(Téměř) fatální erupce LIP na konci permu. Kredit: José-Luis Olivares/MIT

Jednou z nevýhod zkoumání historie, ať už nedávné nebo třeba pradávné, je, že historie skrývá nevýslovné hrůzy, které pak „štastným“ nálezcům straší v hlavě. Pěkným příkladem mohou být velké magmatické provincie (LIP, Large igneous province), též známé jako trapové erupce. Pod zdánlivě nevinným názvem spíše zeměpisného ražení se skrývají extrémní vulkanické katastrofy bestiálního měřítka, kdy se rozsáhlá území promění na stovky, tisíce supervulkánů, které pak soptí, zřejmě po velmi dlouhou dobu. Výsledkem je nekonečná lavina lávy a sopečných plynů.

Micha Ruhl. Kredit: M. Ruhl.

Vulkanické erupce velkých magmatických provincií jsou sice v historii poměrně vzácné, naštěstí, ale zaručeně je doprovází rozvrat klimatu, ekosystémů a také vymírání druhů, ať už podstatné nebo přímo masové. Jsou to fascinující události, i když v tom nejhorším smyslu slova. Pochopitelně nás zajímá, jak probíhají a proč k nim dochází. Erupce LIP jsou ale staré dlouhé miliony let a takový výzkum není úplně jednoduchý.

Stopy dávných hrůz. Velké magmatické provincie. Kredit: Williamborg / Wikimedia Commons.

Micha Ruhl z irské University of Dublin a jeho kolegové vystopovali poměrně překvapivý mechanismus, který by mohl být hlavním spouštěčem velké magmatické apokalypsy. Podle nich jsou viníkem změny pohybu tektonických desek, které jako nezměrné lodě brázdí oceán žhavého magmatu zemského pláště.

Badatelé použili data o chemickém složení dávných zpevněných jílů, získaných z 1,5 km hlubokého vrtu ve Walesu. Díky těmto údajům se jim povedlo propojit události, které se odehrály ve spodní juře, v toarku, zhruba před 183 miliony let. V té době došlo k takzvané Jenkynsově události nebo též TOAE (Toarcian Oceanic Anoxic Event), náhlému vymizení podstatné části kyslíku v oceánech, doprovázené vymíráním Pliensbachian-Toarcian. Šlo o jedno ze „středních“ vymírání, řekněme druhá liga.

Obě tyto události těsně souvisejí s devastujícím soptěním velké magmatické provincie Karoo-Ferrar. Pro představu, o jaké nezměrné události jde, tato erupce pokryla lávou ohromující 3 miliony kilometrů čtverečních, převážně v jižní Africe a v Antarktidě, které tehdy sousedily v rámci superkontinentu Gondwana.

Geologové víceméně vědí, že k erupcím LIP dochází, když do zemské kůry v dané oblasti z hlubin dorazí veliký plášťový chochol, v podstatě gigantický chrchel magmatu. Ruhl a spol. rekonstruovali pohyby tektonických desek v té době a dospěli k závěru, že nutnou podmínkou k takovému scénáři je, aby se pohyb tektonických desek zpomalil. Při typické rychlosti několika centimetrů ročně tektonické desky účinně brání průniku takových shluků magmatu. Jakmile ale tektonika zpomalí, je na obzoru průšvih legendárních rozměrů.

Video: The Most Dangerous Type of Eruptions - Flood Volcanism explained

Literatura

Science Advances 9. 9. 2022.

Trinity College Dublin 9. 9. 2022.