Radcliffova vlna. Bíle dnešní stav, Zeleně a fialově budoucí stav, Žlutě Slunce. Kredit: Ralf Konietzka, Alyssa Goodman a WorldWide Telescope

Když astronomové v lednu 2020 ohlásili objev Radcliffovy vlny, neskrývali překvapení. Je to podivuhodná záležitost. Jde o souvislou strukturu z kosmického plynu, která obsahuje relativně velký počet navzájem propojených hvězdných porodnic. Vědce šokovalo především to, jak je masivní a přitom blízká ke Sluneční soustavě.

Ralf Konietzka. Kredit: Center for Astrophysics | Harvard & Smithsonian.

Radcliffova vlna má délku asi 8 800 světelných let. I když není zřetelná při pozorování pouhým okem, na severní polokouli se můžeme každou noc podívat do míst, kde se nachází. Na naší obloze má podobu křivky, která se táhne od souhvězdí Labutě až k Orionu. Nejvzdálenější je od nás v oblasti hvězdné porodnice Cygnus-X, asi 5 000 světelných let. Nejblíže je v molekulárním mračnu Taurus (TMC-1), zhruba 400 světelných let. Nachází se uvnitř Místního spirálního ramene, čili Ramene Orionu Mléčné dráhy, stejně jako my.

Už to by samo o sobě bylo velmi zajímavé. Ale podle všeho to nestačilo. Ralf Konietzka z Harvard University a jeho kolegové analyzovali pohyb čerstvě zrozených hvězd v oblasti Radcliffovy vlny. Odvodili z něj pohyb plynu, v němž tyto hvězdy vznikly, a zjistili, že Radcliffova vlna nejen jako vlna vypadá, ale také se jako vlna vlní.

Radcliffova vlna na noční obloze. Kredit: Roberto Mura, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Při objevu Radcliffovy vlny nebyly k dispozici dostatečně detailní 3D mapy kosmického materiálu, aby bylo možné určit pohyby této vlny. V roce 2022 ale vědci využili novou várku dat evropské vesmírné observatoře Gaia a užasli, že se Radcliffova vlna skutečně vlní. Je jako mexická vlna na stadionu, jen ji namísto nažhavených diváků vytvářejí mračna plynu.

Samotný pohyb Radcliffovy vlny je záhadou. Nikdo zatím neví, jak Radcliffova vlna vznikla, natož co pohání její zvláštní pohyby. Objevila se řada hypotéz, od série explozí supernov až po gravitační vlivy z okolní Mléčné dráhy, jako třeba kolize s nějakou trpasličí galaxií. Pokud jde o vliv temné hmoty, Konietzka a spol. spočítali, že k vlnění Radcliffovy vlny není nějaké speciální působení temné hmoty nutné.

Radcliffova vlna vypadá, jako by tvořila „páteř“ Ramene Orionu. Znamená to, že ostatní spirální ramena Mléčné dráhy a nejen její, mají podobnou vlnící se „páteř“? Jestli ano, jsou spirální galaxie mnohem dynamičtější, než se na první pohled zdá. Vypadá to, že si vědci užijí s Radcliffovou vlnou ještě mnoho zábavy.

Video: The Radcliffe Wave is Waving

Literatura

Harvard Gazette 20. 2. 2024.

Nature online 20. 2. 2024.