Když robotická sonda Beresheet izraelské společnost SpaceIL narazila do Měsíce, tak nebyla tak docela bez posádky. Na palubě měla spoustu želvušek ve stavu hluboké hibernace. Podle odborníků měly obstojnou šanci přežít náraz a teď by mohly být pozemskou posádkou na Měsíci.

V internetu bude nakonec zapojeno úplně všechno. Senzory a elektroniku chytrých obalů pro výrobky na jedno použití by měly pohánět nové, k prostředí šetrné a hlavně laciné mikro biobaterie, které bude možné po použití prostě vyhodit.

Kanál nezní zrovna moc libozvučně a lze si pod tím představit ledasco. Tentokrát bude řeč o „dírkách“ v bičících spermií s funkcí spínače forsáže motility. Lze si je představit také jako potrubní poštu, která poslům lásky zvěstuje něco jako: „Jsi blízko, Ty to dáš“! Lenošivé spermie taková informace nejen potěší, ale i povzbudí k činnosti a také určí směr, kterým je třeba se vydat.

Když si pořídíte mozek prasete z jatek a připojíte ho na šikovný systém, který simuluje napojení mozku na další orgány, tak můžete přinejmenším z části takový mozek oživit. Etici experiment chválí jako slibný pro léčbu následků mrtvice a poškození mozku, a jedním dechem varují před řadou etických komplikací, které z takového průlomu v biologii mozku vyplývají.

Říkalo se mu nemoc galská, francouzská, uherská, příjice, lues, bejel,… Vžil se název z roku 1530 od italského lékaře Girolamo Fracastoro. Napsal báseň o nemocném ovčákovi Syphilus. Příznaky nemoci i to, že pochází z Nového světa, autor popsal s grácií a tak věcně, že to platí dodnes. Jen s viníkem už to je jinak. Pasáček byl ohavnou nemocí potrestán za rouhání se Bohu Slunce. Báseň se už za autorova života stala bestsellerem a dočkala se mnoha vydání. A to i po více než dvou stech letech, jak dokládá pařížské vydání s poznámkami a překladem do francouzštiny. Zářná to ukázka, jak se má dělat popularizace vědy.

Matematický biolog Lewi Stone nasadil metody ze svého oboru na analýzu průmyslové genocidy neblaze proslulé operace Reinhard. V táborech smrti v Treblince, Belzeci a Sobiboru bylo tehdy zmasakrováno asi 1,7 milionů lidí, většinou polských Židů. Nacistický stroj na smrt drtil 15 tisíc lidských životů denně.

Experimenty s buňkami srdce potkanů ukazují, že extrémně slabá elektromagnetická pole na velmi nízkých frekvencích, která v atmosféře neustále vytvářejí blesky, by mohla mít ochranný účinek na buňky. Pokud nejde o omyl, tak by zajímavý fenomén mohl mít praktické využití.

První fází opilosti je obvykle opilost veselá, přemoudřelá a společenská. Ve druhé fázi se opilost utahá, unaví a nakonec odpadne. O kocovině raději ani nemluvě. Jak se ukázalo, octomilky to mají úplně stejně jako lidé. Vědci proto opíjejí octomilky a intenzivně zkoumají molekulární mechanismy nalitosti.

O Louise Brownové, první děcku ze zkumavky, toho bylo napsáno již mnohé a nepochybně i teď Luise zvoní v uších. V červenci roku 2018 oslavila Louise své jubileum, a s ní celá reprodukční medicína. Snad je to příležitost k malému zamyšlení.

Někdo má rád holky, jiný vdolky. Patricia Yang našla zalíbení ve zkoumání exkrementů. Ve své nejnovější práci se zabývá kaděním, což jak jistě uznáte, když to je formou kvádrů, je více než neobvyklé. Jeden tvor na Zemi to zvládá a díky Doktorce Yang už víme nejen proč, ale tak trochu i jak to dělá.

Gayům se otevírá možnost si ze svých buněk vypěstovat „ženská“ vajíčka a oplodňovat je spermiemi svého partnera. Také fanynkám toužícím mít potomka se svým idolem se rozšiřuje okruh možností bez nutnosti mít „styk“. Nějakou dobu již měly možnost nechat si v laboratoři vypiplat „spermie“ z vlasového folikulu nebo buňky kůže milované osoby, ale teď se spektrum možností rozšiřuje o další variantu. Podvodně získanou tělní buňku svého fetiše si mohou nechat transformovat ve vajíčko. Ne, nejde o omyl, to jen Japonci z pěstování časného stadia lidských zárodečných buněk v umělém vaječníku udělali realitu.

Čerstvý hack fotosyntézy využívá sluneční záření k štěpení vody na vodík a kyslík. Spoléhá přitom na mix evolucí prověřených biologických komponent a šikovných lidských technologií.

Letci na pavučinách nevyužívají jenom vítr. Vycítí elektrická pole v atmosféře a s jejich pomocí létají i za bezvětří či špatného počasí. O smyslech živočichů se ještě máme co učit.

Přiučit se v Africe není žádná ostuda, ani když jde o pavouky a robotiku.

Vezměte živou buňku a vložte ji do syntetického obalu. Vznikne tak hybridní buňka, která by se mohla stát základem biologických mikrotováren, aktivních léků, živých senzorů nebo buněčných baterií vyrábějících energii fotosyntézou.

Kdyby někdo udělal lidské maso ze zkumavky, byl by zločin ho jíst? A bylo by to nechutné? Jak by vlastně takové maso chutnalo? Etici se mají v dohledné době na co těšit.

V laboratořích se dnes „pěstuje“ kdeco – kmenové buňky, kožní fibroblasty nebo jaterní hepatocyty. Důležitou kategorií jsou pohlavní buňky. Kde je ale vzít a nekrást? Dnes jsme v této snaze už zase o kousek dále.

Tajemství jedu stonoh spočívá v látce Ssm Spooky Toxin. Blokuje draslíkové kanály a malá zvířata rychle zabíjí. Lidé po kousnutí stonohy obvykle neumírají, ale bolí to strašně.

Pod pojmem štítonoši se většinou myslí andělé. Případně lidské bytosti nebo zvířata podpírající erb. Než zanikla Československá republika, tak jsme je také měli. Byli jimi dvouocasí lvi. V tomto případě ale bude řeč o šestinohých stvořeních, která výzkumníky učarovala teoreticky nemožným. Samečkům se daří vklouznout do zakrouceného ústrojí samičky, aniž by se jim „zlomil“. Výsledky bádání tria biologů z university v Kielu nyní uveřejnil prestižní časopis Science Advances.

Tvor z Mariánského příkopu vypadá tak obyčejně, že by jeden nepředpokládal, že je z hloubky osmi kilometrů. Nemá obrovskou tlamu s hrozivými zuby ani žádný prapodivný tvar, jaký bychom očekávali. Dostalo se jí druhového jména Pseudoliparis swirei.

Nová studie přináší příjemné zjištění, kterak červené víno může pomoci embryonálnímu vývoji. Za úspěchem stojí epigenetika, jejíž změny si navozujeme dnes a denně i tím, co jíme a pijeme. Nové poznatky poukazují, že příznivé epigenetické změny lze v laboratoři navodit i embryu, které zatím „papá“ jen to, co mu přidáme do kultivační misky.

Co se stane, když si vědci vypěstují minimozky a pak je zalejí šťávou získanou z halucinogenních ropuch? Nový výzkum přinesl unikátní pohled na fungování psychedelických látek v mozku.

Podmořské kuřáky, jaderné gejzíry anebo horká jezírka s meteority? Kolem pátrání po vzniku života se objevují pozoruhodné exotické hypotézy.

Vydejte se s českými vědci nejen za nejrychlejšími tvory zemské souše, ale i za sebevražednými atentátníky a dalšími pozoruhodnými tvory.

Klostridie se solárními nanopanely ze sulfidu kadmia dovedou vyrobit kyselinu octovou z oxidu uhličitého, vody a slunečního záření. Syntetická biologie nabírá na obrátkách.

Na břehu jezera žil se svou hádavou zlou ženou rybář. Jednou mu v síti uvízla rybka a ta ho lidským hlasem začala prosit o slitování. Slibovala bohaté výkupné. "Jsem starý, nač by mi bylo zlato a drahé kamení", odvětil rybář a s povzdechem a slovy: "kdybys mi tak mohlo pomoci v tom, jak to tady všechno ve zdraví přežít", jí dal svobodu. Rybka přání splnila a naučila rybáře dělat alkohol. Od těch dob jí říkáme zlatá rybka.

Většině z nás se při slově kloto nejspíš vybaví přezdívka úřednického stavu, kdy „inkousti“ nosili klotové návleky, aby si neušpinili lokty. Znalcům dějepravy ale vytane na mysl jedna z Moir. A protože jde o bohyni sympatickou, mající v popisu práce utkat nám nit života co možná nejdelší, bude to náplní i dnešního článku.

I když se to nelíbí zdaleka každému, asi 85 a možná i 92 procent lidského genomu je jenom nesmyslné žvanění sekvencí. Nejspíš se budeme muset smířit s tím, že naprostou většinu lidství vyplňuje totální genetický odpad.

Středověk byl tak temný, že jsme ani partnerkám nedůvěřovali a nasazovali jim pásy cudnosti. Dnes spoléháme na věrnost. Klopušky jsou obezřetnější, ale stejně jim to není nic platné.

Kdo se jednou podíval brýlemi pod vodu, byť to bylo jen při šnorchlování, zažil něco, co televize ani v pořadu sira Davida Attenborougha zprostředkovat nedokáže. Překvapení, jak je podvodní svět neuvěřitelně barevný. Vyšňoření nejsou jen plži a ryby, ale barvami hýří i trsy korálů. U těch v mělkých vodách už vědci zjistili proč. Pigmentem se chrání proti ostrému slunečnímu světlu. Proč ale jsou barevní i ti v hloubce, kde je světla více než poskrovnu?

Od čmeláků jsme se dočkali dalšího překvapení – když je potřeba, dokáží přimět rostlinu k poslušnosti ultrazvukem.

Samice šídel sítinových kladou vajíčka bez dohledu svých partnerů. Aby mohly čelit nepříjemnému obtěžování cizími samci, využívají riskantní strategii dramatických pádů z oblohy.

Naše včely, myšleno ty evropské (Apis mellifera), zkoumal švédsko-australský tým a dospěl k překvapivému závěru. Nejen, že vidí ostřeji, ale mají i mnohem lepší představu o svém okolí, než jak jsme si ji u těchto tvorečků představovali.

Začátkem minulého století švédský zoolog Eric Mjöberg objevil při své cestě k protinožcům kraba a ten po něm zdědil jméno Uca mjoebergi. Společně s jemu podobnými mu hezky česky říkáme houslista. Za australské státní peníze u něj nyní zjistili celou řadu úchylek.

U západního pobřeží Austrálie, v hloubce 50 metrů, se americko-australskému týmu podařilo pomocí robota poprvé nafilmoval stvoření, kterému se dostalo jména Phyllopteryx dewysea. Česky se nejspíš ujme řasovník rubínový.

In vitro oplození není ve světě asistované reprodukce žádnou novinkou. Prvně a s úspěchem bylo použito téměř před 40 lety. Není divu, že od té doby došlo k rutinnímu zavedení tam, kde reprodukce selhává. Stejně tak došlo k vývoji některých technik asistované reprodukce, které se však ve světle současného poznání nezdají být „zlepšováky“, spíše naopak.

Slavná bakterie z hlubin země Desulforudis audaxviator využívá prakticky jenom energii radioaktivního rozpadu uranu. Něco podobného by mohlo fungovat i ve vesmíru.

Invazní asijský roztoč Varroa destructor je asi největší hrozbou pro světové včelařství. Také u nás o jeho řádění vědí včelaři své, protože chemické léčbě se ne vždy daří ho účinně tlumit. A pokud ano, pak jen za cenu navyšování vstupů chemických látek při léčbě včelstev. Alternativní řešení nabízí termosolární úl.

Želvušky disponují zázračným proteinem Dsup, který chrání jejich DNA doslova vlastním tělem. Genetičtí inženýři si už na něj brousí drápy.

Kolem nás existuje nespočet cizích světů. Zároveň je docela dobře možné, že na mnoha z nich, ne-li na všech, není žádný život. Co kdybychom je oživili? To je projekt Genesis v kostce.

Sice na to není sám, nicméně z 15 studovaných faktorů skončil co do síly na pěkném třetím místě, a to v těsném závěsu za počtem dětí připadajících na jednu ženu a s nepříliš velkou ztrátou za faktorem nejsilnějším – upřednostňováním potomků mužského pohlaví. Za sebou nechal i takové borce, jako je hrubý domácí produkt na hlavu, celková nemocnost a vzdálenost země od rovníku.

Asistovaná reprodukce od svého vzniku nezažila větší překvapení: embryo lze kultivovat celých 13 dní! Zní to banálně, ale co znamenají dva týdny v tak časném životě lidském?

Teorie, že komety roznášejí život dostala další silnou podporu. Jsou nositelkami aminokyseliny glycinu a fosforu.

Není nic snazšího. Jen si musíte sehnat ušmudlanou myš ze zverimexu a ubytovat ji s vypucovanými laboratorními hlodavci. Jestliže je čistota půl zdraví, tak druhou půlkou zdraví je špína.

Výzkumníci z Masarykovy univerzity odhalili a na unikátních záznamech zdokumentovali chování nádorových buněk, o kterém vědci doposud neměli ani tušení. Objasnili tak např. i to, proč se některým lidem onemocnění vrací. Během tzv. entózy, kterou sledovali, může spojením dvou buněk vzniknout nádorová buňka, která je schopna odolat všem dostupným možnostem léčby rakoviny.

Zobrazit jednu jedinou molekulu proteinu, to byl dlouho nedostižený sen. A teď se splnil, díky populárnímu grafenu.

Má, nemá, má, nemá… tak trochu jako dětská říkanka vyznívaly závěry bádání různých týmů snažících se najít v zebřích pruzích funkci kamufláže. Když se nyní přírodovědci na pruhované obrázky podívali schopnostmi lvího a hyeního zraku, sto let diskutovaná a současně také jedna z nejuznávanějších představ k čemu pruhy zebrám jsou, se otřásla v základech.

Jedním z projektů občanské vědy zaměřených na zapojení veřejnosti, které v loňském roce organizovala Česká společnost ornitologická (ČSO), bylo měření průhlednosti vody našich rybníků pomocí jednoduchého zařízení – Secchiho desky. Cílem bylo upozornit na špatný stav našich rybníků zejména jako důležitého biotopu pro vodní ptáky.

Vyzerá to ako mravec, chodí to ako mravec a predsa to mravec nie je. Čo je to?

V nevalně zachovalých dinosauřích kostech o stáří 75 milionů let se našly stopy kolagenu a dinosauří červené krvinky.