Naším největším hříchem je pýcha. Představivost považujeme za jednu z nejvíce komplexních a magických funkcí lidského mozku. A obvykle jedním dechem předpokládáme, že je to taková pěkně výhradně lidská vlastnost. Podle nedávného výzkumu na potkanech je to nejspíš omyl. Jak již tolikrát v minulosti, naši pýcha upírala jiným savcům schopnosti, které jsme si přisvojili.
Stejně jako lidé mají i potkani v hipokampu speciální typ pyramidových neuronů (place cell), které hýří aktivitou při pohybu v prostředí. Víme, že v lidském hipokampu tyto pyramidové neurony vytvářejí kognitivní mapy, které funguj jako mentální modely prostředí, co jsme navštívili, o nichž jsme četli nebo je třeba viděli v televizi. Tyto mapy si můžeme vyvolat v mysli a představovat si, že jsme se ocitli na nějakém jiném, třeba velice vzdáleném místě, aniž by se naše tělo třeba jen pohnulo.
Chongxi Lai z amerického Howard Hughes Medical Institute (HMMI) a jeho spolupracovníci byli zvědaví, jestli mají potkani stejnou schopnost. Vytvořili rozhraní pro čtení signálů z mozku potkana (BMI, Brain-machine interface), které zaměřili na hipokampus potkanů. Pak potkany umístili do simulátoru, který vytvářel sférické prostředí 360 ° virtuální reality s pohybovým trenažérem, připomínajícím sférický běžecký pás.
Potkani se učili v tomto digitálním prostředí orientovat při hledání odměny, jak je u podobných výzkumů zvykem. Zmíněné mozkové rozhraní současně luštilo, jak se signály z hipokampu potkanů překládají do pohybu prostředím. Vědci po čase vypnuli pohybový trenažér a potkani se pohybovali ve virtuální realitě simulátoru jen ve své mysli a tímto způsobem také získávali pamlsky.
Jak říká Lai, jejich výzkum prokázal, že potkani při navigaci využívají hipokampus a že se dovedou pohybovat v mentálních mapách, aniž by se na dotyčná místa dostali fyzicky. Když potkani zvládli pohyb v simulátoru jen s použitím mysli, badatelé jim dali „úkol Jediů.“ Potkani museli v mysli uchopit vybraný objekt a pohybovat s ním v mentální krajině. Opět to zvládli na jedničku. Mistr Yoda by měl jistě radost.
Vzhledem k tomu, že potkani udrží konkrétní aktivitu zmíněných neuronů po dlouhou dobu, jsou zřejmě jejich prožitky při „putování mentální krajinou“ dost realistické. Třešničkou na dortu bylo zjištění, že potkani ovládají triky v mentální krajině s využitím hipokampu stejně dobře jako lidé. Je to sice poněkud rána pro naši pýchu, ale zároveň fascinující pozorování, na které se určitě zaměří navazující výzkum.
Video: Volitional activation of remote place representations with a hippocampal BMI (Part 1)
Video: Volitional activation of remote place representations with a hippocampal BMI (Part 2)
Video: Volitional activation of remote place representations with a hippocampal BMI (Part 3)
Video: Volitional activation of remote place representations with a hippocampal BMI (Part 4)
Literatura
Potkaní soucit
Autor: Jaroslav Petr (16.12.2011)
Robotický trapič deprimuje laboratorní potkany
Autor: Stanislav Mihulka (19.02.2013)
Superpočítač simuloval část mozku potkana
Autor: Stanislav Mihulka (11.10.2015)
Soucit a milosrdenství jako dílo parazitů?
Autor: Josef Pazdera (02.02.2017)
Zhoršuje hysterektomie paměť?
Autor: Josef Pazdera (12.12.2018)
Neurovědcům se daří zvrátit symptomy Williamsova syndromu
Autor: Josef Pazdera (29.04.2019)
Receptor rozhodující o osudu mozkové kmenové buňky
Autor: Dagmar Gregorová (14.05.2022)
Alkohol a kofein, jak se to rýmuje?
Autor: Miloslav Pouzar (22.01.2023)
Diskuze: