Zrno SiC prachu a planetární mlhovina Vajíčko. NASA, W. Sparks (STScI) and R. Sahai (JPL). Inset: Janaína N. Ávila.

Naše Země a celá Sluneční soustava vznikly brzy po zažehnutí Slunce ve zhrouceném mračnu kosmického plynu a prachu, asi před 4,5 miliardami let. Vědci nedávno vystopovali nový nejstarší materiál na Zemi, a ten je shodou okolností mnohem starší, nežli 4,5 miliard let. Ve skutečnosti vznikl asi před 7 miliardami let. To je pochopitelně na pováženou. Tento materiál zcela jistě nepochází ze Země ani ze Sluneční soustavy a musel vzniknout někde úplně jinde!

Philipp Heck. Kredit: Field Museum of Natural History in Chicago.

Ve skutečnosti to není zase taková zdrcující záhada, i když vzrušující objev je to každopádně. Jde totiž o pradávný kosmický prach, který Philipp Heck z amerického muzea Field Museum of Natural History v Chicagu a jeho spolupracovníci získali z meteoritu Murchinson. To je velký a slavný uhlíkatý chondrit o hmotnosti asi 100 kg, který dopadl poblíž Murchinsonu v australském státě Victoria. Obsahuje spoustu organických látek, a očividně také velmi starý kosmický prach. Jako i jiné podobné meteority s vysokým obsahem organické hmoty, i Murchinson velmi silně a štiplavě páchne.

Zmíněná zrna kosmického prachu uhnětly exploze a výtrysky umírajících hvězd, které zmizely z vesmíru ještě předtím, než se rozsvítilo Slunce. Nové analýzy ukázaly, že některá z těchto zrn z meteoritu Murchinson vznikla pár milionů let před vznikem Slunce, a některé až 3 miliardy let před Sluncem.

Vesmír je plný takových částeček prachu. Přesto doposud nikdo neobjevil prach starší než Sluneční soustava v pozemských horninách. Podle Hecka je to kvůli tomu, že pozemská desková tektonika, vulkanismus a další planetární mechanismy během miliard let od vzniku Země zahřály a proměnily veškerý prvotní kosmický prach, který na Zemi napadal, tak, že dnes již není k poznání. Asteroidy, z nichž často pocházejí meteority, jsou ale oproti dynamické a bouřlivě proměnlivé Zemi velmi neměnnými světy. Co tam dopadne, to tam i zůstane, často po miliardy let, v původní stavu.

Murchinson. Kredit: Basilicofresco / Wikimedia Commons.

Většina známých zrn kosmického prachu, který je starší než Sluneční soustava, dosahuje velikosti sotva 1 mikronu. Heckův tým ale studoval zrna prachu z meteoritu Murchinson, která byla mnoha větší, od 2 do 30 mikronů. Tvořil je převážně křemík a uhlík. Heckův tým jim láskyplně přezdíval „balvany“. Některé z těchto balvanů viděli v optickém mikroskopu.

Badatelé studovali čtyři desítky zrn kosmického prachu z meteoritu Murchinson. Získali je tak, že kousky tohoto páchnoucího vesmírného balvanu rozpustili v kyselině. Tím se rozplyne většina obsažených minerálů a silikátů, ale kosmický prach kyselině odolá. Nakonec datovali stáří těchto zrn pomocí izotopů neonu, které vznikají působením galaktického kosmického záření.

Vide: Philipp Heck Without Watermark

Literatura

Space.com 13. 1. 2020, PNAS online 13. 1. 2020.