu Labocania anomala, popsaném právě před 50 lety, jsem zde již v roce 2018 publikoval samostatný článek. O tomto značně velkém teropodovi nebylo a stále není známo dostatečně mnoho informací, abychom si byli jistí jeho systematickým zařazením, paleoekologií a mnoha dalšími podstatnými věcmi. O to větší bylo v paleontologické komunitě překvapení, když se před pár dny objevil formální popis nového druhu tohoto rodu, kterým je Labocania aguillonae.[1] Druhové jméno je mimochodem poctou mexické paleontoložce jménem Martha C. Aguillon, která fosilie tohoto dinosaura objevila. Pod touto studií je nikoliv překvapivě podepsán opět americký paleontolog Nicholas R. Longrich, který už letos v lednu představil světu potenciální nový druh tyranosaura (Tyrannosaurus mcraeensis), a také stanovil, že kontroverzní tyranosaurid Nanotyrannus lancensis, v jehož existenci věřil do letoška jen málokdo, je skutečně platným rodem a druhem.[2] Vzhledem k tomu, že Longrich má dlouhodobě pověst jakéhosi „zlobivého dítěte“ vertebrátní paleontologie a navíc stanovuje víc nových taxonů, než se zdá být přiměřené, panují určité pochybnosti ohledně validity (vědecké platnosti) nového tyranosaurida.[3] Ostatně věci nepomáhá ani fakt, že Longrichův mexický spoluautor má jisté konexe ve světě komerční paleontologie a samotný taxon byl stanoven na základě značně fragmentárního materiálu. Co ale o potenciálním novém zástupci čeledi „tyranských ještěrů“ můžeme říci? Fosilie druhu L. aguillonae byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Cerro del Pueblo, nacházející se v lokalitě La Parrita asi 54 kilometrů západně od města Saltillo (oblast General Cepeda) na území mexického státu Coahuila. Z hornin v tomto souvrství dominují především jílovité břidlice, pískovce a vápence, které se kdysi ukládaly na nízko položených záplavových pláních. Stáří těchto vrstev je v současnosti odhadováno na 72,5 až 73 milionů let, pocházejí tedy z období nejpozdnějšího věku (či geologického stupně) kampán (pozdní svrchní křída).[4] Ještě přesnější datování paleontologa Denvera Fowlera z roku 2017 pak přisuzuje těmto sedimentům stáří 73,63 až 72,74 milionu let.[5]
Již dříve zde byly objeveny fosilní pozůstatky dosud nepopsaných ankylosaurů (ankylosauridů i nodosauridů), různých ceratopsidů a ornitopodů (včetně rodů Velafrons, Tlatolophus, Latirhinus a Coahuilasaurus) nebo teropodů z mnoha různých skupin (včetně deinocheirida rodu Paraxenisaurus).[6] Fosilie tyranosauridů odtud byly známé rovněž, mají obvykle podobu izolovaných obratlů, zubů a prstních článků.[7] Souvrství Cerro del Pueblo je však nesmírně bohatou lokalitou a podle samotného Longriche může být stejně bohaté na nálezy jako souvrství Hell Creek – rozdíl je pouze v tom, že mexická formace není zatím ani zdaleka tak dobře prozkoumaná. Ale zpět k novému tyranosauridnímu teropodovi.
Typový exemplář s označením CPC 2974 představuje značně zvětralou fosilii v podobě několika úlomků lebky, dále fragmentů krčního, hrudního, křížového a dvou až tří ocasních obratlů, dále jiné fragmenty křížové části páteře, levou pažní kost, části pánevního pletence, částečně zachovanou levou stehenní kost, části levé holenní a lýtkové kosti, nártní kosti a články prstů. Tato fosilie je uložena v instituci Museo del Desierto ve městě Saltillo (mexický stát Coahuila). K novému druhu je s nejistotou řazen také exemplář CPC 3077, jedná se o fragment čelisti a několik izolovaných zubů, pocházejících patrně z jedince většího, než je typový exemplář. Zařazení do druhu L. aguillonae vyplývá u tohoto exempláře ze skutečnosti, že pochází ze stejných geologických vrstev a dentice jeví podobné autopomorfie jako dentice druhu L. anomala. A jak velcí tedy oba tito jedinci byli? Holotyp byl ještě plně nedorostlým jedincem, jehož lebka měřila na délku dle porovnání s druhem Bistahieversor sealeyi asi 77,5 cm. Stehenní kost mohla být původně dlouhá asi 71 cm, a pokud se tento tyranosaurid celkovými proporcemi podobal druhu Teratophoneus curriei, pak byl dlouhý přibližně 6,3 metru. Druhý exemplář byl v každém případě ještě výrazně větším teropodem, velikostně srovnatelným například s dospělci blízce příbuzných druhů Bistahieversor sealeyi a Anomalia labocana – tedy asi 8 metrů dlouhý a vážící přibližně 2,5 až 3 tuny.[8] To naznačuje, že oba druhy rodu Labocania mohly ve svých ekosystémech plnit úlohu dominantních predátorů, nacházejících se na vrcholu tamních potravních řetězců.
Ještě zajímavější je ale informace, kterou nám nově popsaný tyranosaurid dává o geografickém rozšíření, endemičnosti a systematickém třídění celé skupiny. Podle nového rozdělení čeledi Tyrannosauridae z letošního roku můžeme rozlišovat několik jejích hlavních kladů, tedy přirozených vývojových skupin.[9] Ještě těsně vně čeledi se nachází klad Alioramini, kam spadají východoasijské druhy Alioramus remotus, Alioramus altai a Qianzhousaurus sinensis. V rámci tyranosauridů se pak setkáme se skupinou Albertosaurinae, do které řadíme druhy Albertosaurus sarcophagus (dle autorů práce ale Albertosaurus arctunguis) a Gorgosaurus libratus. Longrich sem také zahrnuje pochybný druh Nanotyrannus lancensis (vývojově méně vyspělý než albertosaurini) a nově popsaný čínský druh Asiatyrannus xui (bazální tyranosaurin, a tedy vývojově vyspělejší než albertosaurini).[10] Konečně pak nacházíme i tři hlavní klady v rámci podčeledi Tyrannosaurinae, a to Daspletosaurini (Thanatotheristes degrootorum, Daspletosaurus horneri, Daspletosaurus torosus a Daspletosaurus wilsoni), dále Teratophoneini (Dynamoterror dynastes, Teratophoneus curriei, (potenciálně) Lythronax argestes, Bistahieversor sealeyi, dva dosud nepopsané taxony ze souvrství Aguja a Two Medicine a oba druhy rodu Labocania) a nakonec i vývojově nejvyspělejší klad Tyrannosaurini (Nanuqsaurus hoglundi, Tarbosaurus bataar, Zhuchengtyrannus magnus, Tyrannosaurus mcraeensis a Tyrannosaurus rex). Tato nová systematika tyranosauridů je velmi zajímavá a v některých ohledech i překvapivá, ačkoliv je jasné, že se ani zdaleka nejedná o poslední slovo v celé záležitosti.[11]
Nově popsaný tyranosaurid také dokládá, že na konci kampánu již byly populace tyranosauridních teropodů so značné míry endemické, protože v jižnějších oblastech Laramidie nacházíme jiné druhy teropodů i býložravých dinosaurů než na Velkých pláních na americkém západě.[12] Nezbývá než počkat, až bude vzorek fosilních exemplářů dostatečně velký, aby nám pomohl pochopit skutečnou diverzitu a rozšíření nejen pozdně křídových severoamerických dinosaurů.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
---------
Video: Labocania anomala - 50. výročí od formálního popisu
---------
Short Summary in English: Labocania is a genus of large theropod dinosaur from the Late Cretaceous of Mexico. Recent research based on additional fossil material found support for a taxonomic position within the tyrannosaurine clade Teratophoneini. Two species have been proposed so far: L. anomala (the type species), likely from the La Bocana Roja Formation, and L. aguillonae from the Cerro del Pueblo Formation, described in 2024.
Odkazy:
http://novataxa.blogspot.com/2024/09/labocania.html
https://www.sci.news/paleontology/labocania-aguillonae-13292.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_l/labocania.php?q=labocania
https://prehistoric-wildlife.com/species/l/labocania.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Labocania
[1] Rivera-Sylva, H. E.; Longrich, N. R. (2024). A New Tyrant Dinosaur from the Late Campanian of Mexico Reveals a Tribe of Southern Tyrannosaurs. Fossil Studies. 2 (4): 245–272.
[2] Longrich, N. R.; Saitta, E. T. (2024). Taxonomic Status of Nanotyrannus lancensis (Dinosauria: Tyrannosauroidea)—A Distinct Taxon of Small-Bodied Tyrannosaur. Fossil Studies. 2 (1): 1–65.
[3] Dalman, S. G.; et al. (2024). A giant tyrannosaur from the Campanian–Maastrichtian of southern North America and the evolution of tyrannosaurid gigantism. Scientific Reports. 13 (1): 22124.
[4] Longrich, N. R.; et al. (2024). Coahuilasaurus lipani, a New Kritosaurin Hadrosaurid from the Upper Campanian Cerro Del Pueblo Formation, Northern Mexico. Diversity. 16 (9): 531.
[5] Fowler, D. W. (2017). Revised geochronology, correlation, and dinosaur stratigraphic ranges of the Santonian-Maastrichtian (Late Cretaceous) formations of the Western Interior of North America. PLOS ONE. 12 (11): e0188426.
[6] Serrano-Brañas, C. I.; et al. (2020). Paraxenisaurus normalensis, a large deinocheirid ornithomimosaur from the Cerro del Pueblo Formation (Upper Cretaceous), Coahuila, Mexico. Journal of South American Earth Sciences. 101: 102610.
[7] Ramírez-Velasco, A. A.; Hernández-Rivera, R. (2015). Diversity of late cretaceous dinosaurs from Mexico. Boletín Geológico y Minero. 126 (1): 63–108.
[8] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse. p. 265.
[9] Scherer, C. R.; Voiculescu-Holvad, C. (2023). Re-analysis of a dataset refutes claims of anagenesis within Tyrannosaurus-line tyrannosaurines (Theropoda, Tyrannosauridae). Cretaceous Research. 155: 105780.
[10] Zheng, W.; et al. (2024). The first deep-snouted tyrannosaur from Upper Cretaceous Ganzhou City of southeastern China. Scientific Reports. 14 (1): 16276.
[11] Voris, J. T.; et al. (2020). A new tyrannosaurine (Theropoda:Tyrannosauridae) from the Campanian Foremost Formation of Alberta, Canada, provides insight into the evolution and biogeography of tyrannosaurids. Cretaceous Research. 110: 104388.
[12] Dalman, S. G.; et al. (2022). Sierraceratops turneri, a new chasmosaurine ceratopsid from the Hall Lake Formation (Upper Cretaceous) of south-central New Mexico. Cretaceous Research. 130: 105034.
Diskuze:
