Již dříve jsme si zde představili jednoho z několika dosud známých zástupců dinosauří fauny z Maďarska, a to vývojově primitivního rohatého dinosaura (ceratopse) druhu Ajkaceratops kozmai.[1] Tento malý příbuzný obřího severoamerického triceratopse žil zhruba o 18 milionů let dříve na území dnešní Střední Evropy a představuje zdaleka nejlepší z pouhých dvou až tří známých fosilních pozůstatků evropských rohatých dinosaurů.[2] Jeho přímým současníkem byl také dinosaurus z čeledi Nodosauridae, tedy tzv. obrněných dinosaurů, který má zemi svého původu dokonce v rodovém jméně. Je jím Hungarosaurus tormai, doslova tedy „Tormův maďarský ještěr“. Druhové jméno odkazuje k osobě Andráse Tormy, amatérského sběratele zkamenělin, který fosilie hungarosaura v roce 2000 objevil. Tento zavalitý robustní býložravec s charakteristickým tělesným „pancířem“ žil v období geologického věku santon (asi před 86 až 84 miliony let) na území – jaké překvapení – současného západního Maďarska. Stejně jako v případě ajkaceratopse i jeho fosilie byly objeveny v areálu bauxitového lomu nedaleko obce Iharkút v blízkosti města Ajka. Místo objevu spadá do krasového pohoří Bakoňský les v župě Veszprém severně od jezera Balaton. Tato oblast je známá mimo jiné i tím, že je těžištěm maďarského hliníkárenského průmyslu, a to právě díky významným nalezištím bauxitu. Původní fosilie celkem čtyř jedinců hungarosaura byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Csehbánya (vyslovuje se „čechbáňa“), pojmenovaného podle místní vesnice, jejíž název mimochodem znamená v překladu „český důl“. Tato geologická formace je pozůstatkem záplavových nížin a říčních koryt z období svrchní křídy a sestává zejména z pískovců a jílovců. Z tohoto souvrství už bylo popsáno pět identifikovaných druhů dinosaurů a k tomu další čtyři, které nelze s jistotou zařadit nad rámec větší skupiny (konkrétně zástupci skupin Paraves, Tetanurae, Sauropoda a Abelisauridae).[3] Kromě nich jsou odtud známí také ptakoještěři (včetně velkého rodu Bakonydraco)[4], praptáci, želvy, krokodýlovití plazi, ještěři, obojživelníci a ryby. Lokalita Iharkút je tedy úžasným a cenným „oknem“ do dávné minulosti Evropy v době, kdy zde ještě žila bohatá společenství dinosaurů a jejich současníků.[5] Je navíc jasné, že zatím známe jen zlomek druhové rozmanitosti, která tu kdysi existovala.
Hungarosaurus byl tedy součástí poměrně bohatého ekosystému, který zde existoval zhruba před 85 miliony let. Na rozdíl od ajkaceratopse není tento nodosaurid v rámci evropské dinosauří fauny tak exotickým zjevem, nodosauridů je odtud totiž známo více (zejména značně rozšířený rod Struthiosaurus a relativně nedávno objevený rod Europelta ze Španělska).[6] Zmíněné rody byly podle kladistické analýzy poměrně blízkými příbuznými maďarského nodosaurida, stejně jako severoamerické rody Silvisaurus, Sauropelta a Pawpawsaurus. A jak tedy Hungarosaurus vypadal? Pravděpodobně se příliš nelišil od ostatních nodosauridů, byl tedy nízko stavěným robustním dinosaurem s dobře vyvinutým tělesným pancířem. Hlava byla poměrně široká a plochá, končetiny mohutné a krátké. Na konci ocasu nebyla žádná obranná zbraň v podobě kostěného „palcátu“, tak jako u příbuzných ankylosauridů.[7] Hungarosauři byli býložravci a popásali se zřejmě v malých stádech, čemuž nasvědčuje i fakt, že byli na jedné lokalitě objeveni hned čtyři fosilní jedinci. Mimochodem, holotyp s katalogovým označením MTM Gyn/404, který je v současnosti uložen ve sbírkách Maďarského přírodovědného muzea v Budapešti, sestává ze 450 jednotlivých kosterních fragmentů. Z toho víc než stovku jich tvoří osteodermy, tedy zkostnatělé destičky, představující součást tělesného pancíře. Na základě fragmentu lebky o odhadované celkové délce v rozmezí 32 až 36 centimetrů určili paleontologové délku tohoto dinosaura asi na 4 až 4,8 metru.[8] Vzhledem k mohutné stavbě těla vážil i tento menší až středně velký nodosaurid zhruba 650 až 1000 kilogramů.[9] Typový druh Hungarosaurus tormai byl formálně popsán maďarským paleontologem Attilou Ösim v roce 2005.[10] V loňském roce pak stejný paleontolog s několika kolegy popsal pozoruhodné a neobvyklé uskupení dvanácti koster nodosauridů na jediné lokalitě u Iharkútu – šest z nich patřilo právě hungarosaurům, dvě struthiosaurům a ostatní není možné přesně zařadit.[11] Dinosauři zde zemřeli hromadně při jakési živelné pohromě a jsou důkazem toho, že se „obrnění dinosauři“ mohli v některých obdobích sdružovat, a to i v rámci více různých rodů.[12] Dá se předpokládat, že se o hungarosaurech i jejich příbuzných dozvíme ještě mnoho dalších informací, dosud pohřbených v pradávných horninách západního Maďarska.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.
Short Summary in English: Hungarosaurus was a genus of middle sized nodosaurid ankylosaur, living in what is now western Hungary during the Late Cretaceous (Santonian), about 85 million years ago. It was herbivorous, about 4 meters long and was probably living in small herds.
Odkazy:
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/h/hungarosaurus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_h/hungarosaurus.php
http://www.dinochecker.com/dinosaurs/HUNGAROSAURUS
http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=66856
http://magyardinoszaurusz.hu/en/hungarosaurus-tormai/
https://en.wikipedia.org/wiki/Hungarosaurus
[1] Ősi, Attila; Butler, R.J.; Weishampel, David B. (2010). „A Late Cretaceous ceratopsian dinosaur from Europe with Asian affinities“. Nature. 465 (7297): 466–468. doi: 10.1038/nature09019
[2] Godefroit, Pascal; Lambert, Olivier (2007). „A re-appraisal of Craspedodon lonzeensis Dollo, 1883 from the Upper Cretaceous of Belgium: the first record of a neoceratopsian dinosaur in Europe?“. Bulletin de l’Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, Sciences de la Terre. 77: 83–93.
[3] Ősi, Attila; Csiki-Sava, Zoltán; Prondvai, Edina (2017). „A Sauropod Tooth from the Santonian of Hungary and the European Late Cretaceous ‚Sauropod Hiatus'“. Scientific Reports. 7 (1): 3261. doi: 10.1038/s41598-017-03602-2
[4] Ösi, Attila; Weishampel, David B.; Jianu, Coralia M. (2005). „First evidence of azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous of Hungary“. Acta Palaeontologica Polonica. 50 (4): 777–787.
[5] Ősi, Attila; Bodor, Emese Réka; Makádi, László; Rabi, Márton (2016). „Vertebrate remains from the Upper Cretaceous (Santonian) Ajka Coal Formation, western Hungary“ (PDF). Cretaceous Research. 57: 228–238. doi: 10.1016/j.cretres.2015.04.014
[6] Kirkland, J. I.; Alcalá, L.; Loewen, M. A.; Espílez, E.; Mampel, L.; Wiersma, J. P. (2013). Butler, Richard J. (ed.). „The Basal Nodosaurid Ankylosaur Europelta carbonensis n. gen., n. sp. From the Lower Cretaceous (Lower Albian) Escucha Formation of Northeastern Spain“. PLoS ONE. 8 (12): e80405. doi: 10.1371/journal.pone.0080405
[7] Vickaryous, M. K., Maryanska, T., and Weishampel, D. B. (2004). Chapter Seventeen: Ankylosauria. in The Dinosauria (2nd edition), Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H., editors. University of California Press.
[8] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 40). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
[9] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 254.
[10] Ősi, Attila (2005). „Hungarosaurus tormai, a new ankylosaur (Dinosauria) from the Upper Cretaceous of Hungary.“ Journal of Vertebrate Paleontology, 25 (2): 370-383
[11] Attila Ősi, Gábor Botfalvai, Gáspár Albert & Zsófia Hajdu (2019). The dirty dozen: taxonomical and taphonomical overview of a unique ankylosaurian (Dinosauria: Ornithischia) assemblage from the Santonian Iharkút locality, Hungary. Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments. doi: https://doi.org/10.1007/s12549-018-0362-z
[12] Ősi, Attila; Prondvai, Edina (2013). „Sympatry of two ankylosaurs (Hungarosaurus and cf. Struthiosaurus) in the Santonian of Hungary“ (PDF). Cretaceous Research. 44: 58–63. doi: 10.1016/j.cretres.2013.03.006
Diskuze:
