Odpoledne a večer 18. června se asi 20 km jižně od belgické metropole Bruselu odehrála slavná bitva u Waterloo. Francouzská armáda císaře Napoleona I utrpěla drtivou porážku od vojsk koalice evropských panovníků, tvořených anglo-batavskou armádou polního maršála vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod velením polního maršála Blüchera. Výsledek bitvy významně ovlivnil další průběh evropské i světové historie.
Podle historiků byla Napoleonova zničující porážka důsledkem souhry desítek selhání jak císaře samotného, tak jeho podřízených, a stejnou měrou i okolností a schopností jeho protivníků. Jednou z klíčových okolností bitvy bylo i dlouhodobě špatné počasí. Pršelo a všude bylo bláto.
Matthew Genge z Královské univerzity v Londýně se domnívá, že hlavním viníkem špatného počasí a do značné míry i Napoleonovy porážky, byla extrémní erupce dodnes aktivního stratovulkánu Tambora, který se nachází na severu indonéského ostrova Sumbawa. Gengeho studii publikoval časopis Geology.
K enormní erupci došlo na začátku dubna 1815, tedy zhruba dva měsíce před bitvou u Waterloo. Během erupce zahynulo téměř 100 tisíc lidí a bývá považována za jednu z největších ve známé historii lidstva. Tambora vychrlila ohromné množství popela, který pak společně se sopečnými plyny ovlivnil klima na planetě na dlouhou dobu. Roku 1816 se proto říká „rok bez léta“.
Genge zjistil, že elektricky nabitý vulkanický popel z erupce Tombory mohl „zkratovat“ ionosféru. Globální elektrický obvod v ionosféře přitom významně ovlivňuje tvorbu mraků, takže takový zkrat atmosféry vyvolal mohutnou oblačnost. Mraky přinesly do Evropy špatné počasí a spoustu deště, který se podepsal na Napoleonově porážce. Vědci se doposud domnívali, že vulkanický popel z erupcí zůstává v nízkých vrstvách atmosféry. Genge ale tvrdí, že se sopečný popel může dostat mnohem výš, až do výšek kolem 100 kilometrů nad zemí. Pohánějí ho při tom elektrické síly.
Badatel dokládá svá tvrzení sérií experimentů s pohybem částic popela a elektrostatickými silami. Podle Gengeho výpočtů se částice vulkanického popela, které jsou menší než 0,2 mikrometru, mohou při velkých sopečných erupcích dostat až do ionosféry. Částice vulkanických plynů i vulkanického popela jsou záporně nabité, což malé částečky popela vypuzuje vysoko do atmosféry.
Výsledky experimentů jsou v souladu s historickými záznamy dalších erupcí. Z roku 1815 máme jenom málo informací o počasí. Genge ale analyzoval záznamy z doby po legendární explozi sopky Krakatoa v roce 1883, které s jeho výsledky souhlasí. Gengeho studii podporují i data o narušení ionosféry po erupci sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991. Tento jev mohl být vyvolán právě elektricky nabitým vulkanickým popelem z erupce.
Jak uvádí Genge, Victor Hugo ve svých Bídnících o bitvě u Waterloo píše: „pro tohle roční období neobvykle zamračená obloha postačila k tomu, aby přivedla svět na pokraj zhroucení“. Promoklá půda značně komplikovala ofenzivní pohyby vojsk. Vévoda z Wellingtonu vyznával defenzivní taktiku a Napoleon se rozhodl napadnout anglo-batavskou armádou a zničit ji. Terén ale tentokrát bojoval proti němu a Napoleon u Waterloo skončil.
Video
How was Napoleon defeated by a volcano?
Dr Matt Genge on cooking up a primordial soup
Literatura
Imperial College London 22. 8. 2018, Geology online 21. 8. 2018.
Erupce supervulkánu Toba před 73 tisíci lety odlesnila Indii
Autor: Stanislav Mihulka (19.12.2009)
Jak si sopky hrají s globálním oteplováním?
Autor: Stanislav Mihulka (15.01.2015)
Peklo na Zemi: Dávný pád meteoritu rozpoutal sopečné erupce
Autor: Stanislav Mihulka (06.05.2017)
Diskuze:
:)
Alexandr Kostka,2018-08-27 10:55:18
Podstatný je spíš následek dešťů, než příčina. Ostatně deštivé roky bývají i bez sopky. Mě spíš vždy zajímalo, proč vůbec Napoleon u Waterloo udělal tu magořinu, že útočil na dobře připravené obranné pozice, za naprosto nepříznivých podmínek. Útok přes poměrně široké údolí, kde nepřítel na našich chlapech otestuje každou střelnou zbraň a dělo co má. A ti co přežijí zadýchaní vyběhnou stráň nahoru a pak teprve mají bojovat na blízko? I kdyby to optimálně vyšlo, byly by tam šílené ztráty.
A ono to vycházelo na levačku od začátku. Dělostřelectvo uvízlo v bahně a než je vyprostili a dotáhli do pozic, byli dělostřelci na pokraji úplného vyčerpání. Ať mi nikdo netvrdí, že se to neprojevilo na přesnosti a rychlosti střelby. Nemluvě o tom, že ostatní kolik hodin stáli připravení k boji a čekali na ně. A to opravdu stáli, pěkně ve formaci. Opět, efekt na bojeschopnost a morálku musel být nemalý.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
