Japonský tým si vypůjčil sedm genů ze spiroplazmy, maličké bakterie bez buněčné stěny, která má zvláštní šroubovicovitý tvar a je schopná samostatného pohybu. Vložili je do upravené mykoplazmy a získali tím první „syntetický“ organismus syn3, který má tvar a schopnosti pohybu spiroplazmy. Buněční mikroboti jsou zase o něco blíž.

Slavný jednobuněčný manipulátor toxoplazma se chce za každou cenu dostat do definitivního hostitele. Přitom mimoděk působí na mozky mezihostitelů, jako jsou vlci v Yellowstone a určitě i jinde. Infikovaný vlk je odvážnější a méně ochotně ustupuje ve vlčích konfliktech. Proto se vlci s toxoplazmou velmi často stávají alfa samcem.

Mezinárodní tým hlásí úspěch. Má zaděláno na prvního osla ze zkumavky. Odborníci v tom vidí šanci na záchranu těchto jedinečných, nedoceněných a bohužel ohrožených zvířat.

Přírodní fotosyntéza není špatná, ale k dokonalosti má daleko. Katalyzátoroví čarodějové vytvořili systém založených na MOZích (Metal-Organic-Zyme), což jsou kovoorganické kostry MOFy okořeněné biomimetickými aktivními centry, v podstatě kovoorganické enzymy. Nový fotosyntetický systém vyrábí z oxidu uhličitého a vody metan, kyslík (a oxid uhelnatý).

Mezi zvířecími miláčky kralují psi, koně a snad ještě kočky. Osel zůstává hrubě nedoceněn. Určité rehabilitace se teď dočkal s článkem v časopise Science.

Asi před rokem Colossal Biosciences zveřejnili plány na vzkříšení mamuta. Jedno ikonické zvíře ale rozhodně nestačí. Teď se spojili s australskou laboratoří TIGRR, kde připravují genom vakovlka. Během příštího desetiletí by chtěli předvést první mládě vakovlka, narozené téměř sto let po oficiálním vyhynutí nešťastného druhu.

Umí buňky počítat nebo využívají časová okna, v nichž se rozhodují že se stanou tukovou tkání?

Elektrická bakterie Geobacter sulfurreducens vyrábí a vede elektřinu. Shodou okolností to dělá lépe mrtvá než živá, což ji předurčuje pro biofilmy, které získávají elektřinu při vypařování vody. Elektrické články s mrtvými geobaktery se vyloženě nabízejí pro nositelnou elektroniku. V budoucnu by se mohly stát základem vypařovací energetiky.

Těžko si představit těžší úděl než má spermie. Její vývoj trvá desítky dní, aby nabyla tak bizarního tvaru. Pohyblivost jí umožňuje extrémně dlouhou a těžkou cestu, přitom její poslání je až na konci této odyssei: oplození vajíčka. Klíčem k úspěchu je hrstka proteinů a hlavně jejich modifikací, které má spermie sbalené na cestu.

Norští vědci zdokonalili miniaturní mikroskop, který umožňuje v reálném čase sledovat neurální aktivitu v mozkové kůře volně se pohybujících laboratorních myšek.

Na to, že si v dospělosti nejsme všichni rovni už jsme si zvykli. Nás, laiky v oboru ontogeneze asi překvapí, že už i mezi buňkami embrya si jsou některé buňky rovnější, a to již ve stadiu druhého dělení. Nejnovější poznatek o tom, co buňky v prvních krocích života směruje na budoucí dráhu ale překvapil i profesionály. Přitom je to docela prosté – hybatelem buněčné organizace by v nejranější fázi vývoje měla být specifika dostupného prostoru.

Podle nové studie stojí přinejmenším za částí transkripčních chyb, které vedou ke vzniku mutací v DNA, hektické kvantové tunelování neposedných protonů. Tyto částice, jak tvrdí počítačové simulace, by měly bleskurychle tunelovat skrz vodíkové vazby mezi nukleotidy. Když se ve chvíli rozštěpení takové vazby protony zrovna nacházejí na „špatné“ straně, může dojít k mutaci.

Slávička mnohotvará umí děsivé invaze ve stojaté i pomalu tekoucí vodě, které mohou přinášet astronomické finanční ztráty. Důmyslné BioBullets obsahují směs solí, která slávičky zabije, v líbivém převleku, aby přelstily slávičky, které se živí jako opatrní filtrátoři.

Dnešní pokročilé eukaryotní buňky vznikly endosymbiózou, ve které spojili síly předci eukaryot s bakteriálními metabolickými šampiony. Jejich potomky máme dodnes v buňkách, jako mitochondrie a v případě fotosyntetických linií také jako plastidy. Tajemství dávné endosymbiózy pomohou odhalit fotosyntetické chiméry kvasinek se sinicemi.

Britský startup navrhuje vzít na milost nepopulární vodní květy a vrhnout je do bitvy proti uhlíku. Explozivně rostoucí vodní květ sežere spoustu uhlíku a pak je možné narostlé sinice a řasy sklidit, usušit a pohřbít v poušti do zapomnění. Tyhle technologie zvládne odstraňovat uhlík z atmosféry levně a ve velkém měřítku.

Zajímavou relaxaci od problémů dneška nabízí psychedelický výzkum specialisty na „nekonvenční výpočty“ Andrewa Adamatzkyho. V elektrické aktivitě různých hub objevil sestavy signálů, které se podezřele podobají projevům lidské řeči. Čert ví, co to je, další výzkum snad napoví víc.

Některé buňky v našem těle mají schopnost se přesouvat po povrchu tkáně nebo do ní proniknout. Vlastnost životně důležitá například pro vývoj embrya, nebo pro imunitní buňky při jejich lovu infekčních patogenů. Ale riziková, když se například z maligních nádorů uvolní buněčná „semínka“ budoucích metastáz. Prozkoumat mechanické a biologické detaily vlastního buněčného pohybu je důležité, ne však jednoduché.

Stačilo lehce pozměnit nastavení a šikovná umělá inteligence MegaSyn namísto nových léků navrhovala vražedné chemické bojové látky. Je to další problém, o němž je dobré vědět, ale se kterým moc nepomohou zákazy. Namísto boje proti inteligencím bude lepší využít jejich služby v ochraně před podobnými látkami.

Ne, nejde o novou zbraň z dílny DARPA. To jen známá mandelinka bramborová evolučně vyzrála na většinu insekticidů. Podobně jako rezistentní „super-bakterie“ (MRSA), i „super-brouk“ vzdoruje lidským chemickým útokům.

V dávné minulosti se nad superkontinenty Země tyčily superhory. Vysoké jako Himálaje a dlouhé zhruba 8 tisíc kilometrů. Shodou okolností se objevily v době, kdy vznikaly eukaryotní organismy a také v době, kde se objevili první živočichové, kteří stáli za řeč. Nebo to nebyla tak úplně náhoda?

Že se komáři při hledání něčeho na zub řídí teplem už nikoho nepřekvapí. Že reagují i na oxid uhličitý, který vydechujeme, je rovněž obehranou písničkou. Nyní šestičlenný kolektiv vědců pomocí řady pokusů dokázal, že komáři mají také své oblíbené barvy.

Zatím nic, ale vědci doufají, že s jejich novým poznatkem by se to mohlo brzo změnit. Například v ochranu svalů před atrofií.

Mozek pracuje neustále (i když se to navenek ne vždy tak jeví), a jako na každém pracovišti, i zde se musí se uklízet. A také přímo úměrně pracovnímu nasazení. V našem velíně k tomu slouží autofagie, mechanismus recyklace neuronálních zbytků vzniklých zvýšenou aktivitou. Jenže kdy tento proces nastane a co ho reguluje?

Inženýři z Massachusettského technologického institutu v odborném časopisu Science informují o druhé generaci svítících rostlin produkujících desetkrát jasnější světlo, než generace první.

Je vám líto, že nemáme pořádné opičí ocasy? Nejspíš za to může neposedná Alu sekvence, jeden z mnoha „skákajících genů“, které dělají v genomech anarchii. Alu sekvence o délce 300 bází asi před 25 miliony let, hluboko ve třetihorách, skočila do oblasti významného embryonálního regulačního genu TBXT, který „dělá ocas“. A nám zůstaly jen zadky pro pláč.

Když se řekne amyloid, většina z nás si vybaví Alzheimerovu chorobu, Parkinsona a demenci. Těm zběhlejším v medicíně přijdou na mysl i revmatoidní artritida, tuberkulóza, případně národový amyloid - tedy nic, s čím by člověk chtěl mít co do činění. Výzkumníci z Washington Univerzity v St. Louis přesvědčili mikroby, aby obávané amyloidové proteiny tvořili k jejich obrazu. Mikrobiální syntézou jejich polymerní materiály pokořují pevností i kevlar. Na techniku přípravy vláken bakteriemi byl právě podaný patent. Předpoklad jejich průmyslového využití je vysoce reálný.

Organoidy jsou skvělé 3D modely rozmanitých orgánů. Někdy až trochu strašidelné. To je přesně případ nových minimozků, na kterých narostly jednoduché, ale funkční oči. Zahrnují různé typy očních buněk a rozlišují světlo a tmu. Je jenom otázkou času, kdy na nás nějaký minimozek lišácky mrkne.

Titulek je sám o sobě zavádějící, naklonovaná ovce Dolly zemřela ve věku 7 let a dodnes zdobí její vycpanina Skotské národní muzeum. Ovšem fenomén Dolly, ten slaví!

Není to tak dávno, co vědci stvořili něco, pro co se vžil termín organoidy. Mají sloužit k nápravě porouchaných tkání. Během krátkého času tyto umělé konstrukty doznaly (co do stupně organizace buněk) takových vylepšení, že jim původní název začal být těsný. Těm novějším se dostalo označení blastoidy a gastruloidy. Teď tu máme další přírůstek. Horké novince dali biologové název embryoidy. Dostává se jim zasloužené pozornosti, a to nejen v zemích, kde mají problém s plodností a porodností.

Izraelská společnost Future Meat Technologies spustí průmyslový provoz na výrobu masa ze živých živočišných buněk. Každý den vyrobí asi půl tuny pěstovaného kuřecího, vepřového nebo jehněčího. Jak se zdá, pěstované maso si pomalu ale jistě razí cestu do našich kuchyní.

…aneb Pár vět o reálné rychlosti pohybu zvířat

V kontextu se samčím pohlavím je pojem „plastický“, spojován s jistým hendikepem. V případě samičího mozku tomu ale tak být nemusí, tvrdí vědci v nejnovějším čísle odborného časopisu Proceedings of the Royal Society.

Některé věci se na lidech zkoumat nedají. Zároveň je ale vyzkoumat nutně potřebujeme, pro studium závažných chorob i pro vývoj nových léků. To je skvělá příležitost pro lidské chiméry, tedy embrya savců, do nichž jsou vpraveny lidské kmenové buňky. Nedávno vytvořené člověkopice jsou pokročilé chiméry, které uspěly v experimentech.

Umělá inteligence se mocně prosazuje na všech frontách výzkumu. Stále víc zásluh si připisuje i na biologických objevech. Mezi ty nejnovější patří luštění tajů včelího klábosení.

Nový kultivační systém a útvar označovaný jako iBlastoid nás staví před dilema: Na jak dlouho lze udržet při životě lidské embryo mimo tělo matky? A smíme dělat všechno, co umíme?

Před predátorem je možné například utéct, postavit se mu na odpor, zastrašit ho, zmást ho mimikrami... Jenže to na endoparazity neplatí. Minimálně u dvou druhů mořských plžů se vyvinula prapodivná strategie - hlava se zbaví napadeného těla.

Laboratorní steaky jsou za dveřmi. Bioinženýři Aleph Farms a Technionu 3D biotiskem s kravími buňkami vyrábějí vysoce ceněné rib eye steaky, které jsou skoro jako živé, pokud jde o jejich konzistenci i chuť. Teď už jenom stačí zařídit potřebná povolení a do kuchyní mohou vtrhnou biotištěná masa.

Selekce spermií je neskutečně užitečná. Je v zájmu budoucí matky, aby investovala do embrya vzniklého po splynutí vajíčka s tou nejlepší spermií. Selekční tlaky ze strany matky proto dneska už nikoho nepřekvapí. Že jsou ale spermie schopné vzájemného boje o prvenství v oplození vajíčka, je naprostou novinkou, vrhající jiné světlo na mechanizmy dědičnosti.

…aneb Na skok do kontroverzní kryptozoologie

Včely si máme tendenci spojovat s krásnými slunečnými dny. V Austrálii mají ale i takové, které sbírají nektar i v noci. Hned dva druhy včel u protinožců příroda obdarovala schopnostmi, k jakým si vojáci a myslivci musejí nasazovat udělátka zvaná noktovize.

Doposud neznámé želvušky rodu Paramacrobiotus z indického Bengalúru se klidně opalují pod sterilizační UV lampou,aniž by je to vyvedlo z míry. Tajemství jejich úspěchu spočívá ve fluorescentním pigmentu, který přemění tvrdé UV záření na neškodné modré světlo.

Že spermie plavou jako úhoři popsal jako první Anton van Leeuwenhoek. Jenže se mýlil a spolu s ním také my.

Náš příběh se začíná psát roku 1995 ve městě Henderson v Minesotě, USA, kdy parta středoškoláků našla v rybníku zdeformované skokany levhartí (Rana pipiens). Deformaci podléhají zejména zadní končetiny, které mohou chybět, popřípadě mohou mít obojživelníci končetiny nadbytečné a/nebo různě zdeformované. Následný výzkum objevil, že polovina místní populace skokanů levhartích byla znetvořena.

Že jsou samičky vybíravé, jsme poznali nejspíš každý. Rafinované pokusy s folikulární tekutinou a spermatem různých mužů odhalily, že nejen ženy, ale i jejich vajíčka mají své vyvolené. Nejzajímavější na těchto skrytě prosazovaných preferencích je, že volba vajíčka bývá v rozporu s tím, jak vybírá srdce jejich nositelky. Co teď s tím?

Včela medonosná je celosvětově významný producent medu a především opylovač, bez kterého bychom se s některými potravinami mohli v zásadě rozloučit. I když včela funguje i jako modelový druh a o její biologii toho víme stále víc, paradoxně je na tom stále hůř, sužována řadou neblahých faktorů, které vedou k úbytku včelstev nebo k jejich špatnému zdraví.

Hadí jed se získává ždímáním hadů, které chovají na hadích farmách. Nadějné organoidy z kmenových buněk jedových žláz kobříků kapských by takové farmy mohly nechat vymřít. Rostou skvěle na Petriho miskách a vyrábějí jed, který odpovídá jedu malých ale smrtícich kobříků.

Extrémní situace vyžadují extrémní řešení. A odvahu. Austrálie letos shoří více, nežli bývá v jejich letních požárech běžné. Unikátní australská příroda dostane pořádně zabrat. A přestože to zní šíleně, pomoc jim skutečně nabízejí hnijící divočáci. Tohle je věda o masové zkáze!

Včelí radovánky probíhají za letu. Dánsko-australsko-americký tým nyní zveřejnil výsledky svého několikaletého včelího „šmírování“. Ve zprávě se konstatuje, že trubci svou vyvolenou při aktu obdarovávají nejen spermiemi, ale i notnou dávkou oslepujícího toxinu. Proč to dělají?

Skutečně účinná ochrana přírody jde někdy proti selskému rozumu i proti pochopitelným emocím. Ale takový už je život. Někdy je za daných okolností nejlepší takové řešení, z něhož se nám ježí veškerý porost na těle. Přesně to je případ trofejních lovů zvířat v Africe i jinde ve světě.

Jsou velké jako hrášek a připomínají plivance na Petriho misce. Přesto mají vylepšené minimozky z lidských kmenových buněk neurální aktivitu, která důvěrně připomíná aktivitu mozků předčasně narozených dětí. Minimozky mají ohromný potenciál, jen se nesmíme bát ho využít.