Trosky Platónovy Akadémie. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons.

Mladší ročníky si mnohdy už ani nevybavují, jak zásadní událost 7. listopadu oslavujeme, a jaké to bývaly oslavy. Vždyť v tento den se v nejedné obnovené Platónově Akadémii slavily narozeniny zakladatele! Alespoň přepočteno do našeho kalendáře, což může být trochu problém, bohužel zdaleka ne jediný.

Oslava něčích narozenin nebývala v antice obvyklou slavností, jenže Platón nebyl jen tak někdo. Legenda, že Platón byl božského původu, nemusela na své uplatnění čekat dlouhá léta, jako v řadě jiných případů, neboť ji sepsal Platónův synovec Speusippos, tedy novopečený druhý scholarcha Akadémie, prý jakožto „athénskou pověst“. Snad ji pronesl už při pohřbu „božského“ mistra. Jako prý dal Apollón lidem svého syna Asklépia k léčbě těla, tak dal Platóna k léčbě duše. Platón je synem Apollóna, ne Aristóna z rodu krále Kodra, a porodila ho panenská matka Periktioné, pocházející ze Solónova rodu! Z této legendy ovšem plynulo jiné datum Platónova narození, bližší Apollónovým svátkům, nejspíš 7. dne athénského měsíce thargelion (thargélión), což by v našem kalendáři mohlo být třeba 25. května. V ten den se podle většiny dostupných pramenů slavily Platónovy narozeniny v původní Akadémii v Athénách, což prý převzali i novoplatonici. Toto zvláštní pomezí literárního vtipu a velikášské blasfémie se ujalo přinejmenším jako metafora. Pracuje s ní např. Plútarchos a pak Diogenés Laertios. V 3. století n. l. ji zmiňuje i křesťan Órigenés, totiž jako doklad, že ani pro Řeky nebylo početí z panenské matky božským působením tak úplně neobvyklé.

Horoskop Platónova narození, skoro jistě ne pravý, který popisuje římský autor Firmicius Maternus (4. století n. l.), předpokládá Platónovy narozeniny někdy kolem přelomu února a března.

Aby těch Platónových narozenin nebylo v průběhu roku málo, tak renesanční obnovitel platónské Akadémie, Marsilio Ficino (1433–1499), definitivně stanovil oslavné symposium k jejich uctění na 7. listopadu. A jsme u toho! Právě toto datum převzaly i některé z pozdějších pokusů o revitalizaci Platónovy Akadémie, mnohdy jen zpola vážně míněné. Už toho raději nechám, abych nevyvinul další konspirační hypotézu, a přistupme k oslavě.

Oslava

Hermovka oslavence. Římská kopie originálu z Akadémie v Athénách z doby kolem roku 340 př. n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Při oslavě se nehodí nějaké delší výklady, ty jsem napsal tady. Už vůbec se nehodí pomluvy – a od cesty si máme nechat i věcnou kritiku. K té můžeme přistoupit po oslavě.

Protože mám Platóna přes všechny vážné výhrady docela rád, pro jeho vtip a důmyslnou literární stavbu, tak mu (nebo spíš jeho duši?) po jeho způsobu přeju věčné nahlížení pravých idejí v jejich domovské oblasti, ve společnosti dávných mudrců, spravedlivých soudců i půvabných mladíků, samozřejmě odtělesněných!

Problémy

Kdyby se datum Platónova narození pochopilo hegelovsky dějinně, to by teprve byla jízda! (Řečeno slovníkem Stanislava Mihulky.) Vždyť Hegel dokázal z hypotetické Thalétovy předpovědi zatmění Slunce v Malé Asii (28. května roku 586 před n. l.) udělat začátek veškeré filosofie, Evropy, svobody a dokonce dějin jako takových. Je zvláštní, kolik lidí mu na tenhle bizár skočilo, od ideologů po špičkové vzdělance. Zdatný hegelián by zajisté dokázal i z některého datumu Platónových narozenin učinit další přelomovou a světodějnou událost.

Skutečný problém Platóna je ale v tom jeho odtělesnění , v přehlížení „smyslového člověka“ a všech jednotlivin, v rozpolcení člověka na tělo a duši. Tělo je pak „smyslové“ a nehodnotné, takže všechno cenné se soustředí na duši; nebo na ideje, oddělené od jednotlivých „smyslových věcí“. Platón filosofii geniálně vykřesal, ale hned pohřbil filosofický přístup k čemukoliv autentickému.

Literatura

František Novotný: Platón IV. Druhý život. Praha: Academia 1970.

Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Pelhřimov 1995. – Roztomilé drby zapsané v 3. století n. l.