Srovnávání pandemií různých patogenů je samozřejmě ošidné. Přesto je pro nás historie pandemií cenným zdrojem poučení. Významná je v tomto směru především Španělská chřipka, která před sto lety šokovala svět. A ano, tohle jméno je nesmírně nefér a nespravedlivé, vyplývající z toho, že Španělsko jako jedna z mála zemí kvůli své tehdejší neutralitě necenzurovalo zprávy o vysokých počtech mrtvých – takže souhrou nešťastných okolností vypadalo jako velmi postižené. Ale nějak o pandemiích mluvit musíme a číselné kódy jsou pro roboty.
Na pandemii Španělské chřipky je nápadné, že zkáza přicházela v několika výrazně oddělených vlnách. Srovnání se soudobou pandemií je samozřejmě ošidné, ale určité podobnosti tu jsou. U Španělské chřipky se ukázalo, že první vlna byla méně smrtící než ty, které přišly po několika měsících. Otázkou je, proč k tomu došlo.
Odpověď nabízí Sébastien Calvignac-Spencer z německého Robert Koch-Institut v Berlíně se svými kolegy. V rámci svého výzkumu šli po virech. Španělská chřipka se sice odehrála před sto lety, naštěstí ale stále existují zdroje, z nichž je možné tehdejší viry získat. Calvignac-Spencerův tým použil vzorky plic šesti lidí, kteří zemřeli v letech 1918 a 1919. Jejich pozůstatky jsou uchované ve formalínu v patologických sbírkách v Německu a Rakousku. U třech z těchto lidí, dvou mladých vojáků z Berlína a mladé ženy z Mnichova, objevili virus Španělské chřipky, tedy virus A/H1N1. Vojáci zahynuli během první vlny chřipky, zatímco žena podle všeho zemřela později.
Badatelé ze všech tří obětí vytáhli RNA tehdejšího pandemického viru a rekonstruovali podstatnou část jejich genomu. Zní to jednoduše, ale něco takového donedávna nebylo možné. Je to skvělý úspěch. V případě vojáků z první vlny to zvládli na 60 a 90 procent. Dotyční zemřeli ve stejný den a genomy jejich virů jsou prakticky totožné. Zato genom viru ženy z Mnichova se liší několika výraznými mutacemi. Ještě o něco více se liší genomy virů obětí Španělské chřipky z Aljašky a z New Yorku.
Calvignac-Spencer a spol. analyzovali získané genomy. Syntetizovali části viru a experimentálně ověřili, jak varianty Španělské chřipky infikovaly lidské buňky a množily se v nich. Vědci dospěli k závěru, že pandemický virus, který pochopitelně neustále mutoval, tak jako všechny viry, v průběhu roku 1918 vytvořil varianty, které byly v důsledku vražednější. I dnes je obtížné hodnotit vlastnosti aktuálních variant, natož těch před sto lety. Zdá se ale, že se tehdejší nové varianty lépe šířily mezi lidmi. Mezi objevenými mutacemi dalších vln chřipky je i taková, která zřejmě mění interakci s významným lidským imunitním proteinem MxA, klíčovým prvkem obrany proti virům. Stejně jako v případě covidu-19, ani u Španělské chřipky nemáme vůbec jasno, jak se které mutace projevují. Což je mimochodem také skvělý argument proti umělému původu pandemického koronaviru. Bylo by to jako vyrábět auto, když přesně nevíme, co která součástka dělá.
Literatura
DNA z doby Vikingů ukrývala neznámou historii neštovic
Autor: Stanislav Mihulka (28.07.2020)
Rychlost pandemií: Šíření moru v Londýně v průběhu staletí zrychlovalo
Autor: Stanislav Mihulka (22.10.2020)
Východní Asii zasáhla před 25 tisíci let pandemie dávného koronaviru
Autor: Stanislav Mihulka (28.04.2021)
Diskuze: