Jorge Emmanuel, profesor na Silliman University. (Kredit: SU)

Ekologicky milá maličkost

Vedlejším efektem stávající pandemie jsou hory plastového odpadu, s nimiž se podle zákona musí zacházet jako s materiálem infekčním. Běžné spalovny k tomu nejsou vybaveny a ty nemocniční „praskají ve švech“. Nejen, že mnohé z nich své okolí obšťastňují látkami, které našemu zdraví zrovna moc přátelské nejsou, ale to, co je nad jejich síly, se mnohde skladuje jaksi pokoutně. Jorge Emmanuel, bývalý hlavní technický poradce Rozvojového programu OSN a nynější profesor na univerzitě v Sillimanu na Filipínách, přichází s něčím, co by mohlo být šetrnější jak k životnímu prostředí, tak naší společné státní peněžence.

Základem jeho sdělení je poznatek, že virus způsobující nynější pandemii, je poněkud „křehký“. Všeobecně se o něm ví, že ho lze inaktivovat během pěti minut pomocí jedno až dvou procentního roztoku dezinfekčního prostředku typu SAVO (u stolice a zvratků by koncentrace měla být vyšší). Tím novým poznatkem ale je, že k jeho likvidaci stačí 30 minut ve vodě teplé 56 stupňů Celsia, nebo pět minut ve vodě o 70 stupních. Emannuelovo doporučení proto zní: „Pokud dokážeme virus zničit při teplotách nižších než je teplota varu, tak proč bychom k tomu měli přetěžovat spalovny?"

Převedeno do praxe to znamená, že autoklávy (což jsou v podstatě jen tlakové hrnce pracující při teplotách mezi 121–134 stupních Celsia), které se ve zdravotnictví používají ke sterilizaci na mnoha pracovištích, jsou pro nakládání s odpady COVID-19, více než dostačující. I kdyby jen část plastů, místo ve spalovně končila v recyklaci, přispělo by to ke snížení emisí dioxinů, furanů,… a dalších libůstek souvisejících s poškozováním imunitního systému a nárůstem rakoviny.

Carlos M. Isales a Sadanand Fulzele – první autor stiudie o vlivu mikroRNA na virulenci COVID-19... . (Kredit: Phil Jones,Univerzita Augusta)

Perspektivní titěrná RNA

MikroRNA (zkráceně miRNA ) se říká krátkým molekulám ribonukleové kyseliny. Kvůli jejich titěrnosti byly dlouho přehlíženy. Jak se ale ukazuje, tak se významně pletou do práce většiny z našich genů. Dělají to, čemu vědci říkají post-transkripční regulace genové exprese. V překladu do lidštiny to znamená, že je umlčují, anebo chcete-li, mluví do toho, na jaký plyn, ten který gen, nám v buňce pojede.

… a jejich mateřské pracoviště: Augusta University - Medical College of Georgia.

Kromě zmíněné činnosti ve vztahu k našim vnitřním záležitostem, tu je ještě jeden poznatek. RNA „titěrnost“ totiž hraje roli i v naší odolnosti vůči virovým nákazám. Některé z molekul mikroRNA patří k bojovníkům v první linii. Virům škodí tím, že se vážou na jejich kódující a další potřebné oblasti genomu, případně jim je hned rovnou štěpí.

Tým amerických genetiků si posvítil na sekvence koronaviru, SARS, který nás potrápil v roce 2002, a porovnával je s těmi, které má SARS-CoV-2, který stojí za nynější pandemií COVID-19. Vědci nijak neškudlili a vzali si do parády vzorky ze 17 zemí (od Spojených států, přes Evropu až po Thajsko). Ukázalo se, že některé z miRNA jsou pro virové kmeny specifické, ale také, že některé jsou oběma společné.

Odhalení těch nejschopnějších mikroRNA, napadajících cílová místa zmíněných SARS protivníků, je od vědců z Augusta University a University of Florida, dárkem především pro seniory.  Právě jim totiž množství kolujících miRNA ve stáří klesá a i proto svůj boj s koronavirem rádi prohrávají. Zamýšlená léčba aplikací vybraných molekul miRNA, se zdá být perspektivní. Mimo jiné i proto, že by mělo stačit koktejl vybraných klíčových mikroRNA, „šňupat“. Než se ale tak stane,  budou nejprve muset dobře vyjít testy na živých organismech. Podle vědců ale není důvod, proč by tomu tak být nemělo.

Jednoduché a praktické

Azeem Mohammed (vlevo) a Sandeep Padala. Vědátorské duo urologů přicházející s nápadem, jak nemocným potlačit destruktivní cytokinovou bouři pomocí filtru.(Foto: Phil Jones,Georgia Health Sciences University).

To, co nám při infekcích hrozí, a té koronavirové zvlášť, je přehnaná imunitní odpověď. Na vině jsou látky zvané cytokiny. Mají v popisu práce virus ničit, ale i pro ně platí, že všeho moc škodí. Když dojde k takzvané cytokinové bouři, nadělají víc škody, než užitku - vyřazují z činnosti celé orgány, nejčastěji to jsou plíce a ledviny. Azeem Mohammed je urolog na Medical College of Georgia, spadající pod Augusta University (USA). Jako specialistu na ledviny jsou nyní pacienti s COVID-19, takřka jeho „denním chlebem“ a dialýza je tím, co nešťastníkům se selhávajícími ledvinami, zachraňuje život. Spolu s kolegou Sandeep Padala, rovněž odborníkem na ledviny, vyšli z následující úvahy:

Pokud se pro pacienta stává nadmíra cytokinů uvolňovaných do krve imunitními buňkami, škodlivou záležitostí, proč je z krve nešťastníkům nevychytat?

Navrhují využít k tomu vybavení, které je v nemocnicích běžně dostupné. V útrobách dialyzačních mašinek jsou filtry. Ty sice molekuly proteinů, jako jsou cytokiny, neodstraňují, ale Jak sám Mohammed praví, dostal ve sprše nápad nahradit je filtry, které to umí. Ne nadarmo se zpráva o využití dialyzačního přístroje vybaveného filtrem vychytávajícím cytokiny dostala na Medical X Press, mezi ty nejčtenější.

Nejspíš jedinou vážnější komplikaci u této léčby by mohla být  případná alergie pacienta na heparin. Protože ale jde v jejich případě o filtry americkým úřadem FDA již dříve k léčbě schválené, mohli vědátoři rovnou přikročit k ověřování své hypotézy a léčbě pacientů s COVID-19 bez obvykle zdlouhavých schvalovacích procedur.

Napsáno exkluzívně pro Unilabs Slovensko.

Dobrý nápad Mohammeda s Padalalem by nemusel zachraňovat životy jen v USA. I v Evropě se již několik let používají filtry Oxiris. Ty fungují jako standardní dialyzační filtry a nasazují se v případech, kdy je nemocnému potřeba z krve odstranit endotoxiny produkované nějakou úpornou bakteriální infekcí. Stejně jako takzvané „uremické toxiny“, tyto filtry vychytávají z krve i cytokiny. Filtry Oxiris rovněž obsahují heparin, což (vyjma alergických jedinců) by rovněž nemělo být na škodu, neboť omezuje vznik krevních sraženin. A ty jsou u pacientů s covidem rizikem, jak dokládají případy mrtvice u nižší věkové skupiny.

Literatura

Sadanand Fulzele et al.: COVID-19 Virulence in Aged Patients Might Be Impacted by the Host Cellular MicroRNAs Abundance. Aging and Disease, April,2020

www.aginganddisease.org/EN/10.14336/AD.2020.0428

Silliman University News

Medical College of Georgia, Augusta University