Sloni se musejí chránit před nádorovými buňkami. Kredit: C. E. Timothy Paine / Flickr.

V dnešní době asi 17 procent lidí na světě zemře kvůli rakovině. Nejsou to moc radostná čísla. Takoví sloni jsou na tom mnohem lépe. Ze slonů držených v zajetí totiž zemře na nádorové onemocnění méně než 5 procent jedinců. Žijí přitom srovnatelně dlouho dobu jako lidé a v těle mají asi tak 100 krát více potenciálně nádorových buněk než my. Je to do očí bijící nespravedlnost.

Rozčilování ale není na místě. Mnohem lepší by bylo zjistit, proč to tak je, a nalézt v tom nějakou výhodu pro náš vlastní druh. Před třemi lety se právě do takového výzkumu pustily badatelské týmy Chicagské a Utažské univerzity. Nezávisle na sobě. A objevili skutečně nesmírně zajímavé věci.

Už nějakou dobu víme, že lidé, stejně jako ostatní živočichové, mají jednu, tedy vlastně dvě kopie genu TP53, což je velice významný a vysoce postavený tumor supresorový gen, na kterém leží značná část obrany těla proti nádorům. Jeho produkt, protein p53, se podílí na detekci poškozené DNA a opravách DNA, stejně jako na programované buněčné smrti, pokud DNA v buňce už opravit nelze. Tým z Utahu překvapeně zjistil, že sloni afričtí mají nejméně 20 kopií, čili 40 alel genu TP53. To musí mít ohromný vliv na fungování buněk slonů, které jsou mnohem citlivější na poškození DNA a mnohem snadněji páchají sebevraždu.

Vincent J. Lynch. Kredit: V. J. Lynch.

Druhý z týmů, který vedl Vincent Lynch z Chicagské univerzity, nedávno objevil další pozoruhodnost slonů. Mají protinádorový zombie gen, který si vzkřísili k životu. Zní to jako z nějakého laciného hororu, ale je to skutečně tak, se špetkou nadsázky. Během evoluce se některé geny rozbijí a přestanou fungovat. Stávají se z nich pseudogeny a z hlediska organismu jsou prakticky mrtvé. Lidé mají takových mrtvých genů spoustu, třeba slavný pseudogen GULOP, který může za to, že si naše tělo neumí vyrobit vitamín C.

Protein p53 navázaný na vlákně DNA. Kredit: Thomas Splettstoesser / Wikimedia Commons.

A velmi vzácně se stává, že se takový mrtvý gen opět probudí k životu. Je to tedy zombie gen, jako vyšitý. Lynch s kolegy přišli na to, že jistý pseudogen „leukemia inhibitory factor 6“ (LIF6) se u slonů probral k životu. A tahle zombie je velice, velice užitečná. Když je dotyčný zombie gen aktivovaný proteinem p53, jak jinak, tak vyrobí protein, který se rychle vyřítí k mitochondriím podezřelé buňky. A tyto mitochondrie proděraví jako nějaký šílenec. Čímž buňku zabije. Přidržíme-li se nadsázky, tak LIF6 je pěkně vražedná zombie, jenže zabíjí pro dobro sloního organismu. Rychlý zákrok totiž zabrání rakovině, aby vůbec vznikla.

Sloni mají vlastně ve svém genomu celkem osm LIF genů, ale podle toho, co zatím víme, funguje jenom LIF6. Vše nasvědčuje tomu, že právě LIF6 z podstatné části zajišťuje slonům dlouhý život bez nádorů.

Být velký je evolučně skvělé. Skoro nikdo si na vás nedovolí. Má to ale i svoje nevýhody, s nimiž se velké organismy musejí vyrovnat. Třeba problémy s nádory. Velcí a dlouhověcí živočichové si museli vyvinout spolehlivé molekulární mechanismy, s jejichž pomocí eliminují nádorové buňky. Ty se neustále objevují v těle, tím spíše u velkých tvorů. Pozorujeme to vlastně i u lidí, protože vysocí lidé mívají o něco častěji některé typy nádorů. Zombie LIF6 je součástí právě takového mechanismu, který vznikl během evoluce slonů. Ta se rozeběhla někdy před 30 miliony let a sloni se zatím drží. Vědci sice ještě přesně nevědí, jak LIF6 funguje, ale rozhodně na tom budou intenzivně pracovat. Třeba se tenhle sloní trik naučíme a použijeme pro boj s našimi nádory, kterých máme požehnaně.

Literatura
University of Chicago 14. 8. 2018, Cell Reports 24: P1765–1776.