Kevin M. Folta, profesor na floridské univerzitě se domnívá, že komunikace vědců s veřejností je nedostatečná. Nepochopení problematiky nezasvěcenými lidmi zpomaluje šíření prospěšných technologií. Proto založil populární povídací blog (Talking Biotech Podcast). Asi jako každý v oboru vzdělaný člověk nezatracuje glyfosát a geneticky modifikované plodiny. Díky tomu a popularitě se z něho stal "plevel", kterého bylo potřeba profesionálně zničit. To se nepodařilo, tak mu alespoň činili zlo zveřejňováním citlivých osobních údajů. Je smutné, když jsou rafinované útoky místo diskuze vedeny na postoje s racionálními základy a to bez ohledu na strany ať už jde o profesora nebo aktuálně o šestnáctiletou holku. Veškeré popsané jednání vystihuje slovo šikana. Kredit: University of Florida.

U nás high-tech způsobem pěstovanou zeleninu produkují třeba v Břeclavi. Jako v jiných zahradách svého druhu tam rostliny rostou usazeny do hydroponického systému v patrovém uspořádání pod světlo vyzařujícími diodami za absolutní kontroly podmínek. Tradičním zemědělcům, co sází do půdy na poli nebo ve skleníku, to musí připadat hloupé. Místo zapojení Slunce které poskytuje své služby zdarma, průkopníci nové metody platí za drahou elektrickou energii. Podle analýzy to dělá až 25 % celkových nákladů. A to ještě další elektřinu spotřebuje klimatizace, ventilátory, čerpadla živného roztoku a zařízení obohacující prostředí o oxid uhličitý.

Ekonomický smysl této technologii dává prodej zboží pod značkou luxusní kvalita za luxusní cenu, či sezónní cenový rozdíl zeleniny v oblastech, kde zkracování dne znemožňuje produkci potravin celoročně. V žádném případě se nevyplatí si takto obstarávat základní potraviny jako jsou brambory, pšenice a kukuřice. Koncept vychází z filozofie: "Vypěstovat i zkonzumovat přímo, nebo v blízkosti měst". Spoří se tím náklady za dopravu a listy salátů,... zůstávají čerstvé a křupavé a nejsou ztráty vyřazováním kusů unavených přepravou.

Pěstování bez půdy v uzavřeném zařízení se vyznačuje vynikající efektivitou ve využití vody. K dosažení stejné úrody ji stačí desetkrát méně. Bonusem je, že po vytvoření prostředí prostého patogenů a škůdců si provozovatel může dovolit zapomenout na pesticidy. Jen tu nenasytnost rostlin po toku elektronů nějakou mazanou lstí redukovat nejde. A nebo jde?

Možnou úsporu naznačují závěry experimentu, který napadl Kevina Folta z Floridské univerzity. Ten přemýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby stejná porce světla byla rozdělena do dávek v určitých opakujících se intervalech světla a tmy, které nerespektují obvyklý rytmus střídání noci a dne odvozený od rotace planety. Do realizace pokusu se pustil spolu s kolegy ze stjejné univerzity.

Jistě, nejen biolog si uvědomí, že návrh vědeckého týmu jde proti přírodě. Každý živý tvor se adaptoval na proměny obývaného prostředí a délka světelného cyklu má svá pevná pravidla. Těžko někdo může doufat v to, že pochody v rostlině budou natolik flexibilní, aby snesly zacházení, se kterým se nikdy nesetkaly a nejsou na něj naprogramované. To se samozřejmě potvrdilo. Pokusné objekty dva zástupci z rodu brukev a jeden z rodu řepa vystavené jiným cyklům než 12 hodin světla a 12 hodin tmy zrovna moc neprosperovaly. Viditelné nedostatky se ukázaly, když se frekvence cyklů zvýšila na dobu 6/6 a 3/3. Přičemž hotová katastrofa postihla skupiny s periodou 1/1 a 0,5/0,5.

Záznam experimentu z roku 1931, kdy byla sledována reakce krásenky sírožluté pod světelnými intervaly různé délky. Kredit: J. Agri. Res. 42: National Agricultural Library, Agricultural Research Service, U.S. Department of Agriculture., CC BY 4.0

Přestože rostliny všech skupin obdržely vždy stejnou dávku fotonů, zejména ty posledně jmenované se chovaly stejně, jako kdyby byly umístěny ve tmě. Vědci to poznali tak, že popletené brukve přestaly tvořit antokyany (barviva) a spustily růst do výšky ve snaze přiblížit se ke zdroji světla a ukořistit další paprsky. Zkrátka krátké přerušované úseky ozáření nestačily k vyvolání fotomorfogenetické odezvy.

Nicméně pokud experimentátoři periodu střídání světla zkrátili mnohem více, dočkali se změny chování. Jestliže na brukve blikali v cyklu 5 sekund světlo a 5 sekund tma, rostly téměř nerozeznatelně od skupiny kultivované za normálních podmínek. Na mechanizmus registrující střídání přechodů to bylo moc rychlé a proto rostliny vnímaly podmínky jako konstantní.

Na rozdíl od pomalejšího přepínání světla si rostliny při rychlých záblescích myslely, že se nachází na místě s nikdy nekončícím dnem. U lidí by násilné narušení cirkadiánních rytmů bylo jakožto součást výslechové metody dobré k získání nějaké tajné informace. Ovšem rostliny jsou většinou k trvalé bdělosti tolerantní. Absence fáze odpočinku je závažně nepoškodí a jsou schopny pokračovat v neustálém růstu.

Tímto vědci k prvotně vytyčeným cílům získali všechna data, která chtěli a hřál je pocit dobře odvedené práce, ale jak se říká, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a tak si na badatele přichystal překvapení. Těsně před dokončováním publikace přišel člen týmu Paul Kusuma s tím, že nosí dříví do lesa. K překvapení všech podobný pokus se uskutečnil již v roce 1931 a oni o 88 let později znovu objevili objevené. Tenkrát zaměstnanci amerického ministerstva zemědělství provedli v podstatě stejný experiment a dospěli k stejným zjištěním.

Uzavřený produkční systém. Volné dílo.

Po překonaném šoku dali odborníci znovu hlavy dohromady a původní nápad dál rozvinuli. Položili si další otázku. Co by se stalo, kdyby po pětisekundovém osvícení následovala prodloužená fáze temna o délce deset nebo dvacet sekund? To v roce 1931 nedělali.

Jakmile tým revidovaný plán dokončil, ukázalo se, že rozšířená doba tmy rostlinám nijak zvláš nevadí. Od tohoto okamžiku výsledky začínají být uplatnitelné kromě akademické sféry také v rostlinné výrobě. Pokud by asymetrické rozdělení světla a tmy šlo aplikovat na farmách, vznikla by úspora energie. Je to jednoduchá matematika. Vypínalo-li by se světlo na 10 sekund, tak by rozdíl tvořil 33 % a při pauze o délce 20 sekund by elektroměr ukázal o celých 60 % méně spálené elektřiny.
Ikdyž správnost postupu musí být ještě ověřena na dalších plodinách takto kultivovaných až do sklizně, další práce provedená se saláty dokázala funkčnost předpokladu hodně muziky za málo peněz. Jen vyprodukovaný pokusný salát měl listy zbarvené do zelena, přičemž použitý kultivar za běžných podmínek poskytuje zbarvení fialové. Mimoto listy byly větší, což znamená i větší výtěžek. Pěstování zeleniny za účasti světelných pulzů by tak mohlo být finančně atraktivní pro zemědělce a výpěstky zase pro lidi, kteří slyší na marketing o zmenšování uhlíkové stopy.

Literatura

10.1016/j.envexpbot.2019.103803https://theconversation.com