Lysohlávka česká (Psilocybe serbica var. bohemica) je prý poddruhem Lysohlávky srbské obdobně jako Lysohlávka moravská (zde). Nicméně v detailech botanické systematiky (nejen) hub se orientují jenom odborníci. Kredit: Gerhard Koller (Mushroom Observer) via Wikimedia Commons CC BY-SA 3.0

„Psychedelika jsou psychoaktivní látky patřící do skupiny halucinogenů. Základním rysem jejich účinků jsou výrazné změny vnímání, nálad a vědomí“, zní mírně upravená část definice převzatá z české Wikipedie. Nicméně charakterizuje působení, kvůli němuž jsou tyto látky užívány i nadužívány. Mezi nejznámější psychedelika patří například laboratorně syntetizován 2C-B (4-bromo-2,5-dimethoxyfenetylamin), dále pak alkaloidy z rostlin střední a jižní Ameriky: DMT (N,N-dimethyltryptamin) a meskalin (3,4,5-trimethoxyfenetylamin). V našich končinách lze psychoaktivní alkaloid ergotamin, základní látku pro syntézu známého LSD (diethylamid kyseliny lysergové) získat z námele (paličkovice nachové, slov. kyjaničky purpurovej) jedovaté houby napadající zrna obilovin. Další prekurzor psychedelika, psilocybin, obsahují houby rodu lysohlávky (Psilocybe), vyrůstající povětšinou z vlhkého tlejícího dřeva. Psilocybin se v játrech přeměňuje na psychoaktivní psilocin.

Anne Buotová, první autorka studie Kredit: École Normale Superieure

Psát o často zpolitizovaných snahách deregulovat používání některých „lehčích“ drog na úroveň mnohem návykovějšího, ale dostupného alkoholu nebo nikotinu popularizaci vědy asi nepřináleží, i když je vážnou otázkou, co je pro liberalizující se společnost a její budoucnost přínosem a co ohrožením. Vysoce návyková totiž nemusí být přímo psychotropní látka, ale třeba touha se znovu a znovu zdánlivě vymanit z reality. Tyto změněné stavy mysli jsou důsledkem vlivu psychedelik na činnost mozku tím, že aktivují receptory pro neurotransmitery jako serotonin a dopamin.

Jenže právě to je žádoucí k potlačení projevů některých duševních a neurodegenerativních nemocí. Proto se výzkumem psychedelik použitelných jako psychofarmaka zabývá řada renomovaných vědeckých pracovišť, v ČR například Národní ústav duševního zdraví v Klecanech u Prahy.

Luc Mallet, vedoucí týmu pro výzkum neurofyziologie kompulzivního chování v pařížském Institutu pro výzkum mozku. Kredit: Institut du Cerveau

K nemocím, u nichž používaná farmaka ne vždy zabírají, nebo jen částečně, patří i obsedantně-kompulzivní porucha označovaná zkratkou OCD. Postihuje 2 až 3 lidi ze sta, stejnou měrou ženy i muže (a asi i jiná pohlaví). I když s velikou pravděpodobností se v příčinách OCD ukrývá také vrozená predispozice, nemusí se projevovat již v dětství, spouštěčem může být nemoc nebo stres, či silně traumatizující zážitek. Projevem jsou posedlost (obsese) představami, myšlenkami vyvolávajícími napětí a úzkost. Ve snaze se jich zbavit, člověk koná kompulzivně, tedy nesmyslně dokola opakuje určitou činnost, která by ty neustálé obavy měla potlačit. Například nutkavá představa znečištěných rukou nutí postiženého si je i několikrát v hodině umýt, i když nemá k tomu reálný důvod. Nejednou stěží odolává touze mýt také vše, čeho se dotýká. Nebo osaměle žijící člověk posedlý strachem z přepadení chodí co chvíli ke vchodovým dveřím kontrolovat, jestli jsou zamčeny a nejsou za nimi slyšet podezřelé zvuky. A co obsedantní sledování mobilu, jestli se na některé sociální síti neobjevila nová, „superdůležitá mesidž“? Neprojevuje se podobně jako OCD, i když jde o vypěstovanou závislost?

Prý až třetině lidí postižených obsedantně-kompulzivní poruchou nezabírají předepisované léky na bázi selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (zde), u další nemalé skupiny působí jen částečně. Mohly by nejen v těchto případech pomoct psychedelika? Na tuto otázku se rozhodli najít vědecky zdůvodněnou odpověď francouzští odborníci z pařížského Institutu pro výzkum mozku (Institut du Cerveau). V časopise Nature Scientific Reports publikovali článek Zlepšení symptomů OCD v souvislosti se serotonergními psychedeliky: retrospektivní online průzkum (zde). V něm první autorka, doktorandka Anne Buotová, vedoucí týmu Luc Mallet a jejich kolegové předkládají nashromážděné důkazy z předcházejících výzkumů, jež jsou podkladem pro plánovanou rozsáhlou klinickou studii. Už z dosavadních zjištění lze předpokládat, že LSD a o něco méně halucinogenní psilocybin mohou u lidí s OCD potlačit symptomy nemoci, která postiženým i jejich okolí komplikuje život. Vedou k izolaci, ovlivňují sociální vztahy, soustředění na jinou práci a omezují i volný čas.

Drogová závislost. Psychedelika patří do skupiny halucinogenů Kredit: Wkipedia, CC BY-SA 4.0

Vědci zveřejnili výzvu a z přihlášených zájemců vybrali 174 dobrovolníků ve věku 18 až 65 let s OCD, kteří vyzkoušeli působení různých psychedelických látek, jež si svévolně příležitostně nebo pravidelně „ordinovali“. Nejčastěji lysohlávky nebo LSD. S dalšími psychedeliky, jako DMT, meskalinem nebo ayahuascou měli respondenti mnohem menší zkušenosti, proto vědci podrobněji analyzovali pouze vliv psilocynu a LSD na obsedantní představy a kompulzivní chování podle popisů individuálních prožitků a hodnocení účinků na nemoc. Dotazovaní byli požádáni, aby uvedli, v jakých situacích po této látce sáhli, dávku, kterou užívali, povahu svého psychedelického zážitku a vnímané účinky na symptomy OCD. Popisované zkušenosti byly vesměs pozitivní, co se potlačení obsedantních myšlenek, a tedy i souvisejících rituálních činností týče. Téměř třetina účastníků uvedla, že pozitivní účinky trvaly déle než tři měsíce, což je velice povzbudivá motivace pro randomizovanou kontrolovanou klinickou studii.

Francouzští vědci ale upozorňují, že tyto nadějné poznatky je zatím nevyhnutné interpretovat velice opatrně. Subjektivní hodnocení terapeutických účinků psychedelik ovlivňují předsudky a individuální přesvědčení každého respondenta.

„Skupina, kterou jsme studovali, má obecně velmi pozitivní vztah k těmto látkám. Lidé projevují nadšení někdy bez ohledu na jejich terapeutický účinek. Mnoho účastníků se navíc ocitlo ve slepé uličce, co se standardních terapií týče a do LSD nebo psilocybinu vkládají velká očekávání ve snaze zlepšit svůj život. To může významně ovlivnit jejich výpověď,“ upřesňuje Luc Mallet.

Tato kladná předpojatost posiluje samotný psychedelický zážitek – pocit euforie, extáze, i jakéhosi „spojení s vesmírem“. Ten ostře kontrastuje s běžným prožíváním světa, a tak nejednou takové transcendentální stavy ovlivňují pohled na realitu i po odeznění účinku drogy. Buotová připomíná, že do změněného stavu vědomí se mohou různě promítat představy spjaté s kulturními tradicemi a religiozitou jednotlivce, což jsou faktory, jež také ovlivňují mysl. Proto při všech studiích tohoto typu není jednoduché extrahovat vlastní terapeutické možnosti drogy. Možná pro samotného pacienta je důležité, nakolik mu terapie psychedeliky pomůže, pro vědecké poznání je však klíčové rozeznat biologické mechanizmy účinků. Vědci se domnívají, že mohou zvýšit neuroplasticitu podporou remodelace synaptických spojení. V této oblasti je třeba ještě mnohé prozkoumat. Takže k širšímu použití zmíněných psychedelik k povoleným léčebným účelům povede cesta přes řadu přísných klinických studií.

Poznámka na závěr

Ze studie francouzských vědců, jako i z dalších obdobných prací (např. zde, zde - autismus a psilocybin, nebo video zde) jimiž vědci zdůvodňují potřebu a význam svých projektů, jež se neobejdou bez podpory, čiší pozitivní předpoklady a očekávání. Což je celkem logické. I amatérská videa a texty dostupné v internetu tvoří lidé, kteří povětšinou popisují ty příjemné, euforické účinky psychodelik, jež látky aktivující receptory pro serotonin případně i dopamin u většiny konzumentů bezpochyby mají. S případnými méně pozitivními důsledky se chlubí jen málokdo. Necíleně se tak postupně vytváří obecné povědomí, které motivuje mnoho zejména mladých lidí si psychedelické zážitky vyzkoušet, případně se k nim ve složité situaci častěji utíkat. Jde sice o (zatím) nepovolené substance, neznamená to, že jsou nedostupné a internet nabízí mnoho důkazů, že nejen s lysohlávkami si „zahrává“ i mnoho tínedžerů. I když ani odborníci přesně nevědí, jaké mohou mít opakované halucinogenní stavy následky. Nejen na samotnou činnost mozku, v němž psychedelika mohou negativně ovlivnit vlastní produkci serotoninu, ale i psychologické, když se realita začne prolínat s falešnou transcendentální představou.

Video: Jak psychedelika mění mozek

Video: Výzkumníci z King's College London a South London and Maudsley NHS Foundation Trust realizují první studii psilocybinu u dospělých s poruchou autistického spektra (PAS). Jejím cílem je prozkoumat, jak mohou fungovat specifické serotoninové mozkové dráhy u dospělých s poruchou autistického spektra.

Video: Jaká jsou rizika psychedelik? Vysvětluje Matthew Johnson z Univerzity Johnse Hopkinse v americkém Baltimore.

Literatura

Nature Scientific Reports (volně dostupný článek)

Institut du Cerveau