Pravděpodobnost války

Z dotazníkových akcí vyplývá, že žijeme v představě, že válka vychází z módy, a tak se v tomto ohledu cítíme bezpeční. To, čemu se říká „distribuce zákona moci“, ale takový optimismus nenabízí. Počty válečných konfliktů v uplynulých desetiletích neklesají. Obdobná lokální handrkování se v minulosti vždy postarala o rozhoření zla velkého rozsahu. Z kalkulace rizik vedoucích k dalšímu světovému konfliktu vyplývá, že by se postaral o 70 milionů mrtvých a měl by být realitou horizontu sta let.

Steven Arthur Pinker. Psycholog, jazykovědec, antropolog, filozof, spisovatel a vysokoškolský učitel. Je profesorem na Harvardově univerzitě. Bývá řazen k vizionářským optimistům. Kredit: Rebecca Goldstein.

Sociologové se považují za vědce. Na něčem tak zásadním, velkém a hrůzném, jako je válečný konflikt, a s čím má lidstvo velké zkušenosti, by se měli shodnout. Jenže neshodnou. Jedni tvrdí, že násilí mezi lidmi klesá, jiní, že tomu tak není.

Frontmenem první skupiny, s nálepkou „optimisté“, je Steven Pinker. Argumentují tím, že počet mrtvých (v důsledku válek) ve vztahu na počet obyvatel, klesá. Oponeneti, řazení k pesimistům, se k dedukcím optimistů nevyjadřují zrovna lichotivě. Vytýkají jim, že své předpovědi staví na špatných základech. Že jejich statistiku zkresluje růst populace, který je exponenciální.

Bear F. Braumoeller, absolvent University of Chicago, s vědeckými tituly získanými na University of Michigan, Harvard University a University of Illinois. Toho času profesor na Ohio State University. Je nositelem celé řady ocenění za publikační činnost a člen Norwegian Nobel Institute. Kredit: OSU.

Věnujme se chvilku argumentům pesimistů. Podle nich je potřeba posuzovat jednotlivé konkrétní válečné konflikty. V takovém případě totiž dostáváme zcela jiný obrázek nedávných událostí. V místech, kudy se válečná vřava přehnala, nic nenasvědčuje tomu, že by násilí klesalo. Takto pojatá statistika vypovídá o tom, že riziko smrti se v důsledku války pro občana nesnižuje.

Není to jediný jejich argument. Dalším jsou neklesající počty ozbrojených hraničních potyček mezi zeměmi. A to je z pohledu celkového rizika velké války ještě znepokojivější. Frekvence zmíněných potyček je totiž oběma tábory (optimisty i pesimisty) svorně považována za ukazatel toho, jak je společnost v dané době náchylná k válce.

Ke světově uznávaným odborníkům na válečné handrkování dob minulých i té současné, je profesor politických věd na Ohio State University Bear Braumoeller. V rámci našeho zjednodušeného členění na optimisty a pesimisty, patří spíš k pesimistům (podle autora tohoto článku k realistům). Braumoeleler je autorem několika knih. V té nejnovější, vydané před několika dny, se rozhodl cupovat zavádějící argumenty optimistů. Používá k tomu jednoduché příklady. Například to, že „Je nesmysl předpokládat, že by chudá jihoamerická zemička mohla vyhlašovat válku nějaké jiné chudé zemičce kdesi v Africe. Proto je statistika globálu (optimistů) špatná“.

Nejnovější Braumoellerova kniha: Only the Dead: The Persistence of War in the Modern Age Hardcover, 3. 9. 2019.

Podle Braumoellera je rozumnější vycházet z počtu zemí s ohledem na jejich politický význam vůči sobě. Statistika konfliktů s použitím síly mezi takovými zeměmi vůči sobě navzájem, je chmurná a žádná změna trendu k lepšímu se za posledních 200 let (!) nekoná. Zajímavé je, jak v tomto směru vychází výsledky dotazníkových akcí. Podle sociologů vesměs žijeme v představě, že válka vychází z módy, a tak se v tomto ohledu se cítíme být v bezpečí.

Odborníci Braumoellerova ražení při posuzování rizika vzniku konfliktu používají termín „distribuce zákona moci“. Jde o charakteristiku, která vychází z minulých konfliktů a všímá si celé řady doprovodných znaků, jejichž vyústěním byl konflikt velkého rozsahu. Podle této charakteristiky současný stav optimismus nenabízí. Ostatně, počty válečných konfliktů v uplynulých desetiletích neklesají a opak je pravdou. Poučení z minula nám říká, že nezvládnutá zla velkých rozsahů také vždy začínala jako malé lokální potyčky.

Závěr

Podle Braumoellera za posledních 200 let pravděpodobnost války neklesá. Riziko vzniku dalšího světového konfliktu velkého rozsahu, je reálné. Mělo by na svědomí okolo 70 milionů lidských životů a z pohledu statistiky a doprovodných indicií se tak může stát kdykoliv, během následujících sta let. Instituce, které jsme si vytvořili, aby takové válce zabránily, s tím nebudou mít moc šancí něco udělat. Ostatně nikdy v historii se jim to nepodařilo. Rostoucí počet větších válečných konfliktů v několika posledních desetiletí jde takové skeptické představě rovněž na ruku. Na konci každé války padají z úst politiků slova, že „tato válka už musí být ta poslední“. Celá lidská historie ale spíš nahrává děsivému: „Konec války spatřili pouze mrtví.“

Video: Bear F. Braumoeller, The Norwegian Nobel Institute lectures

Autor: Josef Pazdera

Datum: 22.09.2019

Tisk článku

Související články:

Proč se lidé přidávají k apokalyptickým zabijákům Daeš? Autor: Stanislav Mihulka (19.12.2015)
Proč se lidé zabíjejí: Války a vraždy pod lupou Autor: Pavel Houser (21.06.2017)
Mohly by umělé inteligence zvýšit riziko jaderné války? Autor: Stanislav Mihulka (25.04.2018)

Diskuze:

Pavol Hudák,2019-10-07 09:57:39

A niesu na vine priliz makke pravidla boja? Volakedy nepriatela zmasakrovali, uplne na dno, dnes sa mozu hadzat bomby iba na vojenske objekty, takze vlastne nikdy nezabiju dostatok nepriatelov, aby konflikt ustal.