Kladistika koronaviru a jejich hostitelů. Kredit: Denis Jacob Machado.

Infekce koronaviru pro nás nejsou úplnou novinkou. Nejstarší vědecké studie o koronavirech pocházejí z roku 1966. Před objevením tria zabijáků, původců SARS, MERS a covidu-17 ale lidé věnovali koronavirům jen velice malou pozornost. Kromě pár specialistů nikoho nevzrušovaly.

Pandemie najednou všechno změnila. Koronaviry teď zajímají úplně všechny a změnily řadu aspektů našeho života. Odborníci se mimo jiné rovněž pustili do intenzivního pátrání po bezprostředním původu zmíněného tria zabijáků. Jak uvádí výzkumný tým bioinformatiků University of North Carolina, Charlotte, tohle pátrání se (bohužel) soustředí na hledání mezihostitelů, od nichž se údajně měli nakazit lidé. Jak se ukazuje, tohle hledání je dost neplodné.

Denis Jacob Machado. Kredit: UNC Charlotte.

A také, jak ve své nové studii potvrzuje Denis Jacob Machado a jeho kolegové, pátrání po mezihostitelích je prakticky zbytečné. Všechno podstatné s koronaviry se totiž odehrává v netopýrech. Jejich tým analyzoval celkem 2006 unikátních a kompletních genomů koronavirů, které infikují rozmanité hostitele. Snažili se přitom vyvarovat neduhů předchozích studií na toto téma, které trpěly malým počtem taxonů nebo metodickými problémy. Soustředili se na evoluční vztahy mezi koronaviry v souvislosti s jejich hostiteli.

Machado a spol. dospěli k jednoznačnému závěru, že původními hostiteli všech tří výše zmíněných zabijáků jsou netopýři. V případě SARS a covidu-17 se lidé nakazili nejspíš bezprostředně od netopýrů, zatímco původce MERS nejprve infikoval velbloudy a pak velmi rychle přeskočil na lidi. Zjistili také, že koronaviry se sice mohou sekundárně přenášet na další živočišné druhy, jako byly cibetky v případě SARS nebo jako jsou norkové a další druhy u covidu-19 – ale tyto druhotné mezidruhové přenosy zásadně nepřispívají k evoluci těchto koronavirů.

Logo. Kredit: University of North Carolina, Charlotte.

Asi nejdůležitějším výstupem analýz Machadova týmu je, že k přenosu koronaviru mezi živočišným hostitelem a člověkem dochází epizodicky, čili občas se to stává. Mezi lety 1966 a 2020 jsme zaznamenali osm takových zoonotických přenosů, s různým výsledkem. Podle badatelů je sice obtížné předpovědět, kdy k tomu zase dojde, ale v zásadě to není nutné. Je to jenom otázkou času a my musíme být připraveni.

Machado a jeho kolegové naléhavě apelují na to, že bychom neměli příliš plýtvat energií na honbu za tím, které konkrétní nešťastné zvíře nakazilo prvního lidského pacienta. Zásadní podle nich je hlídat koronaviry v netopýrech. Měli bychom to dělat důsledně, systematicky a průběžně, nikoliv až po tom, co dojde k průšvihu. Problém je samozřejmě v tom, že je řeč především o Číně, které se nedá moc věřit a která ráda utajuje všechno, na co dosáhne.

Literatura

University of North Carolina, Charlotte 4. 5. 2021.

Cladistics 26. 4. 2021.