Pod hesly boje proti globálnímu oteplování táhneme do války nejen proti oxidu uhličitému, ale i metanu a možná bychom byli schopni k tomu přiřadit i vodní páru, kdyby to nebylo příliš absurdní. A jak to ve válce bývá, mobilizace zdaleka není obecně radostně dobrovolná, ale „shůry“ nařízená proti vůli postižených. V případě metanu jsou to v první řadě chovatelé skotu, v druhé pak „masožraví“ konzumenti. Europoslanec MUDr. Ivan David ve svém aktuálním článku píše: „Mezi komodity, jichž (Evropská) Komise navrhuje z Brazílie dovážet více, patří i hovězí maso. Korunu této absurditě nasadil fakt, že pouze několik minut před povolením zvýšení dovozů potravin z Brazílie jsme hlasovali o jednom z nařízení z „protimetanového balíčku“. Podle Komise je metan nebezpečný plyn, který prý způsobuje globální oteplování. Na právě probíhajícím plénu jsme schvalovali omezení používání metanu v průmyslu. Na některou z dalších schůzí půjde návrh nařízení, jehož cílem je snížení počtu chovaných krav v Evropě.“
Generace, která v mládí hovězí polévku považovala za zcela běžné jídlo, mezičasem zestárla do společensky nežádoucího, státní kasu prý příliš zatěžujícího důchodového věku. Většina si již hovězí maso dovolí koupit spíše výjimečně. Jestli vůbec. Zdražilo mléko i produkty z něj a zdá se, že bude hůř. Čím nižší stavy skotu si Evropa nařídí, tím vyššími cenami produktů převážených přes půl světa své obyvatele zatíží. Jistě není nutné připomínat, že dostatečné chlazení v průběhu dlouhé přepravy je energeticky náročné, že různé převozy a překládky také něco stojí a kombinovaný transport na velkou vzdálenost bude pro atmosféru, případně vody oceánu větší zatížení než metabolizmus zvířat, o které evropské chovy poklesnou.
Jen doplňková informace na okraj tématu: v roce 1984 se v ČR chovalo 3 462 392 kusů skotu, v roce 2004 to bylo o více než dva miliony méně: 1 428 329 kusů. Od té doby se počty výrazně neměnily, koncem loňského roku se v ČR podle ČSÚ chovalo 1 390 492 zvířat (zdroje: 1, 2)
Takže to, co si zakážeme z vlastních chovů, to nakoupíme za velkou louží, čímž podpoříme tamní hospodářství. Brazilské krávy metan zjevně neprodukují a jejich chov neregulován sebranými spisy různých nařízení a omezení je jednodušší. Nuž, mají co „dohánět“. V Evropě předpokládané snížení stavů hospodářských zvířat, nejen skotu, potěší kromě nekompromisních ekologů i určitou skupinu podnikatelů a vědců, o nichž se zatím často nemluví, i když jejich aktivity jsou závislé na dotacích, evropských projektech případně sponzorských investicích. Jde o společnosti zabývající se řízeným množením buněk svalu hospodářských zvířat – prasat, kuřat či skotu a výrobou umělého, správněji kultivovaného masa. V neveliké České republice působí v této oblasti od roku 2020 dvě skupiny povětšinou mladých lidí. Jednou je brněnská firma Mewery, jež na své stránce uvádí, že je „prvním evropským startupem pěstujícím vepřové maso na patentované bázi z mikrořas.“ Druhá společnost, pražská Bene Meat Technologies hodlá v dohledné době prorazit na trh v bioreaktoru vypěstovaným masem zpočátku určeným do krmiv pro domácí zvířata, především kočky a psy. Na svých stránkách se chlubí 70členným mezinárodním spolupracujícím týmem mladých a zkušených vědců a vědkyň.
Tito prozíraví Češi přistoupili na dávněji rozjetý vlak, kterému svítí gríndýlová zelená. První velký veřejný ohlas vyvolal profesor Marcus Johannes Post, běžně zvaný Mark Post, expert na tkáňové inženýrství, který na tiskové konferenci v Londýně prezentoval placičku z hovězích svalových vláken vypěstovaných v laboratořích jeho domovské Maastrichtské univerzity. Od této události uplyne 5. srpna právě deset let. Odbornice na výživu, která se tehdy odhodlala vypěstovaný burger ochutnat, usoudila, že je lepší než sójová náhražka, ale pravému přírodnímu masu se to nevyrovná. Bezpochyby předtím ochutnala mnoho lepšího, ale asi nic dražšího. Výrobní náklady vypěstované masové placky dosáhly tehdejších 250 000 eur (330 000 dolarů)! Ne, to není cena za kilo, nýbrž za tu jedinou placku, kterou byste v McDonaldu asi reklamovali, i kdyby byla za sto tisíckrát nižší cenu.
Jeden by si tehdy myslel, že to nemá budoucnost. Byl by však na fatálním omylu. V roce 2016 v Maastrichtu založil Mark Post se svým kolegou Petrem Verstratem, expertem na potravinářskou technologii firmu Mosa Meat zaměřenou na hledání optimálnějších metod kultivace masa ve větších množstvích. Startup se rozbíhal s podporou nizozemské vlády, ale zejména s tehdy utajovaným příspěvkem od amerického magnáta ruského původu, spoluzakladatele Google, Sergeje Michajloviče Brina. V roce 2018 pak firma Mosa Meat získala investiční injekci 7,5 milionu eur, v roce 2020 to již bylo přes 60 milionů eur. V témže roce začala s výstavbou svého prvního závodu. O rok později – v roce 2021 – firma hospodařila již s investicemi 85 milionů eur, k nimž blíže nespecifikovanou částkou přispěl i ekologicky smýšlející herec Leonardo DiCaprio. Svou trochu do mlýna v podobě 2 milionů eur přihodila i Evropská komise, aby podpořila vývoj kultivace hovězího masa, když už hledáme, jak nahradit ty pšoukající krávy…
Výzkum a vývoj kolem kultivace masa nebude díky gríndýlovým předsevzetím a plánům ani v budoucnu finančně podvyživenou aktivitou, i když si svými produkty na sebe tak brzo nevydělá. Cílem je pěstovat kultivované maso chuťově i vzhledově co nejpodobnější tomu přírodnímu. A samozřejmě dosáhnout, aby měl pro konzumenty i přijatelnou cenu, tedy najít cestu, jak výrazně snížit náklady. V roce 2019 prý výroba jedné hovězí placičky – burgeru – vyšla na asi 9 eur (zde), což je dnešních asi 220 Kč. 2021 byla zveřejněna studie (zde), podle níž již v roce 2030 výrobní náklady mohou klesnout na asi 6,43 USD za kilogram, tedy na asi 140 Kč/kg při současném kurzu. Ano, touto cenou by laboratorně pěstované maso výrazně konkurovalo přírodnímu, které bude za těch několik let opět dražší. Je ale vhodné uvést, že za zmíněnou studii je CE Delft, výzkumná a poradenská organizace, jejíž deklarovanou nezávislost omezuje zjevná cílená podpora současné environmentální politiky EU. Navíc analýzu tvořila za „předválečných“ cen energií, jejíž následné zvýšení se promítá v podstatě do všech vstupů. Videa na konci textu dávají tušit, že závod pro kultivaci masa je energeticky velmi náročný. O cílech a zaměření organizace CE Delf, jejíž vazby na Evropskou komisi lze jen těžko přehlédnout, vypovídají i její analýzy environmentálních dopadů tradiční produkce masa všeho druhu, vajec a mléčných výrobků, které navrhují zmírnit zvýšením sazby DPH u těchto přirozených zdrojů živočišných bílkovin. A jako kompenzaci ji pak snížit u ovoce a zeleniny. Jednoduše řečeno: chcete jíst živočišné bílkoviny? Tak si připlaťte! (zde: „Ukazuje se, že externí náklady mohou být značné a pohybují se od 0,34 EUR za litr mléka až po více než 10 EUR za kg hovězího masa“). CE Delf se jeví spíše jako účelový nástroj „odborné“ argumentace pro podporu evropské environmentální agendy než jako nezávislá organizace.
V zemích EU lze očekávat soustředěný tlak na další zdražování potravin odvozených od hospodářských zvířat a podporu pěstování jejich svalových buněk v bioreaktorech. Podle prognózy bude v roce 2025 komerční nabídka kultivovaného masa ještě stále mizivá, u nás pravděpodobně nulová, ale o patnáct let později, v roce 2040, by mu měl náležet asi 35% podíl veškerého zkonzumovaného masa včetně různých vega-náhražek. U nich se také předpokládá nárůst z dnešních několika málo procent na čtvrtinu, tedy 25 %. To značí, že podle odhadů podíl přírodního masa v průběhu 15 let klesne z dnešních 90 % na 40 % (zde – samotný graf ze statista.com nic neříká o změnách v celkové spotřebě masa, jde jen o procentní podíly jednotlivých druhů na celkovém množství, které se v průběhu let může měnit).
Tam, kde je – i když uměle – vytvořena a finančně dobře zajištěna poptávka slibující perspektivní budoucnost, tam se rychle zrodí subjekty, které adekvátní nabídku vytvoří. Podle údajů na stránce Good Food Institute koncem roku 2022 bylo evidováno156 podniků, které se věnují produkci uměle pěstovaného masa a mořských plodů (zde). Vesměs jde o firmy mladé, maximálně sedmileté, ale častěji pěti až dvouleté. Stručný seznam asi třiceti vybraných subjektů (zde) odhalí, že co do počtu již etablovaných firem dominují USA následované Izraelem. V Evropě má největší zázemí pravděpodobně Nizozemsko, ale trend zachytilo i Španělsko, Francie, Belgie nebo Británie. V Německu se do výzkumu zapojil proslulý farmaceutický gigant Merck (zde), tím, že se ve spolupráci s některými domácími i zahraničními startupy a univerzitami podílí na vývoji vhodného neživočišného růstového (spíše kultivačního růstové se používá pro růstové faktory v kultivačním mediu) média pro množící se buněčné kultury. A to je velká výzva, protože se jako výživná tekutina vhodná k pěstování svaloviny v bioreaktorech používalo a mnohdy doposud používá fetální bovinní sérum (FBS), tedy sérum z krve kravských plodů. Obsahuje sice vše potřebné – živiny i růstové faktory, ale je z hlediska etického více než sporné a z toho finančního neúměrně nákladné. To je silnou motivací k vývoji náhradních živných roztoků. Ale to již spadá do tématu samotného pěstování masa, kterému věnujeme další článek.
Video: Izraelská firma Future Meat Technologies, která se zaměřuje na kultivaci masa z kuřecích, jehněčích a hovězích svalových buněk, otevřela v létě 2021 první průmyslovou linku na světě.
Video: Kalifornská společnost Upside Foods otevřela v roce 2021 největší továrnu na výrobu syntetického masa na světě. Je určena k pěstování tisíců kilogramů kuřecího, hovězího a vepřového masa. Společnost Upside, kterou podporují Bill Gates a Richard Branson, sází na to, že spotřebitelé si maso vypěstované v bioreaktorech oblíbí (video je poměrně dlouhé, případně jen proklikejte kvůli představě o vnitřním zařízení závodu).
Literatura: všechny důležité zdroje informací jsou uvedeny formou hypertextových odkazů v textu
O červech a nejen v potravě
Autor: Dagmar Gregorová (04.05.2023)
Diskuze:
