Talířovka ušatá (Aurelia aurita) je běžná medúza. Ta na obrázku, nafocena ve fjordu Gullmarn (Racek) uprostřed švédského souostroví Bohuslän je však neobvyklá svými šesti gonádami. Její družky je mají jen čtyři. Druhá, malá medúza je mladičká talířovka obrovská (Cyanea capillata). Kredit: W.carter, Wikimedia Commons, volné dílo

Znáte zkratku CORDIS? Většina ve vědě aktivních lidí ví, že jde o Community Research and Development Information Service, tedy Informační službu Společenství pro výzkum a vývoj. Slouží Evropské komisi pro komunikaci výsledků projektů financovaných z rámcových programů EU pro výzkum a inovace. A právě na stránkách CORDIS se před několika dny (4. 4.) objevil kratičký text. Jeho nadpis se ptá, jestli by nám medúzy mohly pomoci chránit oceán před mikroplasty (zde). A pak následuje další, pozornost poutající věta: „Projekt financovaný EU navrhuje zaměřit se na znečištění mikroplasty a přemnožení medúz pomocí jednoho důmyslného řešení.“

Projekt GoJelly…

Dál se pak dočtete, že se medúzy loví do sítí, přenášejí do velké nálevky, z níž pak odkapává vylučovaný hlen. Ten se shromažďuje, lyofilizuje, sušina se umisťuje na písek ve filtračním zařízení ve tvaru válce. Právě tohle by měl být základní materiál pro „odchyt“ částeček plastů tekoucích do moře přes potrubí s odpadní vodou.

Pružné 3D matrice kolagenu mořských řas a medúz slouží k pěstování tkáňových kultur například pro implantáty Kredit: Leon-Mancilla, B.H. et al . Physico-chemical characterization of collagen scaffolds for tissue engineering. J. appl. res. technol, Ciudad de México, v. 14, n. 1, p. 77-85, 2016

Ani zbylá biomasa z medúz prý nevyjde vniveč. Podle slov mořské bioložky Jamileh Javidpourové z Jihodánské univerzity (Syddansk Universitet), která na projektu spolupracovala, medúzy mohou být zpracovány pro lidskou výživu, nebo jako krmivo pro akvakultury, hnojivo pro zemědělství, sloužit jako surovina pro extrakci kolagenu do kosmetických výrobků, nebo do tkáňových implantátů.

Jeví se to jako hezký příklad té pověstné dobře mířené jedné rány, jež zasáhne dvě mouchy. Nadměrný rybolov a vyšší teplota vody medúzám svědčí, a tak se mnohé druhy přemnožují. A díky nám, lidem, se i v mořích a oceánech kopí plasty, které postupně degradují na mikro a nanočástice. GoJelly, jak se projekt EU nazývá, se tedy jeví jako velice racionální, zejména z toho ekologického hlediska, protože mnohých představa medúz na talíři zrovna nenadchne. Ale jako hnojivo, nebo zdroj pro kolagen, proč ne? To je jen ten první pohled.

… a jeho výsledky

Při tom druhém se člověk zvídavý snaží dopátrat podrobností – jak ty medúzové filtry fungují, jak jsou účinné. Jak dlouho v potrubí vydrží, než se zanesou různými nerozpustnými kontaminanty. Jenže hned v počátku svého snažení zjistí, že i když je zpráva na stránce CORDISu čerstvá, samotný projekt již není aktuální, ale ukončený. Byl financován šesti miliony eur (zde) ve čtyřletém období 2018–21. Proč se tedy někdo z útvaru Evropské komise opět ptá, jestli nám sliz z medúz pomůže z odpadních vod odchytávat mikroplasty. Vždyť první pozitivní poznatky předkladatelé museli mít dříve, než projekt před rokem 2018 přihlašovali. Navíc namísto nějaké smysluplné prezentace představující výsledky projektu GoJelly se Evropská komise rok po jeho ukončení chlubí novým, příliš jednoduchým komiksovým videem přibližujícím cíle, ale ne výsledky (video pod článkem).

Nộm sứa – zeleninový salát s medúzou Kredit: Bình Giang, Wikimedia Commons, volné dílo

Pojďme tedy pátrat dál. Bližší informace nabízí závěrečná konference, která se koncem roku 2021, tedy v závěru financování projektu GoJelly konala v Kodani. V jednotlivých příspěvcích byla prezentována tato témata (pro lepší přehled je každé označeno hvězdičkou, zdroj zde):

*Udržitelný lov medúz; *Sledování přemnožení medúz; *Nový přístup k akvakultuře medúz; *Gramotnost o medúzách v oceánu: dětská kniha a hry; *Kosmetika s výtěžky z medúz; *Nutraceutika z medúz; *Budoucnost potravinářského zpracování medúz; *Využití kolagenu z medúz v tkáňovém inženýrství; *Medúzy, úhoři a řasy z Baltského moře - perspektivy využití jako hnojiva pro zemědělství a zahradnictví,*Medúzy: příspěvek pro evropské „modré farmářství“ (udržitelná produkce a spotřeba akvakultury), *Inovativní filtrační zařízení MP/NP, *Filtrace mikro/nano plastů: regulace a motivace inovací v oblasti čištění odpadních vod. Na první pohled žádné důvody k pochybnostem. Dokud si však nerozkliknete dostupné prezentace.

Kořenoústka jedlá (Rhopilema esculentum) v mořském akváriu v kalifornském zálivu Monterey Bay. Na talíři potěší zejména Číňany a Japonce. Medúza má jedovatá chapadla, je vhodné se spolehnout na zkušeného kuchaře. Japonský poddruh je bílý. Kredit: Bill Abbott, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

Jak sliz z medúz filtruje odpadní vodu?

O filtraci odpadních vod pomocí slizu z medúz se nedovíte v podstatě nic. Jediné informace jsou uvedené v prezentaci Shirry Freemanové z izraelské Univerzity v Haifě, kde stojí, že filtr ze slizu je v porovnání s 10 jinými (přesněji neuváděnými) systémy účinnější při odstraňování mikročástic plastů a že se uskutečnil blíže nespecifikovaný pilotní projekt v izraelské čističce odpadních vod. A že taková filtrace by zvýšila náklady čističky o milion eur/rok (finanční odhad z r. 2021). Žádné podrobnosti, žádný obrázek, žádné schéma, žádné bližší výsledky.

Ve videu, zveřejněném rok před ukončením projektu, tedy v prosinci 2020, se dovídáme, že sliz z medúz celkem efektivně na sebe navazuje mikročástice a že ho „hodlají používat jako filtr v čistírnách odpadních vod. Chtěli by tak pomoci zastavit plastové částice dříve, než se dostanou do moře.“ Nebylo to ale motivací k podání samotného projektu, který by měl poskytnout i nějaké konkrétnější výsledky?

Portugalská Regionální agentura pro výzkum, technologie a inovace ARDITI a Jihodánská univerzita SDU se v rámci projektu GoJelly zapojily do velkochovu medúz v speciálních klecích Flow2Vortex umístěných u ostrova Madeira Kredit: GoJellyEU, screenshot z videa zde.

Medúzy hnojí zahrady i vyhlazují vrásky

A co ostatní předpokládané cíle GoJelly? Jeden z účastníků projektu, německá firma Hanseatische Umwelt žádná hnojiva nebo kompost s obsahem zbytků medúz na svých stránkách zatím nenabízí. Firma OceanBASIS, která čerpala část peněz na vývoj kosmetiky s kolagenem z medúz, existuje na trhu již 20 let a ve své prezentaci odkazuje třeba na mediální článek z roku 2007 týkající se právě zpracování těchto mořských žahavců. Jedenáct let před evropským projektem! Nicméně z reklamních informací o nabízených produktech na firemních stránkách člověk nabyde dojmu, že kolagen do své komerčně úspěšné kosmetiky získávají spíše z mořských řas.

Kolagen z medúz jako médium pro pěstování tkáňových kultur

Novinkou spjatou s GoJelly není ani kolagen z medúz pro medicínské a vědecké účely. Velšská firma Jellagen, jež se do projektu také zapojila, vznikla v roce 2015. Kolagen má ve své komerční nabídce jako roztok v slabé kyselině octové nebo jako pružnou 3D matrici pro pěstování tkáňových kultur. Zajímavé, smysluplné, jenže jde o výsledek staršího výzkumu (např. z r. 2014 zde) a firma zdaleka není jediná svého druhu.

Úvodní stránka anglické verze Evropské „medúzí“ kuchařky Kredit: EU GoJelly

Medúzy na talíři

A medúzy jako součást lidské potravy? V zemích východní a jihovýchodní Asie nic výjimečného, trhem zde ročně projdou řádově stovky tisíc tun vylovených, ale i uměle chovaných jedlých medúz. Kdybyste ale měli zájem si někde u evropského pobřeží zaexperimentovat a gurmánsky upravit ulovenou medúzu vhodného druhu, k dispozici je Evropská medúzí kuchařka, která v rámci projektu GoJelly vznikla. Je volně dostupná na jeho stránkách v několika jazycích přímořských zemí. Kdyby nechutnalo, ať alespoň blaží pocit, že je to vskutku výjimečně dietní.

Chovná zařízení plná medúz

I když projekt stavěl na argumentu, že medúzy díky výlovu jejich predátorů a vyšší teplotě moří příliš prosperují a místy způsobují problémy, zdá se, že to nejvýznamnější, co se pod ochrannými finančními křídly projektu GoJelly zrodilo, je paradoxně jejich chov. Portugalští a dánští účastníci projektu umístili inovativní klece flow2vortex v akvakulturním zařízení u krásného portugalského ostrova Madeira (video). Ale jde i o „suchozemský“ chov v menším rozměru – ve specializovaných akváriích. V roce 2019 vznikla v Německu farma na chov a prodej vybraných druhů těchto málokomu sympatických, však zajímavých gelových bezobratlých. Na stránkách firmy se sice nedozvíte, kde konkrétně sídlí, nicméně ve videu, které je také pod článkem i s překladem mluveného slova, zakladatel Alexander Dressel koncem roku 2021 říká: „…v polovině příštího roku bychom měli mít hotové i první patro, a pak se možná budeme moci tady na farmě osobně setkat“.

Možná evropský projekt GoJelly několika úspěšným firmám pomohl v podnikání, otázkou zůstává, nakolik se směrem k řešení posunul základní úkol a ten nejtíživější problém – znečištění moří mikro a nanočásticemi plastů? Funguje někde nějaké filtrační zařízení využívající k jejich záchytu v odpadních vodách sliz z medúz? Asi ne, jinak by Evropská komise po pěti letech nekladla stejnou otázku.

Ať již na účelnost projektu GoJelly hledíte pozitivně nebo kriticky, nebylo by efektivnější investovat ty miliony eur do programů, které by v nejen zemích EU cílily na osvětu? Na přesvědčování lidí od školního věku počínaje, že ve vlastním zájmu je zcela nevyhnutné nezanechávat za sebou volně pohozené odpadky jako stopy své přítomnosti, ale i své nevyspělosti a hlouposti? Že když jsme si jednou dali tu námahu obaly s původním obsahem potravin a nápojů někam přinést, je mnohem jednodušší je pak prázdné, tedy lehčí a skladnější, odnést k nejbližšímu kontejneru? V podstatě by takový projekt nemusel téměř nic stát, jen pochopení, ochotu a snahu většiny lidí. Je to tak nerealistická, příliš naivní představa? Mnohá místa i v naší vyspělé Evropě dokazují, že ano.

Video zveřejněné rok po ukončení projektu GoJelly na YouTube kanálu Evropské komise. Kdyby mělo datum leden 2018, mělo by smysl, ale po čtyřech letech finančního krytí neříká o dosažených výsledcích nic konkrétního. Jakoby ani nebylo určené dospělým lidem. O kruhových filtrech v potrubích s odpadní vodou, jak je video prezentuje, se nějak nedaří dohledat jedinou bližší informaci.

Německá Jellyfish farm, tedy farma specializovaná na chov a prodej medúz. Kdo by řekl, že může jít o perspektivní podnikání. Zájemce o koupi té nejlevnější medúzy také musí počítat s výdajem minimálně 25 eur. (Pod videem je stylisticky mírně upravený překlad mluveného slova)

Překlad mluveného slova:

Ahoj, jsem Alex a ukážu vám, jak vypadá komerční farma pro chov medúz.

Vítejte na medúzové farmě. Jsme německá akvakulturní společnost zaměřená na medúzy. Našimi hlavními zákazníky jsou veřejná akvária, velkoobchodníci nebo i soukromé osoby a v budoucnu možná také restaurace nebo kosmetický průmysl.

Jsme v našem největším pěstitelském systému. Má asi šest tisíc litrů a obsahuje většinou medúzy od dvou – tří centimetrů do deseti až patnácti centimetrů. Ty pak putují do veřejných akvárií. Ale máme také různé systémy pro velmi malé medúzy. A samozřejmě všechny medúzy potřebují hodně potravy, a to každý den, takže se podívejme na zařízení chovné stanice.

Takže jsme tady v naší chovné stanici pro malé krevetky (larvy?). Toto je krmivo, které medúzy dostávají jednou nebo dvakrát denně. Je opravdu důležité, aby ho měly již jeden nebo dva dny po vylíhnutí. K obohacení můžete použít různé doplňkové složky. My k obohacení používáme většinou čerstvé nebo sušené mořské řasy.
Jsme zde u jednoho z chovných zařízení. Toto je určené hlavně pro běžný druh medúz, talířovku ušatou (Aurelia aurita). Teplota v zařízení je 18 °C a slanost je asi 30 ppm. A jak vidíte, je tu spousta hadic a trubek a myslím, že právě proto tomu říkáme „medúzová laboratoř“. Jsou tu různé nádrže, ty pro efyry (vývojové stadium, mladičké, již volně plovoucí medúzy, které se uvolnily z polypů) - pro ty nejmenší, takže ty jsou třeba dva tři dny staré. Při pěti až deseti milimetrech mohou jít do těchto pěstebních nádrží. Jsou spíš ve tvaru písmene U. Myslím, že je to dobrá nádrž na chov medúz do velikosti dvou – tří centimetrů. Tyto talířovky ušaté jsou staré asi dva týdny, takže rostou velmi rychle, asi jeden až dva centimetry za týden.

Tady jsme u našeho staršího systému. Je to tropický systém s několika různými druhy medúz. Máme tady australskou skvrnitou medúzu kořenoústku pacifickou (Phyllorhiza punctata), pak kořenoústku hrbolatou (Cotylorhiza tuberculata, v angličtině přezdívanou smažené vejce), obrácenou vzhůru chapadly, a ještě medúzu v angličtině známou pod názvem dělová koule (nebo i hlávka zelí – Stomolophus meleagris). Všem vyhovují stejné parametry vody – asi 24 °C a slanost 30 až 35 ppm. Je docela náročné trefit přesné parametry, jaké potřebují, ale jak vidíte, funguje to. Takže naším cílem do budoucna je mít pro každý druh samostatné systémy. Lépe se to kontroluje a lépe se s tím pracuje.

Tento systém byl poprvé zprovozněn před šesti měsíci a bylo opravdu velkou výzvou v něm udržet všechny malé nádoby s polypy a medúzami pohromadě. Všechny tyto prostory jsme získali myslím koncem roku 2020 a od té doby neustále přidáváme nové systémy. Nakonec by jich mělo být celkem asi 14 s celkovým objemem 25 000 litrů vody. Naším cílem je příští rok chovat asi 20 druhů.

Nyní jsme tedy zpět v našem velkém chovném zařízení, kde můžete vidět dva různé typy nádrží s medúzami. Je to pravý (originální) Kreisel a semi-Kreisel (pravděpodobně jde o typy chovných nádrží (?)) – obě konstrukce pocházejí od nás a tento Kreisel používáme pro mnoho různých druhů medúz.

Tak tady máme chov v nízké hustotě to je proto, abychom získali co nejvyšší kvalitu z těchto japonských mořských žahavců Chrysaora pacifica, protože jsou určeny pro veřejná akvária a velkoobchody. Pokud se pustíme do velkochovu, můžeme hustotu zvýšit, takže až 200 medúz v jedné nádrži by mělo za měsíc vyprodukovat asi 200 až 300 kilogramů medúz za měsíc. Pokud jde o masovou produkci, je velmi důležité mít dostatek polypů a zejména talířovky ušaté (Aurelia aurita) se chovají poměrně snadno, dávají hodně polypů, které stačí sbírat na akrylových deskách jako zde. A také jsem našel hodně polypů u vývodu nádrže, takže je dobré mít ve vývodu nějaké akrylové díly nebo pvc trubky, které můžete prostě sundat a polypy použít v chovu a nechat vypěstovat další.

Blížíme se ke konci a doufám, že jste si odnesli hezké představy o tom, jak by mohla vypadat medúzová farma. Tohle byl jen suterén a doufám, že v polovině příštího roku bychom měli mít hotové i první patro, a pak se možná budeme moci tady na farmě osobně setkat.

Literatura a další informace: stránka CORDIS, Projekt GoJelly – stránka s prezentacemi závěrečné konference, Všechna videa vytvořená v rámci EU projektu GoJelly, další zdroje jsou uvedené v hypertextových odkazech přímo v textu článku.